Setkání s kartářkou

Když moje kamarádka nastoupila do maturitního ročníku našeho gymnázia, tak vůbec neměla tušení, kam na vysokou školu. Šly jí humanitní předměty, ale nevěděla, jakým směrem konkrétně by se měla ubírat. Sice si dělala různé testy, které by jí to měly říct, ale pokaždé jí vyšlo něco jiného.

A tak se rozhodla, že půjde ke kartářce. Jedna taková v našem městě žije. Mnoho známých lidí už jejích služeb využilo a někteří ji chválí, jiní zase naopak. Ale kamarádka to i přesto zkusila a sjednala si s ní osobní schůzku. Tam jí vysvětlila, co by se ráda dozvěděla. Kartářka bez problémů souhlasila. A tak ještě ten den se dozvěděla, že bude pracovat jako účetní v bance. Tudíž by měla volit nějakou ekonomickou školu.

Kamarádka to brala vážně a den na to vyplňovala hned dvě přihlášky na VŠ ekonomického zaměření. Mnozí jí to rozmlouvali, že by té kartářce věřit neměla, ale ona měla svoji hlavu, a tak to udělala po svém. Přihlášky na VŠ odeslala, dostavila se i na přijímací zkoušky. A hned ji vzali. Takže stačilo udělat maturitu a v říjnu může nastoupit do prvního ročníku. Vzhledem k tomu, že patřila mezi ty studenty, kteří nic nenechávali náhodě, řádně se na zkoušku dospělosti připravila. A složila ji úspěšně, jen s jednou dvojkou. Což je skvělý výsledek! Asi týden na to, jí přišel dopis z VŠ, kde jí psali, že ji berou. Měla ohromnou radost. Vysokou školu vystudovala bez problémů.  Dnes pracuje jako vedoucí naší místní banky a je velmi spokojená.

Takže pravděpodobně díky kartářce se toto všechno stalo. Pokud by již v posledním ročníku gymnázia zvolila jinou VŠ, tak jak všichni radili, určitě by vše dopadlo jinak. Ale nemá si na co stěžovat - má nadprůměrné platové ohodnocení, v práci je velmi oblíbená, má rodinu a milujícího manžela, super kamarádky - co víc si přát, že?