Asi to zažil téměř každý, obvykle mu říkáme „den blbec“. Většinou si s úlevou oddechneme, když ho máme za sebou. Mnohdy se nakumulují nepříjemné události bez našeho vědomí, občas si přidáme i sami svou vlastní nepozorností a panikařením.

Takový den jsem měla docela nedávno. Mohu říci, že jsem měla všeho plné zuby, i když se nestala žádná velká tragédie. Ale mnohokrát nic umořilo i osla - a ne tak slabou ženskou.

Všechno začalo již brzy ráno. Budili jsme maličkou vnučku, protože měla být v krajském městě u odborné lékařky, kde jsou objednací lhůty nekonečné a pokud zmeškáte čas, máte prostě smůlu, tedy většinou…

Obvykle si plánuji více akcí na jeden den, protože sama neřídím a již ani nevlastním automobil, takže jsem zcela závislá na dceři. Nechci zbytečně zneužívat jejich služeb, takže jsem si domluvila s paní, které pomáhám s účetnictvím, že po tomto vyšetření přijedu. Mezitím dcera vezme moji maminku do solné jeskyně, naobědvají se, zavedou starší vnučku do cvičení, vrátí se pro mou maličkost a společně nakoupíme.

Jenže ouha. První „malér" jsem vlastně zavinila sama, již jsme byli ve středu města a já sáhla do kabelky, že si připravím objednací kartičku k lékařce a zděšeně jsem zjistila, že jsem se spletla o týden. Co teď? Kajícně jsem se přiznala, že jsem pletynka a vyťukala jsem na mobilu číslo ordinace. Tady se naštěstí vše napravilo, paní doktorka se pravděpodobně dobře vyspala a řekla, ať hned přijedeme. Nečekala jsem ani pět minut.

Sláva, vše se zdálo být zachráněno a můj pečlivě naplánovaný program mohl pokračovat. Jenže nemá se chválit den před večerem, což se ukázalo být pravdou.

Účetnictví měla paní vzorně připravené, takže jsme spolu vyplnily formuláře, se kterými potřebovala poradit, a začala jsem si tisknou deník, abych si ho mohla vzít domů a dokončit práci v klidu doma. Co čert nechtěl, došel nám toner. Ještě štěstí, že do obchodu nebylo daleko, zdržení tak bylo celkem zanedbatelné.

Zazvonil telefon, že si mohu vyzvednout urnu s ostatky mého tatínka. Znejistěla jsem a začala zmatkovat. Volala jsem dceři, vynechaly tedy plánovaný oběd a jelo se na pohřební ústav. To jsme již měly po náladě, ale povinnost je nadevše, zejména, když by se muselo jet další den. I sem se nám nakonec podařilo dojet včas, tatínka jsme si vyzvedly a trudnomyslně zavezly vnučku do cvičení.

Hlad nás přešel a tak jsme se rozhodly, že zajedeme na nejnutnější nákup a pro Jitušku se stihneme vrátit.

Nic moc jsme nekupovaly, pár drobností v lékárně, dala jsem si opravit kalhoty, protože mých zhublých dvacet kilo je poznat, a nemám v čem chodit. Maminka nakoupila pečivo, v papírnictví jsem koupila pro vnučky papír a pastelky, protože už jsme neměly snad jediný nepomalovaný papír a většina kreslících potřeb je polámaná.

Potom chtěla dcera do drogerie na kartáček na zuby, babička s mladší vnučkou již vyšla ven a já s plnou rukou tašek, v druhé ruce hůl, bez které se neobejdu, jsem poodešla od pultu, abych nepřekážela ostatním nakupujícím, jsem si začala neohrabaně dávat vrácené peníze do peněženky. V momentě mě obklopili čtyři urostení a značně ošumělí muži. Jeden mi vyškubl peněženku a bleskově ji hodil jinému, v ten moment jsem nedokázala ani vykřiknout, natož si všimnout, jak dotyční vypadali… Zůstala jsem stát jako Lotova žena a to jsem se domnívala, že jsem duchapřítomná. Tentokrát jsem totálně selhala. Nikdo nic neviděl, nebyli žádní svědci.

Když se dcera vrátila, již jsme musely spěchat pro starší vnučku, aby neplakala, že na ni maminka zapomněla.

Po cestě jsme se radily, co podniknout dále. Nakonec dcera usoudila, že štěstí v neštěstí bylo, že jsem v peněžence měla necelou tisícovku a větší hotovost v kabelce. Děti už byly značně unavené, a my ostatně také, nejen fyzicky, ale především psychicky a nějaký výslech na policii bychom již nezvládly, jelo se domů.

Nakonec se nám ulevilo, že cesta proběhla v klidu, i když padal hustě sníh a silnice byly pochopitelně neupravené.

Den, který nám dal zabrat, naštěstí skončil. Když nejde o život, jde o …..! A vlastně se tolik nestalo.

Pouze radím všem, aby si dali dobrý pozor na podobné gangy zlodějů, kteří si dovolují hlavně na bezbranné lidi.

Zdenka58 - čtenářka

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10