Sraz s neznámým

Jako jeden z koníčků je pro mě počítač. Nejen, že je mi velkým pomocníkem, ale navíc mi slouží jako jeden ze způsobů komunikace s přáteli. Nekomunikuji jen mailem,  ale jako většina lidí mám i ICQ. To znamená, že se přihlašuji pod přezdívkou. Jednou tak sedím u svého počítače a přijde mi zpráva od „ někoho“, koho podle přezdívky neznám. Tak nereaguji. Běžně se nespojuji s někým, koho neznám. No ale když mi už přišla asi třetí zpráva během asi tří nebo čtyř dnů s prosbou o spojení – odepsala jsem.

Zjistila jsem , že ten „ někdo“ si  přeinstaloval svůj počítač a tudíž přišel o všechny své kontakty a tak je sháněl znova. Neznal čísla účtů svých známých a tak je sháněl podle přezdívek. A tím  zjistil, že jeho známá má stejnou přezdívku jako já.

Vyměnili jsme si pár řádků a najednou přišla nabídka, že bychom se mohli setkat. Že by bylo vhodné se poznat, abychom každý věděl, s kým si vlastně povídá.

Návrh jsem samozřejmě přijala. Já pocházím z Litoměřicka a tehdy neznámý kamarád je z Jičína. Navrhl, že bychom se mohli sejít na neutrálním místě – na Mělníku. A tak jsme jedné krásné slunečné neděle vyrazili na Mělník. Sraz jsme měli na parkovišti před jedním obchodem, který je na křižovatce  příjezdu z našich směrů. I přesto, že jsme se neznali a nevěděli  jsme, jak každý z nás vypadá, protože jsme si nevyměnili ani fotografie - jsme se poznali. Počkala jsem, až přijede auto s Jičínskou značkou.

Seznámení to bylo krásné. Prošli jsme si celý Mělník, navštívili mělnickou kostnici, podívali jsme se na nádvoří zámku, shlédli jsme soutok Labe a poseděli jsme v jedné krásné kavárničce na kávu, abychom si mohli popovídat něco bližšího o sobě, o dětech a rodině a také o zaměstnání.

Ani jednomu z nás to nepřipadalo, že jsme cizí a vidíme se poprvé. Setkání uběhlo strašně moc rychle a tak nastal čas se rozloučit. Šli jsme na parkoviště, kde na mě čekala ohromná kytice mečíků a to až z Jičína.
Už je to víc jak 4 roky. Myslím, že jsme se stali kamarády, občas si vyměníme pár řádků, ale viděli jsme se jen jednou, protože vzdálenost mezi námi je celkem dost velká.
Tak budu doufat, že snad někdy...