Saunování

Miluji saunování. Ale nebylo to vždy tak jednoduché. Když jsem poprvé navštívila saunu, bylo mi kolem dvaceti. Věděla jsem jen, že je v ní velké teplo a je moc zdravá. Proto jsem si ji v lázních, kde jsem byla na ozdravném pobytu, nechala paní doktorkou napsat.

Po obvyklé hodince v bazénu jsem přišla ke dveřím s nápisem „SAUNA“ a těšila jsem se zároveň s pocitem napětí a očekávání z něčeho nového. Rehabilitační sestra vzala průkazku na procedury, odškrtla a orazítkovala mi splnění sauny a podala mi prostěradlo a průhledný kelímek na vodu. Šla jsem odhodlaně chodbičkou ke dřevěné boudičce se zamlženým okýnkem. Nahlédla jsem dovnitř a... všichni tam byli nahatí! Muži, ženy, všichni dohromady.

Byla jsem tenkrát v Karlových Varech a sauna byla plná obtloustlých, starých a oplzle se dívajících Rusáků. Alespoň jsem to tak viděla já. Mezi nimi byly starší paní s povislými prsy a kyprými boky. Já byla dvacetiletá mladá holka, tehdy ještě štíhlá, krásná, dlouhovlasá a... stydlivá. Velmi stydlivá. To už se ke mně řítila rehabilitační sestra: „Tak šup do sauny.“ „Já, to musím bez plavek?“ vyklouzlo mi z pusy. „No samozřejmě, slečinko!“ šveholila. „Tak to já nejdu!“ řekla jsem rezolutně, otočila se k odchodu a chtěla jsem jí vrazit prostěradlo i kelímek zpět. „Ale to nejde, už máte saunu zaškrtnutou.“ Po chvilce přemlouvání jsem s vítězným úsměvem řekla: „Tak si tam třeba napište, že jsem zkolabovala, odvezli mě pryč a razítko už bylo v průkazce.“ Řekla jsem vítězoslavně, vzala jsem si svou průkazku zpět a rychle jsem vypochodovala v plavkách zpátky na chodbu.

Časem jsem se osmělila opět saunu navštívit. Byla jsem s přítelem a svou stydlivost jsem překonala. Uvědomila jsem si, že jde o saunování, a k němu nahota patří. A také to, že každý si všímá sám sebe a nesnižuje se k pokukování po druhých. To já naopak jsem občas švihla okem po nějakém tom svalnatém krasavci nebo zhodnotila postavu jiné ženy. Našla jsem v saunování zalíbení. Jednou jsem navštívila saunu s kamarádkou. Ta zde byla poprvé a značně nervózní. Pořád kontrolovala dveře sauny, zda jdou otevřít. Měla pocit, že se pro nás stane sauna vězením, ze kterého se nedostaneme a bídně tu zhyneme. Já, ostřílená „sauňačka“ jsem se musela jejím obavám smát. Při jedné návštěvě jsme se rozhodly vyzkoušet také infra saunu. Nic jsme o ní nevěděly, proto jsme si myslely, že jde o obdobu finské sauny. V sauně ale byla proti finské sauně poměrně zima. /Jde o běžnou věc, teplota v ní má dosahovat 40°C – 60°C. To jsme ale nevěděly./ To už ale kamarádka mačkala červené tlačítko na vnitřní stěně sauny se slovy: „Aha, tady se to asi zapíná.“ Za pár okamžiků k nám přiběhla obsluha sauny. Paní vrazila do dveří s očima navrch hlavy a vysokým pisklavým hlasem zvolá: „Komu je tady špatně?“ „Nikomu, jen sauna je vypnutá.“ Dostalo se jí naší odpovědi. Pak nám paní vysvětlila, že sauna je ve stavu, v jakém má být a ono „zapínací“ tlačítko je nouzové tlačítko. „Buďte rády, já k vám málem běžela i s lahví kyslíku.“ Paní se už usmívala.

Poslední zážitek ze saunování jsem si přivezla z loňské dovolené. Byla jsem s přítelem na horách a rozhodli jsme se navštívit saunu v našem hotelu. Byla spojená, jak to často bývá, s bazénem. Pořádně jsme si zaplavali, vyřádili se v bazénu a vyrazili jsme k sauně. Přítel vydržel kratší dobu, a tak se rozhodl, že na mě počká v bazénu. Já si saunování užívala déle. Po osvěžujícím bazénku jsem zamířila k velkému plaveckému bazénu. Byl nabitý hotelovými hosty, když jsem tam vkráčela tak, jak mě pánbůh stvořil. Jak jsem spěchala za přítelem, zapomněla jsem si obléct plavky. Okamžitě jsem přilákala pohledy všech přítomných. Dokonce jsem si všimla dvou mladíků v prosklené restauraci, ze které šlo vidět na bazén. Vstali, něco drželi v ruce, a rychle přešli až ke skleněné stěně restaurace. To něco byl foťák! Než jsem se stačila schovat zpět v sauně, byla jsem navždy zvěčněna ve foťácích těch kluků! Přítel mě přemlouval, že o nic nejde, já jsem však na další plavání už neměla náladu.

Nejhorší bylo, že jsem ty hosty musela denně vídat až do konce našeho pobytu při snídaních, obědech, večeřích, ale i běžně na chodbě, v baru atd. Vždy jsem cítila jejich pohledy a občas zaslechla i obdivné: „To je ona. Nebyla špatná,“ apod.

pegonela – čtenářka

ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete