Nu, abych se dostala ke krátkému vyprávění, které nám tehdy spolužačka - budu jí říkat třeba Jana, vyprávěla.
Její maminka byla taková velmi drobná paní, přívětivá a na svůj věk velmi hezká a udržovaná žena, která kromě svého zaměstnání měla starost snad jen o rodinu. Ovšem, ženy mají "své dny"... .( Mimo jiné, já opačně, já těch zbylých cca 23). Tatík "Jany" přišel zcela vyčerpán domů z práce a místo ještě

"A nechceš ještě něco?" - ptal se pan Novák. Odpověď byla jednoznačná: "Ne."
Pan Novák tedy odkráčel směr samoobsluha. V hlavě si tak přemítal, co by tak ještě měl koupit, aby pozornost pokladní nezůstala u těch vložek...,- sušenky - ne, máme upečenou buchtu, cukr - ne, ten také máme, tvaroh - no, ten už mít nebudou. No, nevymyslel nic. Jenže! Jiskřička naděje se našla! Za výlohou totiž viděl prodavačku, která pracovala v oddělení masa. Akorát byl čas "odpoledního" závozu, kdy se do pultu dávalo maso, které dovezli ráno, - tudíž za pultem fronta.
Poprosil tehdy, myslím, že poprvé a také naposledy...
"Víte, já nechci maso, já bych jen chtěl, jestli byste nebyla tak hodná, - a tenhle balíček ještě nedala do jednoho sáčku s cenou...!"
Ochotná prodavačka balík s vložkami od něj vzala, zašla do zázemí prodejny, vyšla zpátky, - balíček již přebalen, - na něm i cena. Přes frontu na maso na něj zvolala...! -
Pane Nový, tady máte ty vložky!!!!!
Jména i příjmení byla v tomto příběhu změněna. Jméno spolužačky jsem proměnila na své a příjmení je opravdu zcela náhodné.
Autor: Vikitorie