Již od svých 20 let jsem měla krásný rituál se svojí bývalou spolužačkou ze základky - kamarádkou. Mně končila pracovní doba brigády v 21 hod. a jí končila práce v 21:30 hod. a tak jsme si dávaly sraz za hodinu poté v jednom nonstop baru v místě bydliště, jmenoval se Magic.  Takto jsme tam bývaly velmi často. Většinou něco po půlnoci jsme zase šly domů. Jen jsme si popovídaly co u mě nového ve škole a v práci a co u ní nového v práci. Kluky jsme v té době zrovna neměly.

Byl to večer jako každý jiný. Já si objednala malé pivo a Anett taky. Vypily jsme každá dvě a už jsme se chystaly jít domů. Celou dobu před námi, o dva stoly blíže ke vchodu, seděl mladík o trochu starší než my, celý v černém, sám. Jak jsme se chystaly domů, přišel k nám, zda nás nemůže pozvat na panáka a rovnou, že bychom mohly k němu přisednout. My si řekly, proč by ne? Jeden panák ještě nikoho nikdy nezabil. Za začátku to byl fajn rozhovor, ale po chvíli se změnil spíše na noční můru. Začal před námi dost profesionálně šermovat s velkým nožem, že obě dvě jsme měly strach, že nás může kdykoli zabít a ani bychom si toho nevšimly. Naznačil, že má pod tím dlouhým černým pláštěm střelnou zbraň. Vykládal nám, jak to měl v životě těžký. Jak mu zastřelili těhotnou přítelkyni před rokem. Mezitím si pouštěl Orlíky, což atmosféru dokonale podtrhovalo. Dále nám povídal, jak rád loví lidi pro zábavu, že ví, kdo dělá jaké zlo a musí být potrestán. Samozřejmě, že dělal k tomu profesionální šerm, také pro zábavu. Stále si hrál s tím velkým nožem. Obě dvě jsme nevěděly, jak  odtamtud vypadnout, a to jsme seděly přímo u východu. Měly jsme zaplacené, nic nám nebránilo, jen ten strach. Běhalo nám hlavou, že toto setkání může být pro nás osudné. Držely jsme se křečovitě pod stolem za ruku a koukaly na sebe.

Objednal nám druhého panáka vodky a omluvil se, že si musí odskočit. Úžasná příležitost jak utéct. Jenže moje kamarádka nějak zazmatkovala a slušné vychování dělalo taky své. Zlí jazykové tvrdí, že zapůsobilo spíše IQ blondýnky, kterou samozřejmě je.  Začala jsem na ni křičet, ať si vezme věci a utečeme. Ona hned, že je to blbý, že nám objednal další pití. Tak jsem se zeptala, zda je taky tak vyděšená jako já a ona že jo. Tak jí říkám, v čem tedy váhá, že utečeme. No nakonec jsem ji chytla za ruku a utíkaly jsme z baru, jen co nám nohy stačily. Šlo vidět, že kamarádka měla opravdu hodně velký strach jako já, protože po prvním kopci ji ztuhnuly nohy a spadla. Naštěstí se hned zvedla a utíkaly jsme dále. Až o další zastávku trolejbusu jsme se zastavily, zapálily si, a přemýšlely o tom, zda nás hledá nebo ne. Pro jistotu jsme nestály na hlavním chodníku, ale dosti stranou. Strach u nás neskončil. Po dalších 2 cigaretách jsme se trochu uklidnily a rozešly se do svých domovů.

Vše dobře dopadlo, ale hodinové setkání je zážitek na celý život. Ten strach nikdy nezapomenu. Člověk, který pro mě nic neznamená, mi utkvěl v paměti, a to tak, že jeho tvář i po 8 letech si stále dovedu vybavit. I jeho tetování lebky s hadem na prsou.