Už dlouho jsem jezdila kolem billboardu, kde byla upoutávka na Titanic – výstava artefaktů v Praze a tak jsem neodolala a přes internet jsem objednala na sobotu 28.6. dva lístky.

V sobotu ráno jsme vyjeli z Pardubic a těšili jsme se na výstavu. Cesta po dálnici nám utekla poměrně rychle. Když jsme se blížili k Černém mostu, řešili jsme jestli zaparkujeme tam a pojedeme metrem a nebo zaparkujeme někde v centru. Vzhledem k tomu, že nejsem zrovna nadšená z eskalátorů, jeli jsme autem až do centra a zaparkovali v obchodním centru Paladium.

Z parkoviště jsme vyšli přímo mezi hromadu obchůdků a já se nestačila rozhlížet. V tu chvíli jsem spíš myslela na to, že se půjdu podívat co kde prodávají než na to že máme jít na výstavu. Kde se nacházela výstava jsme věděli a tak jsme si udělali od Paladia procházku až na Václavák k Paláci Lucerna. I když je Praha hlavním městem České republiky, češtinu jsme po cestě skoro neslyšeli. Všude byli turisti z Anglie, Německa, Japonska, Ruska a já ani nevím jaké další národnosti.

Před Lucernou byl poutač na Titanic a tak jsme neváhali a šli rovnou dovnitř. Na pokladně jsme si vyzvedli vstupenky a šli k výstavě. Před vchodem stál muž oblečený v námořnickém, kterému jsme vstupenky ukázali. Kousek za ním stály dvě slečny z nichž jedna nám dala vylosovat palubní vstupenku, která vypadala přesně jako vstupenka na Titanic od společnosti White Star Line a řekla nám, že na konci výstavy se dozvíme jestli jsme plavbu přežili, respektive jméno, které bylo napsané na vstupence. A už jsme se vydali na výstavu, která byla chronologicky seřazena od stavby lodi, přes vyplutí až po onen osudný večer, kdy se Titanic potopil.

V první místnosti jsme se dozvěděli co to vlastně Titanic byl, kdo ho vymyslel a postavil a jak probíhalo nalodění. Místnost byla upravena tak, že jsme si připadali jako přeneseni v čase zpět do roku 1912 a čekáme na vyplutí.

Další místnost obsahovala předměty, vytažené z kajut. Byl zde cylindr, kravata, talíře, hřeben a zrcátko, zkrátka všechno, co pasažéři potřebovali na plavbu lodí. Zde byla i zrekonstruovaná kajuta první třídy. V této místnosti hrála dobová hudba a když by jste zavřeli oči, mohli by jste si klidně představit, jak sedíte v jídelně první třídy a k jídlu vám hraje živá kapela, jen to houpání lodi tam chybělo.

Do další místnosti se procházelo chodbou, která znázornila jak to vypadalo na chodbách a kajutách třetí třídy. V této místnosti jsme slyšeli zvuk vln, narážejících do trupu lodi a zvuk motoru této ohromné lodi.

Z této chodbičky jsme se dostali na kapitánský můstek, mohli jsme si přečíst informace o životě kapitána Edward J. Smitha a na informačních tabulích jsme se dozvěděli kdy se objevilo první hlášení o ledovcích a co se dělo dále.

Dál už výstava pokračovala přesně tak, jak Titanic prožíval svou první plavbu a samozřejmě svou srážkou s ledovcem a následné potopení. Byl zde zvon na který námořník Frederic Fleet zazvonil dne 14.dubna ve 23:39 hodin a informoval kapitánský můstek „Ledovec! Přímo před námi.“ V této místnosti bylo i video, které znázornilo to, jak Titanic narazil bokem do ledovce a začal nabírat vodu, poté se rozlomil a klesal ke dnu.

V poslední místnosti jsme si přečetli seznam mrtvých a zachráněných cestujících od první do třetí třídy a také seznam mrtvých a zachráněných z posádky.

Tato výstava se mi velice líbila a strávili jsme zde něco kolem hodiny a půl. Pro informace mohu uvést, že cena vstupenek se sem pohybuje od 280 Kč do 330 Kč.
Cestou zpátky jsme se zastavili v obchůdkách v Paladiu a utratili nějaké další penízky. Když už nás bolely nohy, rozhodli jsme se, že půjdeme k autu. O tom, kolik stojí parkování v Paladiu jsme samozřejmě věděli, ale jak čas letěl, nějak jsme si neuvědomovali jak dlouho tam parkujeme. Když jsme přišli k automatu a chystali jsme se platit, protočily se nám panenky – platili jsme 260 Kč! Celkově se nám ale výlet líbil.

A výstavu mohu všem doporučit.