Pokousala jednoho strážníka, a tak byla převezena na protialkoholní léčebnu. Jenže ještě týž den volal personál „záchytky“ na městskou policii znovu, protože se ženě podařilo v nestřeženou chvilku uprchnout. Ti pak museli ženu chytat a v poutech ji převezli opět tam, odkud utekla. Ale i jinde bylo rušno. Jeden muž ukousl druhému část prstu, na opačném konci města se dva muži pohádali a vytáhli na sebe nože. Jejich šarvátku museli ukončit policisté. A tak si říkám, že se k sobě chováme hůř a hůř. Minule jsem ve večerních hodinách venčila svého psa, zatímco parta kluků kolem šestnácti let s nadšením rozbíjela u kontejnerů vyhozené dveře se skleněnými výplněmi. Samozřejmě, že jsem si jich pro jistotu nevšímala. A když jsem pak potkala známou důchodkyni, která venčila svou fenku, ta mě popotáhla: „Pojďme radši dál, aby se nepustili i do nás,“ řekla mi a já jí musela dát za pravdu. Lidé dnes reagují nepřiměřeně i na to, když se na ně ošklivě podíváte. A tak se víc a víc přistihuji, že se místo lidem do obličejů raději dívám na zem, nebo po okolí. Je to jistější, i když jsem komunikativní člověk a lidi mám ráda.
A pak se divíme, kde se to zlo vzalo i mezi dětmi. Proč napadají své učitele, ubližují si navzájem? Proč v obchodech kradou už malé děti a pokud je chytíte, ještě jsou drzé? Jim se přece nemůže nic stát, jsou nezletilé.
Měli bychom se nad sebou zamyslet. To si vždy opakuji, ale stačí, abych navštívila místní supermarket, a optimismus do budoucna mě přechází. Nejen že se bojím, aby mi někdo v nákupní horečce nevjel vozíkem na nohu, já se pomalu bojím vzít si poslední kousek akčního zboží z regálu. Minule jsem to totiž udělala, a už mi čísi ruka vyrvala výrobek z té mé ruky. Jako bych ho nedržela první, pán o dvě hlavy vyšší než já, výrobek ukořistil, položil si ho do svého vozíku a odjížděl s ním směrem k pokladnám. Já byla tak zkoprnělá, že jsem mu ho nechala a jen nevěřícně za ním hleděla.
Oni mi lidi občas řeknou, že jsem z jiné planety, protože se snažím vidět v lidech dobro. Já oponuji, ale když pak vyjdu ven, tak tomu začínám pomalu věřit.
Jen nevím, jestli to tak bylo vždycky, nebo se chování nás lidí mezi sebou zhoršuje…
Kapucínek K. - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz