Před deseti lety jsem pracovala jako servírka v jedné restauraci s bowlingem. Měla jsem v té době dvouletého syna. Vždy jsem pracovala týden a týden jsem měla volno. Když jsem byla v práci, tak syna hlídali rodiče, kteří bydleli nedaleko od mého bytu. Byla jsem v té době se synem sama, takže jsem to měla náročné.
Jednou se stala věc, kterou do smrti nezapomenu...
Vždy, když skončil můj pracovní týden, tak druhý den ráno jsme dělali inventuru. Pro syna jsem se zastavila u rodičů a šli jsme spolu do práce. Syn si hrál a my pracovali. Inventura dopadla dobře, tak jsem se rozhodla, že půjdeme domů. Byla zima a já jsem chtěla být už doma hezky v teplíčku.
Restaurace, kde jsem pracovala, měla hned za sebou dva vchody. Nejprve hlavní vchod a po pár metrech druhý, tzv. lítačky.
Když jsme se synem odcházeli, prošli jsme lítačky a už jsem chytala za kliku u hlavního vchodu, vtom jsem uslyšela, jak mě kolegyně volá. Říkala jsem si, že asi syn zapomněl nějaké autíčko. Vrátila jsem se o dva kroky zpátky, a vtom spadl obrovský led ze střechy přímo před vchod. Řekla jsem si, to jsem teda měla štěstí, že mě kolegyně volala. Prošla jsem zpátky a zeptala jsem se, co chtěla, že mě volala. Ona řekla, že mě nevolala...
Vše jsem jí vyprávěla. Nestačila se divit. Nechci ani pomyslet na to, co by se stalo, kdybych neslyšela ten hlas, který mě volal. Ještě teď mě mrazí, když o tom píšu...
Nejsem pověrčivá, ani nevěřím v Boha, ale od té doby věřím, že je něco mezi nebem a zemí.
Dnes je synovi dvanáct let. Nedávno jsem mu vyprávěla, co se stalo, když byl malý. Sám říkal, že jsme měli neuvěřitelné štěstí!!!
Autor:bajcarka