Románový příběh Sestra a sestřička

Název knihy: Sestra a sestřička
Autorka: Magda Váňová
Nakladatelství: Šulc-Švarc
Rozměr knihy: 134 x 225 x 21 mm
Datum vydání: 23. června 2014
Vázaná vazba
Počet stran: 416
Cena: 369 Kč

Románový příběh Hany a Ester patří k nejžádanějším literárním dílům Magdy Váňové. Sestrám s větším věkovým rozdílem vstoupí do života s dlouholetou přestávkou stejný muž, ale jejich sesterské pouto je natolik silné, že přes všechny neshody i cílené podrazy k sobě znovu naleznou cestu.

Sestry Hanu a Ester nejvíc odlišuje desetiletý věkový rozdíl.  Do jejich životů vstupují s dlouholetou přestávkou stejní muži, ale protože nemají ve zvyku si svěřovat svá tajemství, nevědí o tom. Teprve následující události je postrčí, aby si více porozuměly a překročily přehrady, které si mezi sebou vytvořily v dětství i dospělosti.

Román jedinečným způsobem zachycuje, jak si mohou být dvě sestry vzdálené a zároveň blízké. Když bylo Haně jedenáct let, pokusili se rodiče o restart manželství a pořídili si Ester. Mladší sestřička si uměla odmalička získávat pozornost dospělých a na Hanu se i přes její větší povinnosti v rodině pozapomínalo. Do života Hany a Ester vstupují  s větší přestávkou  stejní muži, ale protože sestry nemají ve zvyku si svěřovat svá tajemství, nevědí o tom.

Obtížně si utvářejí správnou představu o naplněném životě a často si šlapou po štěstí. Když obě ve stejné době přijdou do jiného stavu, Hana je už dlouho vdaná a Ester teprve končí školu a vyhraje mezinárodní soutěž kadeřníků.  Sestry si komplikují život neshodami a paličatostí, dokud mladší z nich úplně nedospěje, ale pouto, které mezi nimi vždycky existovalo, je natolik silné, že přes všechna klopýtnutí i cílené podrazy k sobě znovu naleznou cestu.

Ukázka z knihy Sestra a sestřička:

Po oslavě odcházela Jana jako poslední. Bylo po desáté večer. Hosté snědli a vypili všechno, co jim Sylva přichystala, a v osm musela Ester poslat kluky do obchoďáku, aby přikoupili pití, šišku chleba a tlačenku. Našla cibuli, takže si na její přípravu směle troufla.
„Nechceš pomoct s úklidem?“ nabídla se na odchodu Jana. „Když se do toho teď pustíme, do půlnoci jsme hotové.“

Za jiných okolností by ráda souhlasila, ale měla ještě jiné plány. Vlastně ji na ně navedla jedna ze spolužaček. „Kdyby mě naši nechali na mé narozeniny samotnou doma, zásobili mě jídlem a pitím, tak bych se na kamarády vykašlala, pozvala bych si svého kluka a pařili bychom spolu až do rána,“ toužebně si povzdechla. Úmyslně se přitom na Ester ani nepodívala. Ta okamžitě pochopila, že to má být jemná narážka na to, že ona žádného kluka nemá. Tak dokonale se jí dařilo Dominika tajit.

Za Janou ještě nezapadla branka a už mu telefonovala. Zprvu se zdráhal, vymlouval, ale nakonec souhlasil. „Ale dřív jak za hodinu to nestihnu,“ upozornil ji.
Ester se pustila do zběsilého úklidu. Když v patře objevila pozvracený záchod, málem k tomu nadělení sama přispěla. S žaludkem až v krku likvidovala páchnoucí zvratky a v duchu odhadovala, které prase se takhle vyznamenalo. Usoudila, že to určitě byla některá z holek, těm je to podobné. Kluci by se okamžitě přiznali, ale holky se za podobné prohřešky daleko víc stydí. V předtuše stejného maléru seběhla do přízemí, ale tam bylo příslušenství v naprostém pořádku.

Přesto otřela umyvadlo, použité ručníky hodila do špinavého prádla, dala nové a vrhla se likvidovat spoušť do kuchyně a do obýváku. Jakžtakž si poradila s nádobím, když si vzpomněla na svůj pokoj. Ten asi bude vypadat! Každou chvíli se odtamtud někdo přihnal do kuchyně pro novou lahev vína. Ještě že mě včas napadlo ukrýt krabičku s penězi do knihovny v obýváku, určitě mi celé podkroví obrátili vzhůru nohama. Během oslavy sem přišla jen jednou, maximálně dvakrát, pro nějaká cédéčka. Když teď otevřela dveře, zalapala po dechu.

Ze všeho nejdřív otevřela okno, aby vyhnala zatuchlý pach kouře. Jako bych je neprosila, aby tu nehulili! Potom posbírala prázdné skleničky a na odchodu se málem přizabila o pohozenou lahev. Ty narozeniny mi byl čert dlužen. Chvátala s nákladem zpátky do kuchyně a jedním okem hlídala hodinky. Poprvé byla ráda, že se Dominik opozdil.

