Procházela jsem Kauflandem. Mezi regály si vybírala korpulentní dáma pastu na zuby. Jak mě zahlédla, očka se jí rozzářila, vrhla se na mě s obrovskou radostí, že mě vidí. Já jsem stála jako sloup.
Když jsem se vzpamatovala, říkám : „ My se známe?“ „ No jasně, já jsem přece Hanka a ty Alena, viď!“ „ Ne, já jsem Marcela!“ Hanka na to:“ Promiň, já se spletla, jasně, že Marcela! Jak se pořád máš, proč nechodíš na srazy?“ Jen jsem pípla, že nedostávám žádné pozvánky a ona na to, že to není možné. Další otázka, zda vím, že zemřela Jarka, co s námi chodila do školy a Jana se vdala do ciziny, Helena se rozvedla. Na vše jsem kývala a stále horečnatě přemýšlela, s kým mám tu čest.
Tu se k nám přibližoval s nákupním vozíkem robustní, vousatý muž. Hanka mi ho přistrčila a povídá:“ Marcelo, to je Jarda. Jardo, to je Marcela!“ Jarda mi podal svou velikou tlapu / měla jsem obavu, že tu moji maličkou rozmačká/ a hlubokým hlasem povídá: „ Já jsem Jarda!“ Hanka mi před rozloučením řekla, že 15.2. budou mít sraz s Jitkou, Jiřinou a Evou v Hrádku, upřesnila čas a prý abych mezi ně určitě přišla. Slíbila jsem a s tím jsme se rozešly.
Tu proti mně přichází manžel. Právě minul onen pár lidiček. Říkám, co se mi přihodilo a že vůbec nevím, o koho jde. Smál se mi, že už mám sklerózu, když nepoznám spolužačku. Mně to ale vrtalo neustále v hlavě, vůbec jsem se nemohla soustředit na nakupování. Jak tak jdu v mátohách za manželem, u sýrů stojí opět onen pár lidí. Nevydržela jsem to.
Přišla k nim a říkám Hance: „Nezlobte se, je mi líto, ale já vůbec nevím, kdo jste. Chodila jste do gymplu?“
Ona na to: „Já? Ne! Já jsem přece kadeřnice!“ Nakonec jsem se dozvěděla, že jsem podobná jedné její spolužačce a že se spletla. Omluvila se mi a já si oddechla, že přece jen tu sklerózu ještě nemám!“
Manželovi se něco podobného stalo za 14 dní s tím, že do dnešního dne neví, s kým se vlastně potkal. Jestli si myslíte, že jsem se mu také smála, máte pravdu!
Macizaj – čtenářka
ChytráŽena.cz