Název knihy: Tři vánoční dárky
Autoři: Hana Marie Körnerová,
Alexander Stainforth
Josef „Pepson“ Snětivý,
Nakladatelství: ČAS
Formát: 130x200 mm
Vázaná s přebalem
Rok vydání: 2011
Počet stran: 224 str.
Cena: 269 Kč


Ať chceme, či ne, naše srdce o Vánocích zjihnou a lásku i zklamání prožíváme mnohem intenzivněji, než ve zbytku roku – byť pro to vlastně není žádný důvod. Tři čeští autoři se pokusili zpříjemnit Vám právě tento výjimečný a zjitřený čas novelami, jež se nesou v duchu adventních či vánočních setkávání i rozchodů, vzplanutí i ochladnutí…

Vánoční dárek z pera Hany Marie Körnerové vypráví příběh osiřelé francouzské dívky, jež je nucena přijmout azyl v domě své tety kdesi na východě Čech. Studená zima i neméně chladná poručnice jsou kontrastem žhavého a opravdového strýce, jenž jako by za svou kamennou tváří ukrýval nejedno tajemství…

Josef „Pepson“ Snětivý se v novele Adventní prsten pohybuje na tenkém ledě skomírajícího manželství. Čtvero adventů vykresluje na vztahu otce a tříletého syna. Ten sice přivádí svého milujícího tatínka do prekérních situací, jeho láska bez podmínek však osvětluje jinak poněkud temný předvánoční čas, jenž jako by vymýšlel bizarní úkryty pro jeden snubní prsten.

Vánoční Afrodita, kterou stvořil Alexander Stainforth, sice nemá zrovna míry modelky, ale do vztahu s pohledným veterinářem Lukášem jde – za přispění svérázné babičky – po hlavě, byť občasný pád citelně bolí. Dočká se naplnění své lásky navzdory sněhové kalamitě i vrtochům samolibého šéfa?

O autorech:

Hana Marie Körnerová (1954) publikuje od roku 1993 a je autorkou více než dvaceti knih, jejichž náměty často čerpají z francouzské historie. Mezi neznámější patří šestidílná sága Pán hor, Hodina po půlnoci a Andělská tvář. V mládí pracovala ve zdravotnictví, zkušenosti z této doby využila v knihách Prosím vás, sestřičko (1998 - Čestné uznání v literární soutěži Knižního klubu), Děkuji, sestřičko (2000) a Stanice odložených lásek (2011). Novela Vánoční dárek, zařazená do triptychu Tři vánoční dárky (2011), je jejím prvním titulem vydaným v Nakladatelství ČAS. Miluje historii, život na venkově, zvířata a cestování.

Josef „Pepson“ Snětivý (1973) vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, ale jeho celoživotní vášní je hudba, které se věnuje coby saxofonista, klávesista, zpěvák, skladatel, textař a producent – v současnosti sólově a se skupinou Sly Rabbits (aktuální album The Way Of The Future). Po třicítce se obrátil také k literatuře a dosud publikoval romány Každý král je sám (2006), Hlava plná čertů (2007), Piercing na duši (2008) a Ženy s krátkými nehty (2010), povídkové sbírky Dopisy v nevratných lahvích (2009) a Samolásky a soulásky (2011) a novelu Adventní prsten (2011, v triptychu Tři vánoční dárky).

Svou náklonnost k fotbalu zúročil v knihách Deník malého fotbalisty (2008, 2010) a Český fotbal – radost jen po kapkách… (2009). Z angličtiny přeložil pohádkový příběh Charlotte Brontëové Hledání štěstí (2010) a vampýrskou novelu Josepha Sheridana Le Fanu Carmilla (2011), kterou také převyprávěl. Je majitelem Nakladatelství ČAS, učitelem angličtiny a překladatelem. Miluje hudbu, literaturu, výtvarné umění, architektonické památky, historii, sport a v neposlední řadě ženy na všechny způsoby.

