Představovala jsem si to jinak. Když jsme měli spoustu plánů na přestavbu bytečku. „Chápeš! Tady bude postel a v ní budu celé dny hajat já a tady budou žebřiny a tam budeš viset ty a budeš na mě volat, co bude k obědu!“ předváděla jsem běžné rodinné situace. Přestavba bude trvat tak dlouho, že bychom si na zelené louce za zlomek toho času postavili dvoupatrový bunkr.

Určitě všichni znáte to nadšení pro vlastní projekt, kdy takové věci jako peníze, čas a skutečné vlastnosti materiálů ustupují do pozadí ve prospěch jakési mlhavé představy o výsledku.
 Hrozně ráda  se s přítelem motám po té polozřícenině s lihovou fixou a po zdech čmárám elektrické zásuvky a futuristický nábytek. Zblblá z reklam na hypotéky jsem se zasnila a plasticky viděla tuhle scénu. Já stojím ve slušivých montérkách a čepičkou z novin na štaflích a natírám zeď modrou barvou. Přítel stojí ve frajerských džínách pod štaflemi a ve volných chvílích maluje prstem do zasychajícího betonu srdíčka. Oba se šťastně smějeme. Přítel mi mázne barvou něžně po tváři a řekne: „Ty moje pomalovaný štěstí!“ No uznejte, že moje romantická představa o tom, jak probíhá rekonstrukce bytu nemá příliš reálné kořeny.

A tak taháme po nocích pytle s cementem. Nadávky a nehty lítají všude okolo a někde na dně zasychajícího betonu leží jediný klíček od schránky. O víkendech jezdíme po nákupních střediscích, kde předvádíme italské scény na téma sprchový kout nebo vana, laminát nebo dřevo a všichni prodavači nás už znají a vědí, že tomu nerozumíme ani jeden. A tak vždycky přijdeme s nějakým plánem, prodavač od obkladů se nám srdečně zasměje a my odjedeme s plánem úplně jiným.

 Největší strach mám ale ze sousedů. Chtěla jsem upéct bábovku a obejít s ní polovinu sídliště. Viděla jsem to v televizi. Neumím péct, tak se alespoň na sousedy mile usmívám a hlasitě zdravím. Oni se neusmívají a nezdraví. Nemají nás rádi, protože jim už šest týdnů kopeme nad hlavami. Kdyby ochutnali mojí bábovku, uznali by, že rachot sbíječky nezanechá takovou pachuť jako moje těžké moučné těsto. Moje pekařské výrobky mají tu unikátní vlastnost, že když je ochutnáte, za celý den se Vám už nic horšího nestane.

A tak asi dneska kromě červených cihel nakoupím někde perníčky a zbaběle je naházím sousedům do schránek, protože láska prochází žaludkem, i když ta moje bude ještě pár měsíců procházet stavebninami.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10