První setkání s panem Alkoholem

První alkoholová poznání jsou různá... Většinou člověka první opilecký stav odradí na dlouhou dobu od pití, stejně jako první cigareta od kouření. Doteď občas vzpomínám na mé první (pasivní) přičichnutí k alkoholu.

Byli jsme v 7. třídě, takže náš věk se pohyboval od 12 let do 13 let. Byl poslední týden v červnu a prázdniny se nezadržitelně blížily. Rozhodli jsme se se spolužáky uspořádat rozlučkovou párty. Nejvhodnějším místem pro takovou akci se zdála být sušárna v paneláku naší spolužačky Gábiny. Už předtím tam několik oslav proběhlo a vždy byly moc fajn.

Sešlo se nás celkem dost a zábava mohla začít. Jako vždy se nejdřív sedělo, pojídaly se chipsy a jiné pochutiny, pila limča a poslouchala hudba. Čekalo se na odvážné spolužáky, co nás holky přijdou vyzvat k ploužáku. Toto čekání leckdy trvalo několik hodin...

Tentokrát se ale zábava zvrtla dřív než obvykle. Mezi zúčastněnými byl i kluk z osmé třídy.
Pár lidí najednou odešlo pryč. Vrátili se asi za půl hodiny a v ruce svírali celkem tři půllitrové láhve vodky.

Asi si umíte představit, jak se vše v následujících minutách vyvíjelo. Při tónech mé oblíbené skupiny Red Hot Chili Peppers do sebe téměř všichni klopili bez rozmyšlení vodku. Já a asi tři další jen seděli a potichu vše pozorovali. Začali jsme tušit, že tohle bude průšvih... A taky že jo...

Během malé chviličky se všichni začali motat. Bylo jim blbě, chtěli na vzduch. My střízliví jsme se báli, aby se jim něco nestalo a abychom z toho neměli nějakej malér. Po chvíli se několik lidí rozuteklo po sídlišti. Z některých to naštěstí rychle vyprchalo a začali jednat. Museli jsme všechny opilé pochytat. Gábina propadla hysterii a bála se, aby se to nedoneslo k ní domů, kde měla mámu. Proto jsme všechny, co jsme chytli, zamkli na chvíli do sušárny a přemýšleli, co budeme dělat.

Zamčení si ale snadno poradili a prokopli okýnko. Pohled na nás musel být šílený. Polovina lidí chodila vrávoravým krokem sem tam, aby to z nich vyprchalo, holky brečely, pár lidí odešlo domů.

Spolužák měl vedle v domě babičku, kterou to údajně tak rozzlobilo, že neváhala a zavolala policii. Dva kluci – osmák a jeden náš spolužák byli opilí tak, že se neudrželi ani na nohou. V dáli skutečně projíždělo policejní auto, takže jsme se běželi schovat do blízkého podchodu.

Gábinina máma se vše domákla a přiběhla dolů. Neváhala ani minutu a zavolala sanitku, protože ti dva na tom byli čím dál tím hůř.

Naštěstí vše dobře dopadlo. Po víkendu jsme si ve třídě vyprávěli, co kdo vyváděl a moc se u toho nasmáli. Žádný průšvih z toho nebyl a věřím, že to každého trošku vyškolilo. I když jsem si i já později zažila první aktivní setkání s vodkou, rozhodně se díky těmto zkušenostem umím držet pravidla: „Pít s mírou.“