Svátek svatého Ondřeje

Svátek svatého Ondřeje - 30. listopadu -  je pro církev velmi významným dnem, neboť tento den krom oslavy svatého začíná liturgický rok - toto se oslavuje v Římě od 6 století.

V lidových zvycích, nesouvisejících s liturgickými oslavami je to den, který je považován za nejlepší den v roce na věštění a navíc vlastně den, kdy se pro děti připravují adventní kalendáře bez ohledu na to, který den vlastně advent začíná, protože dětské adventní kalendáře z obchodů mají pouze 24 okének - od 1. prosince do vánoc.

Legenda

Jméno Ondřej je jméno přijaté po vysvěcení, jeho původní, židovské jméno se nedochovalo (byl žid) Je to bratr Šimona, později známého jako apoštol Petr. Oba byli žáky Jana Křtitele a později i Ježíše Krista po tom, co jej Jan Křtitel přijal mezi křesťany a nazval Beránkem Božím. Ondřej i Petr byli prvními a nejbližšími učedníky Ježíše a proto se účastnili mnohých událostí. Po smrti Ježíše putoval Ondřej světem a hlásal křesťanství. Došel až na Peloponézský poloostrov, později se usadil v městě Patrasu. Zde byl ve vysokém věku uvězněn, mučen a nakonec pro svou víru i ukřižován na kříži ve tvaru X, kterému se proto dnes říká svatoondřejovský. Skonal 30. listopadu.

Ondřej je uctíván jako patron skotů (ve Skotsku je den svatého Ondřeje uznán za skotský svátek), rumunů (pobýval zde, v Rusku jako apoštol, v Burgundsku jako patron vévodů (jeho šikmý kříž je součástí erbů). Je uváděn jako první biskup Byzantie (Konstantinopole - Istambul). Od 15. století se ve Francii uděluje vysoce ceněný řád Zlatého rounna (vytvořený na počest Ondřeje), později jej převzal Řím, Anglie a Rusko.

Na obrazech je zobrazován jako stařec bílých vlasů a vousů (díky dožitému vysokému věku) s knihou evangelií a šikmým křížem
V Čechách je mu zasvěceno 18 kostelů, je považován za patrona svateb - asi proto, že věštby týkající se svatby jsou provozovány především v tento den.

Lidové věštění

Svátek svatého Ondřeje většinou již připadá do adventu a při všeobecné znalosti prostých lidí ve věcech křesťanských také na počátek liturgického roku. Obě tato fakta budou jistě příčinou toho, že se tento den stal dnem věštění, které se týkalo především budoucnosti (ponejvíce láska a svatba), velká část obyčejů byla zaměřena na ochranu před démony a zlem nastupující zimy - ty se ale dnes prakticky již zapomněly. Věštění se provozovalo od Ondřeje až do Tří králů. Své důležité místo měly i sny, co prý se na Ondřeje zdá, to se vyplní.

Nejstarším a nejpoužívanějším bylo hádání podle hrnečků. Pod hrnky se vložily předměty a každý je odkrýval (nesmělo se vědět, co kde je). Hlína znamenala smrt, hřeben nemoc, prsten svatbu atd.

Také se lilo olovo do vody, zvyk, jež my známe jako vánoční, zde ale dívka hádala podle odlitků povolání ženicha. Ve Slezsku se lilo olovo přes velký klíč.

Většina dívek neopoměla ve svatoondřejův den věštění, aby se dozvěděla, zda se vdá. Mnohé rituály se dochovaly dodnes. Např. se používaly další rituály u nás dnes provozované na štědrý den - házení střevíce a pouštění lodiček. Dalšími byly :


- dívka v sadu zatřásla stromem a odkud v té chvíli zaštěkal pes, odtamtud přijde ženich,
- když se po zaklepání na kurník o půlnoci ozval kohout, přijde ženich, když slepice, nevdá se.
- vytáhla-li ze zahrabané žáby kost - háček, chlapec ji chtěl, když lopatku, nebyl o ní zájem,
- počítaly se rozhozené třísky (lichý počet - zůstane svobodná).
- knedlíkování - ve 3 z 5 knedlíků byl lístek se jménem hocha, který knedlík první vyplaval, dívka se vdala či zůstala svobodná (prázdný knedlík)
- ráno vytažený listek ze tří večer položených pod polštář ( s různými jmény) určilo ženicha
- čekání na znamení - dívka se postavila na postel, pomodlila k Ondřejovi a čekala na znamení určujícího ženicha.

Dívky se také různými způsoby snažily spatřit tvář budoucího muže ve studni, vodě ve vysekané díře v ledu, v komíně, zrcadle atd.