Za tajemstvími přírody s Prima ZOOM:

Mravenci se vyvinuli z bodavého hmyzu před více než 100 miliony lety, jeden z australských druhů má dosud žihadlo. Na světě jsou tisíce druhů mravenců. Mravenci jsou společenským hmyzem a tvoří superorganismus. Všichni pracují pro blaho své kolonie. Patří mezi nejobávanější predátory na planetě. Jejich spolupráce se řídí čichem, podle pachových stop ostatních jedinců. Jedním z nejdůležitějších faktorů v kolonii je proto chemická komunikace. Mravenci mají i jiné mimořádné schopnosti. 

Ve střední Evropě mají kolonie mravenců lesních stovky tisíc jedinců, kteří za rok pozřou 10 milionů kusů hmyzu. Pro les jsou nepostradatelní. Živí se medovicí vylučovanou mšicemi, kolonie spotřebuje za rok kolem 100 kg medovice. Lesní mravenci mají také rádi suchou pryskyřici obsahující látky, které ničí bakterie a plísně. Obloží s ní mraveniště a tím ho dezinfikují. Někteří mravenci jsou zahradníci a farmáři, jiní pastevci. Vlnatky v lesích Indonésie sají nektar v poupatech. Tamní tropičtí mravenci jsou kočovní. Se svými domestikovanými vlnatkami se stěhují z jedné rostliny na druhou. Jsou to pastevci.

Jeden z mravenčích druhů na Borneu dokáže přežít v tekutině vylučované masožravými rostlinami do nálevky. Je to past, v níž obvykle končí hmyz, kterým se rostliny živí. Tito mravenci se živí oběťmi hostitelů a na oplátku je chrání před býložravci. Na argentinské pampě žijí v obrovských podzemních městech býložraví mravenci střihači, kteří ročně posečou půl tuny trávy. Jsou schopni zničit celou úrodu, zastaví je pouze oheň. Ten zničí jejich pachové stopy na zemi, nastane chaos a kolonie se zhroutí. 

Ale po čase mravenci, kteří oheň přežili, obnoví chemické stopy i kolonii. V mraveništi existuje dělba práce. Nejmenší dělnice pěstují houby v zahradách uvnitř mraveniště a staví k nim větrací šachty. Středně velké dělnice jsou nosičkami ustřižených listů a největší dělnice jsou střihačkami. Mraveniště je mistrovským dílem a zázrakem živočišného světa. Rozkládá se na ploše 50 m² a je osm metrů hluboké. 

Podzemní dálnice spojují hlavní komory. Existuje i síť vedlejších komunikací, vedoucích k pěstírnám hub a skladům odpadu. Jiný druh, mravenci krejčíci, dokážou chodit hlavou dolů po hladkém povrchu a udrží se i v silném proudění vzduchu. V této pozici unesou stonásobek své váhy, což je světový rekord, který nemá obdoby. Díky síle svých společenství jsou mravenci v přírodě supervelmocí.      

Austrálie je zemí extrémů, kde je těžké přežít. Od pouští přes džungle až po větrné ostrovy však těmto prostředím dominují jako špičkoví predátoři hadi. Přizpůsobení se extrémním podmínkám je tajemstvím úspěchu života. Více než 70 % pevniny tvoří poušť a hadi jsou na zdejší život vyzbrojeni. Taipan menší má nejsmrtelnější jed na světě a zachycuje chemické signály své kořisti. Taipana loví třímetrová pakobra australská, u které se evolucí vyvinula odolnost proti jeho jedu. Největším ještěrem v Austrálii je varan obrovský, který je primárně mrchožroutem, ale uloví i pakobru. Ve vlhkých tropech džungle na severu země je koncentrace plazů největší. Žije zde 30 % australských druhů hadů. 

