Smutná vzpomínka mojí sestry

Před několika lety měla moje sestra pravidelný třídní sraz se spolužáky ze základní školy. Z nějakého zvláštního důvodu se jí tentokrát na sraz vůbec nechtělo, i když všechny své spolužáky vždy ráda viděla a ráda s nimi probírala životní události a historky uplynulého roku.

Přiblížil se den a hodina srazu. Jako vždy se všech 15 spolužáků scházelo v oblíbené restauraci, kterou měli rezervovanou pouze pro jejich třídu.
Po vzájemném přivítání se šli všichni posadit na ,,svá,, místa u stolu. Na tomto srazu bylo již nenávratně jedno místo volné - tragické úmrtí spolužačky, která zahynula při havárii v autě.

Po tiché vzpomínce na Alenku následovalo objednání jídla a pití. Zábava se rozproudila a vesele se klábosilo i při večeři.
Najednou jeden spolužák zbrunátněl a nemohl popadnout dech. I při okamžité pomoci ostatních spolužáků / vytažení jazyka, herdy do zad / zfialověl a skácel se ze židle na zem.

Byla přivolána rychlá záchranná služba, která byla na místě do 5 minut. Mezitím dva spolužáci / z nich jeden lékař /, prováděli všechno možné, aby postiženému kamarádovi odstranili vdechnutý kousek večeře. BOHUŽEL!
Zachránit Petra už se nepodařilo ani lékařům z RZS, kteří ho resuscitovali téměř 2 hodiny.

Šok to byl pro ostatní spolužáky nepředstavitelný. Stále jim nedocházelo, že je jejich kamarád po smrti a že ho již nikdy neuvidí.
Smutná vzpomínka na Petra dodnes vhání všem jeho kamarádům a kamarádkám slzy do očí. Při dalších pravidelných srazech za něj všichni drží minutu ticha a vzpomínají, jak jim před jejich očima navždy odešel bývalý spolužák, správný kamarád, manžel a táta dvou malých kluků.