Název knihy:
Proč jsi stále tak neklidný?!
Autor: Tomáš Novák
Nakladatelství: Grada
Datum vydání: 22.10.2012
Formát: 140 × 210 mm
Počet stran: 112
Cena: 149 Kč

Všichni se ve svém pracovním i soukromém životě setkáváme s tak trochu zvláštními osobnostmi - lidmi neklidnými, nesoustředěnými, neobratnými, zbrklými, citově labilními. Jejich psychická nevyrovnanost může být důsledkem tzv. lehké mozkové dysfunkce - nepatrného poškození mozku při porodu nebo brzy po něm.

U dětí je všeobecně známý projev neklidu, nesoustředění, příliš široké pozornosti, méně známá je však skutečnost, že stav přetrvává do určité míry až do dospělosti.

Mnoho už dávno zletilých lidí s diagnózou lehké mozkové dysfunkce patří mezi ty, kteří často mění práci, partnery, obtížně se s nimi žije a spolupracuje.

Kniha zkušeného poradenského psychologa Tomáše Nováka detailně, s empatií i s nadhledem popisuje dopad lehké mozkové dysfunkce na každodenní život dětí i dospělých. Poradí také, jak pomoci dětem s LMD a jejich rodičům zvládnout úskalí školního vzdělávání.


Jako zaříkávání šamanů zní LDE LMD MBDB DMMD ADD ADHD – tato změť zkratek ukrývá podstatu tématu této knihy. Víte, co měli společného Goethe, Picasso, Federico García Lorca, Edison, Auguste Rodin a dost možná váš partner nebo potomek? Nebudeme čtenáře napínat. Společný jmenovatel zmíněný v úvodu je prozaický – těžký porod, kříšení a projevy, jež lze nazvat oprávněné podezření na lehkou mozkovou dysfunkci (LDE), což je termín, který posléze popíšeme.

Výčet, byť zcela neúplný, vynikajících mužů není tak docela náhodný. Ne že by LDE bylo podmínkou uměleckých či vědeckých úspěchů. Leč o významných vědcích a umělcích se zachovalo více informací než o  lidech, jichž je, jak se říká, dvanáct do tuctu. O každém z významných lidí by v této souvislosti mohlo být řečeno okřídlené: „Já nejsem sám, nás
už jsou miliony…“ Čistě pánská společnost je uvedena proto, že LMD byla a je zaznamenána výrazně častěji, byť zdaleka ne výlučně, u chlapců než u dívek. Celkem se u nás uvádí dle přísnosti kritérií výskyt u 2–12 % školáků. Ovšem pozor, u 22 % pacientů dětské psychiatrické ambulance. Poměr chlapců k děvčatům bývá uváděn 4,8:1, 3:2, 2:1. Třetí důvod pro uvedení galerie mimořádně nadaných budiž dán autorovou vzpomínkou, dnes již třicet pět let starou.

Pubertální výluPek

Jako jednoho z prvních svých klientů na tehdejší Psychologické výchovné klinice v Brně jsem psychologicky vyšetřoval chlapce s doslova úděsným školním hodnocením. Dle zmíněného tzv. školního dotazníku onen pubertální výlupek při vyučování úmyslně padal ze židle a tím rušil kolektiv. Výuku systematicky neposlouchal, všímal si všeho jiného, než měl. V hudební výchově si pobrukoval jinou melodii než ostatní žáci a koruna všeho – v tělesné výchově, kde byl již tak nápadný svou neobratností, pravděpodobně úmyslně neudržel větry.

Jeho až ostentativnímu nezájmu o školní práci jakož i nedostatečné domácí přípravě v podmínkách nízkého nadání i motivace odpovídaly školní výsledky. Z chování někde mezi dvojkou a trojkou. Z předmětů vesměs mezi čtyřkou a pětkou. IQ, byť značně nerovnoměrně rozložený, dosahoval celkové výše 120, tj. poměrně výrazný nadprůměr.