Neloudal se, ale rovněž nijak nechvátal. Předpokládal, že Ester bude mít plné ruce práce, aby dala dům po nájezdu svých kamarádů trochu dohromady, a chtěl jí na to poskytnout dostatek času. Pro sebe budou mít celou noc. Když zvedl telefon a uslyšel, jak mile ho zve, dalo mu práci, aby odpovídal zdrženlivě a nechal se přemlouvat. Na jejich vilku ve Střešovicích byl zvědavý od prvního okamžiku, kdy zjistil, že Ester je Malenová. I když díky jejímu vyprávění by se v ní mohl pohybovat pomalu poslepu, byl zvědavý, jaký dojem na něj udělá.

Na Esteřinu radu nechal auto o tři domy dál a k brance došel pěšky. Bylo otevřeno. Udělal dva kroky po cestičce a automatické světlo nad domovními dveřmi se rozsvítilo. Ester vykoukla a pohybem ruky ho zvala dál. Odložil v chodbě malou příruční kabelu, ve které měl toaletní potřeby a pyžamo, o kterém doufal, že ho nebude potřebovat. Přibalil si i luxusní kimono, Denis mu ho kdysi dovezl ze Švýcarska.

Ester se na něho okamžitě přilepila. Cítil z ní víno a cigaretový kouř. Kdyby nebyla tak mladá a sladká, bylo by mu to protivné. Přestože se sám stále pohyboval v zakouřeném prostředí, ve volném čase se mu vyhýbal a oblečení, které měl na sobě v klubu, by na sebe druhý den nikdy nevzal. Bundy úzkostlivě větral a džíny pral stejně často jako košile a trička. V hotelu už byla situace lepší. V baru, kde se jejich hosté občerstvovali, se kouřilo jen výjimečně. A ještě k tomu si zapálily spíš ženy a dívky, jejich bohaté protějšky téhle nemoderní neřesti už většinou odvykly.
Odtáhl ji od sebe na délku paží. „Cítím z tebe víno a kouř.“

Omluvně se usmála. „Nestihla jsem se vysprchovat ani převléknout. Neumíš si představit, jak to tady zpustošili. Teda uklízečku bych dělat nechtěla,“ ušklíbla se.
„Kadeřnice taky není nic moc,“ zatahal ji za vlasy, ledabyle stažené gumičkou. Podle předpokladu se načuřila.
„Ze mě nikdy obyčejná kadeřnice nebude,“ odsekla. „Udělám si maturitu a budu dělat vizážistku. Už jsem ti to vysvětlovala nejmíň stokrát.“
Aby si ji udobřil, sáhl do tašky a vyndal malé pouzdro. „Pamatuješ se na něj?“
Zapátrala v paměti, ale nic jí neříkalo. Zavrtěla hlavou, ale v očích měla nedočkavost.
„Byla jednou jedna pyšná holčička,“ nasadil Dominik tón pohádkového dědečka, „a ta od svého prince odmítla jeho první dárek.“

„To je ten prstýnek s perličkou!“ vykřikla a otevřela pouzdro. „Tys ho měl doteďka schovaný?“
„Přece jsem ho koupil pro tebe,“ usmál se nevinně. Po pravdě ho našel včera v zásuvce svého stolu, když hledal nějakou čistou obálku a napadlo ho, že tentokrát ho Ester jistě neodmítne.
„Je krásný, děkuju.“ Navlékla si prstýnek a málem ho políbila, ale pak si uvědomila, že mu před chvílí její polibek nechutnal. „Obývák je tamhle,“ ukázala na otevřené dveře, „já se rychle osprchuju a přijdu za tebou. V lednici toho k jídlu moc nezbylo, snad pár kousků tlačenky, žrali jako sarančata.“

Dominik zalitoval, že ho nenapadlo vzít nějaké jídlo s sebou. Na to skutečně vůbec nevzpomněl. Stačil jen v rychlosti zabalit dárky, které chtěl Ester předat až v neděli, kdy se podle původního plánu měli sejít. Už je měl v kabele, ale pak si to rozmyslel. Stejně spolu půjdeme na oběd, takže se pro ně stavím v černošickém hotelu a při té příležitosti jí ukážu konečné úpravy na domě.
Vstoupil do obývacího pokoje a se zájmem se rozhlédl. Knihovna byla původní, tu si ještě pamatoval, ale jinak bylo celé zařízení nové. Zadíval se na stěnu s obrazy a okamžitě si všiml Čapka a Filly. Byl jsem to ale vůl, bral jsem je podle rámů. S tím Soukupem jsem se trefil, ale jinak jsem šlápl vedle. Už jenom kvůli těmhle dvěma obrázkům stojí Ester za to.

