Tolerance v chatu

„Fšak se vecer uvydíme. Nebo budeš radsi auem.“

Už se Vám určitě mnohokrát stalo, že jste někde narazili na podobný text. Možná Vám přišla taková esemeska, možná to bylo v chatu nebo v komentářích nějakého článku na internetu. Nejen, že byl text samá chyba, ale navíc vlastně ani nedával smysl. A jaké to ve Vás vyvolalo pocity? Jsou tací, kteří v takovém okamžiku vidí rudě a autorovi hned odepíší nerudný vzkaz. Něco o jeho zmrzačování českého jazyka v lepším případě, v horším případě možná i nějaká ta urážka na adresu autorovy inteligence …

Žil byl kdysi jeden hezký, šikovný a hlavně velmi chytrý mladík. Byl sice trochu netrpělivý, ale měl smysl pro humor a kamarádského ducha. Nevěděl proč, ale často se mu stávalo, že když mluvil, lidé stále říkali: „Co? Co jsi říkal?“ Strašně ho rozčilovalo, že musí pořád něco opakovat, protože byl opravdu netrpělivý. Často lidem kolem sebe pomáhal pochopit složité záležitosti a kde co dokázal opravit. Přestože byl chytřejší než všichni lidé, které znal, měl vždycky problémy se psaním. Vynechával písmenka a správný pravopis mu byl naprosto cizí. Samozřejmě se snažil písemnému styku vyhýbat, ale někdy to prostě nejde. A tak se stávalo, že mu lidé, kteří neuměli ani zdaleka tolik, co on, říkali hlupáku a vysmívali se mu. Náš mladík měl IQ hraničící s genialitou, ale zároveň trpěl dyslexií. Jeho mysl vždy utíkala tak rychle, že jeho ústa měla problémy stejně rychle vyslovovat, proto mu bylo těžko rozumět. A co se týče psaní? Písemný projev je ještě pomalejší a proto to vynechávaní písmen a nesrozumitelnost vět.

Samozřejmě ne každý, kdo takzvaně „neumí česky“, má nějaký podobný problém. Jsou lidé, kteří prostě nemají cit pro jazyk, někteří tuhle nevýhodu dokážou napravit tak, že se nabiflují pravidla, ale potom v okamžiku, kdy jsou unavení nebo se soustředí na to, o čem píší, místo na to, jak píší, nasekají hromadu chyb. V každém případě nikdo nepíše chyby naschvál. Většinu lidí, kteří „hrubkují“, to také mrzí, ale nedokážou s tím nic udělat, pokud nechtějí psát jednu větu deset minut s pomocí knihy Pravidla českého pravopisu. Proč se jim proto smát? Oni se taky nesmějí, že nedokážete upéct koláč, opravit auto, spočítat matematický příklad nebo zpívat tak dobře jako oni.

Hodně rozšířený je také názor, že kdo hodně čte, pravopis takzvaně odpozoruje. No nevím. Čtu víc, než kdokoli jiný, koho znám. Přečtu i několik knih za měsíc a čtenář se ze mě stal už víc jak před patnácti lety, a stejně se mi včera bez problémů podařilo napsat: „nad stichlím polem“ . Naneštěstí to bylo v chatu v online hře – božínku, co se na mou hlavu sneslo … .

KatyRZ - čtenářka

ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete