Psát tento příběh není vůbec lehké ... a tak lehce to začíná ... jako něžný dotek motýlích křídel, jako když se díváte na obláčky na modré obloze a vidíte různé věci ... krásné ...plné něhy a obrovského pocitu svobody. Viděla jsem srdíčko, něžný dotek lásky ... všechno bylo na té obloze, všechno bylo v osudu ... jenže to jsem ještě nevěděla … nechápala.
Mnoho věcí nedokážeme chápat. Zapomněli jsme... zapomněli jsme se dívat do sebe ... zapomněli jsme se dívat do svojí duše .... přestali jsme ji slyšet…naslouchat jí.
Začíná to už tím, že se rozhodneme vstoupit na tento svět, že dostaneme opět novou možnost, že se naše DUŠE rozhodne znovu dostat po tlamě ... promiňte…odlehčuji ‚ ale je to vlastně pravda. Možná někdo na to nevěřícně kývne hlavou, ale je to, milí přátelé, tak…vzpomeňte si, kolikrát jste zažili de ja vie??
Je to pravda odvěká .. . šaty dělají pouze člověka ... a dodatek ... kde jsme nechali Duši? ... kde jsme nechali sebe?? Kam jsme se v tomto okamžiku ztratili? Kam jsme se vlastně schovali – do naší ulity???... zapomněli jsme ... zapomněli jsme na Duši ... zapomněli jsme na svoji podstatu a pouze jsme se stali oblečením ... modelem, jednoduše řečeno něčím, .... .. a kromě toho, máme ještě navíc ... UM a to znamená …taky EEGGGGGGGOOOOOOOOO!!!!!!!!!!!!
Ale teď musím zpátky na začátek. Narodila jsem se (haha) a dali mi prostě jméno, všemu dáváme jméno, vždyť jak bychom to pak rozeznávali ... beze jména?? Bez pojmenování? Pouze se pak divíme, když se s něčím novým setkáme a nemá to pojmenovaní .. fíííkkkkk, jsme vedle ... CO TO JE?? A začíná naše pouť rozumu ... proč to nemá jméno?? Jak to, že to nevím pojmenovat ... a začínáme spekulovat .... možná v dalších staletích už nebudou jména pouze ... hm .. že by tečky ???... miluji tečky ... tečky jsou možnosti ... nekonečné možnosti kvantové fyziky – vnímání světa.
Tak a dostala jsme dle možností jméno a začala jsem žít ... hm ... jak jednoduché ... ŽÍT ... na margo tohoto pojmenování, které vnímáme, vlastně si myslím, že ani pořádně nevnímáme .. myslíte, že opravdu dokážeme žít ....????? Nebo pouze prožíváme? Myslím, že mnoho z nás se jenom tváří, že umí žít. OMYL…!!!!!! Položili jste si někdy otázku, co to znamená opravdu žít?? Podívali jste se na sebe ze svého vnitra? Na svůj život? Podívali jste se někdy na sebe jako tělo co má jméno .. (možná tečky) přes sebe samého??
Nyní Vás požádám ... ale udělejte to teď ... vstaňte a jděte k zrcadlu ... opravdu .. jděte k zrcadlu .. a dívejte se ... dívejte se PŘÍMO do SEBE do své Duše ... ne na Vaši tvář ....!!!! Nevíte jak? Dívejte se hluboko do svých očí …a oni Vás pustí …jenom se dívejte….a ucítíte sebe…zažijete ten nejúžasnější pocit, jaký jste kdy poznali.
Já se teď na sebe dívám - často a zjišťuji jedině ... je to hrozné ... žít sám se sebou (teď odlehčuji)… je to to nejtěžší, co může být v „životě" ... a to si představte, že kolem sebe musíte ještě žít s dalšími takovými jako jsme sami ... to je tedy BINGO ... .!!!!! Ty naše vnitřní boje, to jak se pereme sami se sebou…mám to udělat , nemám…co na to sousedi, co na to kolegové..ale málokdy se zeptáme, co na to já! Chci to takhle?
Vrátim se k příběhu. Takže už mám jméno a život a učí mě žít. Kdo?? Kdo mě učí..?...rodiče, ..... okolí ... a já nasávám všechno ... ano, nasávám jejich návyky, jejich názory, jejich trápení ... ... to všechno si beru do sebe a pak, nastává ten zlom ... když rostu, když vnímám víc, ale pozor, začínám vnímat i sebe. Poprvé jako dítě ... první vzdor ..a nastupuje reakce… tohle tak nechci a křik, pláč, vzpírání se .. nevyhovuje mi to .. já to chci jinak, ale nikdo mne neslyší..neslyší mé volaní, volání mé podstaty…mně. Vidí jenom to, co se smí a nesmí, mnoho lidí vidí ..ale neslyší !!!! Klasický scénář: toto se nesmí .. tohle se dělá tak a tak.. nechápu, ale podřídím se a dál nasávám, rostu .. a ve mně roste ego .. ale moje podstata .. pouze tichoučce snáší příkazy, zákazy .. napomenutí ... zvyklosti .. prostě ... mlčí ... případně se někdy vzepře, ... no a tak to plyne … už jsem naučen, zaškolen do role ….člověk dospělý homosapiens.
Autorka: Mgr. Iveta Mochňacká
ChytráŽena.cz