Sedl si do pohodlného křesla, potom vstal a začal přecházet po místnosti. Jeho pozornost upoutala řada encyklopedických svazků. Namátkou jeden vytáhl, prolistoval bez zájmu pár hesel a vrátil ho zpět. Kniha narazila na překážku, zapátral po ní rukou, aby ji odstranil, a nahmatal krabici z nějakého podivného materiálu. Neuměle slátané pohlednice se v jednom rohu odchlipovaly. Otevřel víčko a zalovil prsty v bankovkách. Skoro samé pětitisícovky. Zamířil ke koupelně. Ester si ve sprše tiše pobrukovala. Spočítal peníze a suma mu vyrazila dech. Vrátil krabičku na její místo a pečlivě urovnal encyklopedii. Kapsu košile mu nadouval svazek bankovek. Loudavým krokem se vrátil do chodby a strčil ho do postranní kapsy kabely.

Nahlédl do kuchyně a znechuceně nakrčil nos. Zbytky neumytého nádobí pokrývaly celou pracovní desku vedle dřezu. Jak to tady muselo vypadat, než jsem přišel! Ester by si měla své přátele líp vybírat.

* * *

Ester si nasadila Dominikův prstýnek a potěšilo ji, jak hezky na ruce vypadá. S novými zlatými hodinkami od matky a Karla tvořil tak harmonickou soupravu, že neodolala a ruku si každou chvíli s potěšením prohlížela.
„Líbí?“ všiml si toho Dominik. Když přitakala, neodpustil si poznámku. „Vidíš a to jsi mi ho málem hodila pod nohy.“

„Tenkrát to nebyl dárek, ale úplatek,“ obhajovala se.
Do postele se dostali až hodinu po půlnoci. Dominikovi to nedalo a přinutil ji, aby společně umyli zbytek špinavého nádobí po jejím narozeninovém mejdanu a uklidili kuchyň. „Až si ráno budeme dělat snídani, aspoň se nám při pohledu na ten svinčík neudělá špatně.“
„Já jsem nacpaná na týden dopředu,“ pokusila se Ester vyvalit ploché břicho.
„Nehraj to na mě, jako bych tě neznal, už v posteli budeš kňourat, že máš hlad. A pozor, zítra vstáváme brzy, mám pro tebe ještě jedno překvapení.“
Po milování škemrala, aby jí ho prozradil, ale všechny pokusy byly marné.

„Dočkej času,“ škádlil ji a neoblomilo ho ani to, že se naoko zlobila. Pohodlně se rozvalil na své půlce postele a předstíral, že usnul. Počkal, až se pravidelné oddechování po jeho boku prohloubilo, potom potichoučku vstal, sebral svou tašku pohozenou vedle dveří a zamkl se v koupelně. Sedl si na záchod a přepočítal peníze, které našel v knihovně.

Skoro sto tisíc. Co je to za pitomý zvyk ukrývat peníze na tak nesmyslných místech? Jak naivní je představa, že zloděj takový úkryt neodhalí. Myslel jsem si, že u Malenů mají víc fantazie. Jsou jako ty lidičky, co strkají úspory do zásuvek v kuchyni, do škvír mezi nádobím, do knihoven a pod matrace. Jednou jsem přinesl Karáskovi nefunkční nástěnné hodiny a ten bídák v nich objevil třicet tisíc ve stokorunách. Ani se se mnou nerozdělil, měl recht, za blbost se platí.
Zasunul peníze zpátky do příruční kapsy a pečlivě zatáhl zip. Když vzala Ester za kliku, leknutím nadskočil.

„Co tam děláš, miláčku?“ zakňourala rozespale. „Pusť mě dovnitř, potřebuju čurat.“
„Nemůžu lásko,“ zahuhlal. „Ten párek jsem asi neměl jíst.“
Vzdalující se smích a ťapkání bosých chodidel po schodech ho ubezpečilo, že se Ester rozhodla nečekat a použít toaletu v přízemí. Pár vteřin ještě otálel, potom spláchl a jako zloděj se vykradl z koupelny. Položil tašku na původní místo a vklouzl pod přikrývku. Jakmile se Ester vrátila, pevně ji k sobě přivinul.

„Lehni si ke stěně,“ zabrumlala, kdybych šla ještě v noci na záchod, tak tě vzbudím.
A o to mi právě jde, kočičko. „Spíš budu běhat já,“ políbil ji. „Pořád mě ještě bolí břicho.“ Odkulil se na vnější stranu postele. Kdyby Ester v noci skutečně vstala, určitě ji uslyším. Je sice málo pravděpodobné, že by se mi hrabala v tašce, ale počítat s tím musím.
Ale spala až do rána jako dudek. Dominik se několikrát za noc probudil, možná to bylo vlivem cizího prostředí, možná starostí o bezpečnost lehce nabytých peněz, ale Ester vedle něj pokaždé klidně a spokojeně odfukovala.


Tuto knihu Sestra a sestřička koupíte v knihkupectví a na internetových stránkách nakladatelství Šulc-Švarc.