Alexander Stainforth (vlastním jménem David Kaps) se narodil 18. dubna 1982. Mezi nejúspěšnější z jeho dosud vydaných knih patří tetralogie Lady Jane – osudem prokletá (2008, Daranus), Lady Jane – dítě naděje (2009, Daranus), Lady Jane – volání minulosti (2010, Daranus) a Lady Jane – souboj srdcí (2010, Nakladatelství ČAS). Dále publikoval tituly Temný úplněk (2003, DK), Temná vášeň (2004, DK), Harém (2007, CZ Books), Stíny z domu temnoty (2007, Beletris), Tušení zla (2008, Daranus), Kočka na lovu (2009, Daranus), Krásná Karolína (2011, Nakladatelství ČAS) a Vánoční Afrodita (v triptychu Tři vánoční dárky, Nakladatelství ČAS) – tuto novelu jste právě dočetli. Připravuje pokračování Krásné Karolíny, které vyjde pod názvem Karolínina pomsta na jaře 2012 v Nakladatelství ČAS.

Ukázky z knihy:

(z novely Vánoční dárek)

Pes neštěkal, a tak se jen pro jistotu zeptala:
„Je tu někdo?“
K smrti ji vyděsilo, když se ze tmy ozvalo:
„Ano, já. Nelekej se.“
Tiše vyjekla a kolena se jí podlomila, ale to už ji našly a podržely Richardovy ruce.
„Myslel jsem, že dávno spíš,“ řekl tiše.
„Nemohla jsem usnout.“
„Ani já ne.“
Ve tmě se dotkl nejprve jejích vlasů a tváře a najednou ji měl v náručí a líbal ji stejně jako dopoledne ve velké světnici. Seno vonělo a pes nadšeně pobíhal kolem.
Markéta otevřela oči a zjistila, že se tma stodoly pro¬měnila v šero, do něhož spárami ve vratech proniká mě¬síční světlo. Dopadalo i na Richardovu tvář, která byla ve stříbrném svitu bledá a snová. A snově znělo i to, co řekl, když ji přestal líbat:
„Markétko, odjeď se mnou. Nezůstávej tady. Slíbil jsem, že tě budu chránit, ale takhle na dálku to jde moc špatně. Kdybys odešla se mnou...“
Vyvinula se mu z náručí. „To nemůžu.“
Ruce mu sklouzly z jejích ramen a ona tu najednou stála bez opory. Přestože noc byla teplá, naskočila jí na zádech husí kůže, když řekl:
„Možná jsem věřil něčemu, co neexistuje.“
„Existuje to, Richarde. Věř mi, prosím. Ale teď nemůžu jednat jinak.“ Přiblížila se k němu o krok a on, přesvěd¬čen tónem jejího hlasu, ji vzal opět do náruče.

(z novely Adventní prsten)

Listopad nám dal klamnou naději. Slunce ve větvích věrolomně škádlí jejich konečky, aby vyhnaly pupeny. Stromy jsou naštěstí moudré a vědí, že je to jen poslední záchvěv umírajícího podzimu, po němž přijde přísná paní zima. Blíží se čtvrtý Pepínův advent, zanedlouho mu budou tři roky.
Vůbec mi nevadí, že je můj maličký syn slavnější než já. Ze srdce mu to přeju a navíc jeho reklamně-filmové skotačení alespoň maličko umazává dluh, jenž nasekal jeho bezstarostný chechtot v Obecním domě.
Větší část sekery, zatnuté do secesních futer zmíněného paláce, ovšem musí splatit tatínek, odpovědný za svou rozvernou ratolest. A tak od jara pracuju ještě víc než předtím a snažím se dodržovat splátky, abych nezabředl do ještě svíravějších problémů. Na osobní bankrot jsem příliš hrdý…

Z našeho manželského života ovšem nezbyla ani konkursní podstata. Petra se mnou spí jen ve dnech, v nichž se její hormonální hladina, podpořená zřídka se vracející kometou nadrženosti, octne v konjunkci s vrtkavou oběžnicí její nálady. A k takové šťastné konstelaci dochází jen výjimečně. Vzrůstá tak moje podrážděnost, anžto nemám ventil pro svůj pracovní stres. Ona, jak už to bývá, vidí celou situaci v obrácené kauzalitě: chovám se podrážděně a nehezky, a proto se mnou nespí.

Ale je tu moje zlaťulínko, jehož narozeniny se kvapem blíží. Jsem bez peněz, všechno, co vydělám nad rámec nutných výdajů, mizí v černé splátkové díře. Naštěstí jsem uškudlil pětitisícovku. Ta mi musí stačit na Pepínovy narozeniny i na Vánoce pro všechny. Dlouho jsem ji nosil v peněžence, ale radši ji vyndám a uložím na bezpečném místě, co kdyby… Zálibně ji promnu v prstech. Nikdy jsem si nemyslel, že by mohl být chlap (konkrétně Palacký) tak sexy!

