Studánka

V jedné malebné vesničce stál domek o sedmi místnostech, k tomu náležel dvorek s 1,5 m hlubokou studnou, kadibudkou, králíkárnou, kozím chlívkem a dvěma kůlnami. Ze dvorku se šlo po čtyřech schůdcích na velkou zahradu. V té době, o které budu psát, bydlelo v každém vesnickém domku několik rodin.

V našem domku bydleli manželé Novákovi, jejich dcera s manželem a dvěma malými dětmi : šestiletým Toníčkem a pětiletou Zdeničkou, dále zde byli v nájmu Smrčkovi se třemi dětmi a Augustinovi s jedním dítětem. Augustinovi měli pronajaté dvě místnosti. Jedna místnost byl byt a ve druhé místnosti provozoval pan Augustin holičství. V domě bylo neustále veselo. O letních večerech  se obyvatelé domku scházeli venku, povídali si a zpívali. Kadibudka byla společná pro všechny, voda ze studny se nabírala  džberem, v kůlně si mohli všichni brát dřevo na topení.  Na dvorku i na zahradě skotačilo plno dětí.
           Jednou šla Zdeniččina maminka  do studny pro vodu a viděla, že poklop není na svém místě. Navíc ve vodě plavaly dva špalíky dřeva. Maminka se rozčílila, kdo nechal odklopenou studnu a navíc do ní ještě vhodil dřeva. Shýbla se, aby dřeva odstranila a zůstala ohromena. Nebyla to dřeva, ale botičky pětileté Zdeničky. Rychle je vytáhla, ale s botičkami vytáhla i Zdeničku. Spustila křik, aby někdo zavolal doktora a ona sama holčičku položila na zem a snažila se z ní dostat vodu.  Po nějaké chvíli se Zdenička rozkašlala, což bylo dobré znamení. Zanesli ji domů a to už se dostavil lékař a spolu s ním přišel četník. Úkolem četníka bylo nahlásit tuto nehodu jako zanedbání péče o dítě. Jelikož rodiče i prarodiče malé Zdeničky byli bezúhonní lidé, četník událost neohlásil. Lékař Zdeničku prohlédl a řekl, že on nemůže nic dělat, jen čekat, jak se malé tělíčko s tímto nepříznivým  stavem vypořádá. Zkrátím vyprávění. Přišly teploty, blouznění, později se přidal zápal plic. Čtrnáct dní Zdenička zápasila s nepřízní osudu, ale díky trpělivé a celodenní péči  své maminky a babičky nakonec boj o život vyhrála. Z tohoto neštěstí jí zůstal šelest na srdíčku, který během dospívání zcela vymizel. Samozřejmě, že se k otevřené studni nikdo nepřiznal. Velké štěstí bylo, že studna nebyla plná. Bylo v ní jen asi metr vody.
           Zdenička byla moje maminka. Měla jsem veliké štěstí, že přežila tuto hroznou událost a já měla tak báječnou maminku, na kterou do smrti nezapomenu.