Zřejmě každý člověk má už od dětství své sny a přání. Některé ty dětské sny, jako např. stát se princeznou, nás opustí, ale některé nám zůstanou, dokud se nesplní nebo minimálně několik dalších let. Mým snem bylo už od dětství pracovat u policie. Nejlépe u té kriminální.

Na základní škole jsem si ale moc neuvědomovala, že pokud budu chtít jít na policejní školu, nestačí být jen dobrá v tělocviku, ale chce to i dobré známky. Když se tedy podávaly přihlášky na střední, mohla jsem se svými trojkami rovnou zapomenout, že by mě na střední policejní školu přijali. Přihlášku jsem tedy na tuto školu ani nedávala.

Dala jsem si ji na učňák, kde jsem věděla, že mám jisté přijetí. Učiliště jsem bez problémů zvládla a pokračovala na nástavbu. Nástavbu jsem taky zdárně skončila, ale při podávání přihlášek na vysokou jsem zjistila, že na policejní vysokou se chodí jen rovnou z policejní střední anebo je druhá možnost - přihlásit se k policii a udělat si zhruba půlroční kurz v Holešově. Dalším problémem ale bylo, že u státní policie u nás zrovna nepřibírali a odejít do Brna nebo do Prahy, kde byly nábory, se mi rovnou po škole a bez peněz nechtělo. A kdybych chtěla aspoň na chvíli k městské policii, tak tam jsem nemohla i přesto, že přibírali lidi z jiného důvodu a to proto, že tam přijímali od 21 let a já v červenci oslavila teprve narozeniny dvacáté. Přes léto jsem měla tedy nějaké brigády a v září jsem se musela nahlásit na úřad práce. Tam jsem se rozhodla, že příští rok to ještě zkusím na jakoukoliv vysokou školu v okolí. Přihlásila jsem se tedy na scio testy a to rovnou na prosinec.

Když jsem se dozvěděla výsledky, zjistila jsem, že nejsou vůbec špatné a že s nimi mám šanci se na nějakou tu vysokou dostat. Přišel únor a podávaly se přihlášky, jenže to už jsem si všimla, že se mi opozdila menstruace. Udělala jsem si těhotenský test a ten vyšel pozitivní. Objednala jsem se tedy k lékaři a ten mi to jen potvrdil. Čekala jsem miminko. Když se mě potom doma táta ptal, proč s vyplněním přihlášky tak dlouho čekám, že za chvíli se podávání přihlášek uzavírá, oznámila jsem mu, že už stejně na vysokou nemůžu. Nevěděla jsem, jak mu tuto novinu sdělit a tak jsem to udělala tímhle stručným způsobem.

Překvapilo mě, že táta ani nenadával a tak se k nám po nějaké době nastěhoval můj přítel. V té době jsem měla jiný sen nebo přesněji přání a to, aby bylo těhotenství bez problémů a narodilo se mi zdravé miminko. Tento sen se mi splnil. Těhotenství probíhalo bez komplikací, jen se u mě objevila těhotenská cukrovka. Díky ní, když jsem neporodila v termínu, tak mi druhý den porod vyvolávali. Porod proběhl v pořádku a 19. 10. 2010 se mi narodil zdravý, krásný chlapeček Šimonek a tím se mi jeden z mých snů splnil. Šimonkovi už jsou dva týdny a kousek a s přítelem a rodinou jsme rádi, že ho máme. Sny se postupem času a vzhledem k okolnostem mění a já jsem ráda za tento sled okolností a za to, že se mi můj sen, který přišel, když jsem se dozvěděla o svém těhotenství, splnil.

Peggy89 - čtenářka

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10