Vychovávala ho babička. Pod knutou věčných výhrad i jeho svéráznosti dělala dojem, že se doposud nevzpamatovala z obtížného porodu své dcery, hochovy matky, jež před časem odešla neznámo kam, za hlasem svého srdce. Na sdělení vpravdě sladkého tajemství o vnukově intelektu paní opáčila: „Já to tušila, že není žádný blbec…“

Každý, kdo působil v rámci dětských psychologických či psychiatrických služeb, zná mnoho a mnoho obdobných případů. Někdy se zdá, jako by byly „psány přes kopírák“. Trampoty mnohdy začaly již před narozením. Maminka měla v těhotenství problémy, zdravotní nesnáze, zřejmě užívala i některé léky. Není vyloučeno, že prožívala různé konflikty. Nejedna použila i některou z „babských“ rad, jak těhotenství na samém počátku „rozehnat“.

Porod byl obtížný. Dítě bylo, jak vždycky říkala, „modré jak švestka“, prostě přidušené. V době brzy po narození prodělalo různá onemocnění. Namátkou opakovaně žaludeční katary a záněty středního ucha. Projevoval se u něj obrácený rytmus spánku a bdění – ve dne poměrně často spí, zato v noci se chce bavit. Nejde o nemoc v obvyklém slova smyslu. Náladě a kondici rodičů ovšem nepřidá.

Když už se zdálo, že vše bude dobré a všichni, kdo dítko (jen pár minut) viděli, prohlašovali – to je živé, temperamentní dítě, jedna radost, začaly starosti nanovo. V mateřské škole poprvé zazněl termín „živé stříbro“, to ovšem jen na oficiálním fóru. Neoficiálně se mluvilo spíše o  „pytli blech“ s patřičným následným výčtem vlastností: Dítě je neklidné, nadměrně pohyblivé, neobratné, neposlušné.

Těžko si zvyká na nové prostředí a obtížně se zařazuje mezi vrstevníky. Když šla mateřinka na procházku a široko daleko byla jediná louže, spadlo do ní právě ono. Někdo spadne tak, že zavrávorá a třeba po dotyku země rukou stav vybalancuje. Jiný spočine na jednom či obou kolenech. Je ovšem také možno spadnout a rozplácnout se jako žába. Jistě nebudete již teď muset hádat třikrát, které spočinutí bylo v popisované kauze typické…

A ty výkyvy nálad. Jednou milý, kamarádský, bystrý, jindy jako začarovaný. „Z andílka během vteřiny skřet,“ pravila babička a babičky mívají vždycky pravdu. „Copak u nás, my to nějak už zvládnem,“ říkala paní učitelka v mateřské škole, vědoma si toho, že jejímu pracovišti hrozí zrušení pro nedostatečné vytížení kapacity. Hned dodala: „Ale ve škole, tam by se to mělo změnit…“ Nesporně mělo, ale nezměnilo. Napřed byla v sešitech převaha černých puntíků nad červenými.

Dovolíme si malé astrální extempore. Duch Jana Amose by nad tím jen kroutil hlavou: „Děvčico, něščastná, to si myslíš, že to puntíky změníš?“ kladl by si sám pro sebe řečnickou otázku. Vpravdě nelatinské oslovení je ovlivněno jak moravským původem učitele národů, tak i mírou feminizace škol. Dobře položená otázka, snadná odpověď. Však také Jan Amos v astrálu odpověděl – už asi 350 let mi je jasné, že to nejde, ale jako bych do dubů mluvil.

Kampak s duchy na paní učitelku, tedy pro přesnost na tu, která vystřídala elementaristku. Spravedlivě, v nejlepších tradicích pruské kadetky hodnotila, co viděla. Komenského duch se na to již dívat nemohl a ze školy zmizel. Je-li ve školství systematizované místo, nutno je obsadit. Platí to i pro virtuální astrálno. Sotva rezignoval Komenského duch, objevil se jakýsi
skřítek. Nebo snad to byl dokonce skřet? Inu, byl to duch univerzitního profesora Zdeňka Nejedlého – známého tím, že ve volných chvílích nejednotí řepu, ale hodnotí jednotu působení školy a rodiny při výchově mládeže.

Paní učitelce, s úšklebkem hodným toho, kdo místo gymnázií zavedl jedenáctiletky, namluvil, že rodiče musí být přesně a průběžně o chování svého potomka ve škole informováni. Je pak na nich, aby z informací vyvodili patřičné závěry, eventuálně pokud je nejsou schopni realizovat, svěřili svého potomka do výchovy odborníků v kolektivních zařízeních. Jak řekl,
tak promovaná pedagožka učinila.

Knihu Tomáš Novák - Proč jsi stále tak neklidný?! koupíte v knihkupectví a na internetové stránce nakladatelství Grada.