Osmimetrová krajta ametystová je škrtič a detekuje teplo své kořisti. Lesy mírného pásma na jihu a především na východě jsou domovem pakobry červenobřiché, která je predátorem ve vodě i na souši. Na Velkém bariérovém útesu na severovýchodě Austrálie žijí mořští hadi, jako jsou vlnožilové. Mornár olivový s dlouhými jedovými zuby má šestý smysl. Zachycuje v okolí vibrace své případné kořisti. Ostrov Mount Chappell mezi Tasmánií a Austrálií je domovem pakobry pruhované, která většinu roku tráví ve strnulosti. Po devíti měsících hladovění se probírá a loví písklata buřňáků. Když ve vyprahlém středu Austrálie prší, slétají se sem na travní semena hejna andulek. Škrtič krajta hnědohlavá, specialista na ptáky, si ráda pochutná i na jejich mláďatech. Smrtonoš zmijí láká svou kořist na špičku ocasu, která připomíná kroutící se larvu. 

Podobnou lest používá i stromová krajta zelená s chápavým ocasem. V Národním parku Kakadu v Severním teritoriu, kde převažují mokřady, žije v ramenech řek pětimetrový krokodýl mořský, bradavičník arafurský a krajta černohlavá, živící se i invazivními ropuchami obrovskými. V tropickém pralese Queenslandu loví ze zálohy krajta kobercová, která splývá s okolím. V Národním parku Mount Etna hnízdí v jeskyních létavec stěhovavý. Tyto netopýry loví krajta skvrnitá a bojga hnědá.

Afrika je velký kontinent s řadou různých biotopů. Hadům se daří všude, od pouští až po hustý prales a savany. Skvěle se přizpůsobili a jsou experty na přežití. V Africe žije 600 druhů hadů. Rozlehlé savany pokrývají více než polovinu kontinentu. Serengeti je domovem mamby černé, nejrychlejšího suchozemského hada na světě a nejsmrtelnějšího v Africe. Člověka zabijí i dvě kapky jejího jedu. Mamba detekuje pach své kořisti a útočí ze zálohy. Sedmimetrová krajta písmenková, vážící až 90 kilogramů, je škrtič a největší had kontinentu. 

Loví mladé kopytníky. Je jediným hadem na světě, který po vylíhnutí pečuje o své potomky. Na jihu savany žije stromový specialista, bojga africká. Je to nejnebezpečnější had na světě. K lovu využívá maskování. Namibijská poušť je domovem zmije zakrslé. Kvůli tomu, aby se nespálila pískem, se pohybuje bočně a dotýká se ho vždy jen dvěma body těla. Řídí se vibracemi kořisti, kterou požírá živou. Na poušti Kalahari žije kobra kapská. Šplhá do velkých hnízd snovačů obecných a požírá jejich písklata. V srdci Afriky, v konžské pánvi, leží druhý největší tropický prales na světě. Největší jedovatá zmije Afriky, zmije gabunská, má smyslové růžky a nejdelší špičáky ze všech jedovatých hadů. Maskuje se v lesním porostu. 

Maskování využívají i krajta královská a liánovec kapský, který se podobá větvičce liány. V Ugandě žije kobra černá, největší v Africe. Její potravou jsou ještěrky, ptáci i drobní savci. Savany na východě obývá zmije útočná. Útočí během 25 setin vteřiny ze zálohy a její úder patří k nejprudším. Vejcožrout africký polyká celá ptačí vejce. Obsah v útrobách rozmělní a skořápku vyplivne. Kobra obojková si troufne i na větší zvířata. Má v zubech otvory, kterými vystříkne jed do očí kořisti. Lstí dokáže předstírat i svou vlastní smrt. Kobra mozambická dokáže plivnutí jedu dokonale zacílit. S úbytkem životního prostředí a životem v těsné blízkosti člověka je pro řadu hadů těžší přežít než kdy jindy. Ohroženo je 20 druhů a dalších 42 se prodává v rámci obchodu s exotickými zvířaty.