Ten, jenž bude obdarován, sedí na zemi, před sebou šachovnici, a rozvážně posunuje figurky.
„Pepí, proč hraješ šachy? Vždyť to ještě nemůžeš umět.“
„Náhodou… Už jsem jednou udělal jednu šachu.“
„Tak to jsi šikovnej. Ale stejně je to spíš pro dospělý…“
„Já jsem prodospělej,“ praví hrdě. „A co to máš v ruce, táto?“ zahlédne bankovku.
 „To jsou prachy, koťátko moje,“ odpovím rozšafně.
„A k čemu jsou?“
„Můžeš si za ně všechno koupit… Teda ne všechno, ale hodně věcí…“
„A co třeba?“
„Třeba nějakou hračku nebo hudební nástroj.“
„To bych chtěl,“ zasní se miláček. „A když máš hodně těch… Jak jsi to říkal?“
„Prachů.“
„Když máš hodně těch prachů, můžeš si koupit hodně hraček?“
„Jo. Čím víc prachů, tím víc hraček.“
Jeho modré pupilky se rozzářily: „A kolik těch prachů máš ty, táto?“
„Jen tenhle jeden… prach…“ zasměju se vlastnímu novotvaru.
„Jen jeden?“ protáhne zklamaně obličejíček.
„Jo, jen jeden.“
„A chtěl bys jich mít hodně, táto?“
„To bych opravdu moc chtěl. Pak bych nemusel tolik pracovat a mohl bych si s tebou víc hrát.“
„A jezdit v meluzíně?“
Chvíli tápu a pak s úsměvem odpovídám: „Ano, ale limuzínu nepotřebuju. Hlavně když můžu někam jet s tebou.“

(z novely Vánoční Afrodita)

Seděla jsem tenkrát pod nádherně ozdobeným stro¬mečkem (moje práce, mimochodem) a čekala, až mi Michal z té velké hromady dárků podá ten nejmenší a jediný s mým jménem. Ty ostatní byly samozřejmě pro něj. V mém předchozím životě jsem to zkrátka přeháněla. Rozhodla jsem se však nebýt příliš materialistická – jeden dárek je přece úžasný! Hlavní je, že si na vás milovaná osoba vůbec vzpomene, nebo se pletu?

„Copak to bude?“ zahihňala jsem se a netrpělivě papír rozbalila. Nebyl převázaný žádnou stuhou a dokonce ne¬byl ani vánoční!
„No… To je…“ Michal se mi zdál celý den nesvůj. Asi je nervózní, jak dárek přijmu, říkala jsem si. Nejspíš to bude poukaz na nějakou úžasnou dovolenou. Letenky do Karibiku! Nebo plavba kolem světa! Ne, s tou plavbou jsem asi přestřelila, měla bych se držet trochu při zemi. Spokojím se i s Karibikem.
Obálka. Nenadepsaná obálka a v ní… složený list. S trochou nedůvěry jsem ho rozložila a začala číst.

Nevím, jak to říct, tak jsem to radši napsal.
Zamiloval jsem se.
Sbohem.
M.

Ten prevít to tenkrát myslel vážně. Prostě se zvedl, řekl, že tím je to vyřešené, a odešel. Zhroutila jsem se. A bě¬hem tří měsíců jsem ze svých sto dvaceti kilo zhubla na osmdesát. No, takový je prostě život. Jenže kéž by to bylo skončilo aspoň takhle! Představte si, že jsem toho prevíta po roce potkala. On byl pořád stejně tlustý, ale vychrtlá bloncka s kostnatým zadkem po jeho boku pro mě byla další ra¬nou. Tentokrát jsem ale shodila pouze deset kilo.
Vím, co se říká – všechno zlé je pro něco dobré. Díky Michalovi jsem zhubla padesát kilo a vypadala jsem… No, úžasně zrovna ne, protože jsem stále trpěla depresemi a nelíčila se už ani do práce. A to nebylo všechno. Neměla jsem co na sebe. Všechno na mně viselo! A vyrazit na nákupy? Nenalíčená a v obrovských džínách, jejichž zadní část mi plandala až u kotníků?!

Tuto knihu Tři vánoční dárky koupíte v knihkupectví a na internetové stránce nakladatelství ČAS.