Tyflopedie - vzdělávání žáků postižených poruchami vidění III.

Slabozrakost, zbytky zraku a slepota

Slabozrakost - Slabozrakostí označujeme poruchu vidění, při níž vidění oběma očima ani s použitím brýlí neumožňuje číst písmo běžné velikosti. Příčinou jsou refrakční vady vyššího stupně, vady lomivého prostředí oka apod.
Slabozrací žáci nižších stupňů škol zpravidla navštěvují speciální školy, kde si vhodnými pomůckami a metodami výuky zdokonalují zrakové schopnosti a zároveň si šetří svůj zrak. Učí se také využít pomoc ostatních smyslů. Student pak již většinou navštěvuje klasickou střední školu, kde je ovšem opět nutno zajistit mu vhodné vyučovací pomůcky (text psaný větším písmem, zvýrazněné grafy, tabulky apod.). Žák by měl sedět blízko tabule a mít dobře nasvětlenou pracovní plochu.

Zbytky zraku - Osoby se zbytky zraku dokáží rozeznat světlo a tmu. Vhodnými metodami a pomůckami lze postižení zmírnit. Částečné vidění se v průběhu života může zlepšovat i zhoršovat, proto se děti učí jak Braillovo, tak obvyklé písmo.
Pro školní praxi platí pro studenty se zbytky zraku téměř stejné zásady jako pro nevidomé. Tito lidé navštěvují většinou speciální střední školy pro studenty se zbytky zraku (které bývají oddělené od speciálních škol pro nevidomé). Pokud chodí do klasické střední školy, je třeba jim zajistit vhodné vyučovací pomůcky jako učebnice psané Braillovým písmem, možnost použití Pitchova psacího stroje, plastické mapy, zvýšené využití názorných pomůcek, popřípadě pomoc osobního asistenta.

Slepota - Může postihnou jedno nebo obě oči a je vrozená nebo získaná. Při úplné slepotě člověk nevnímá ani světlo, při praktické slepotě rozezná nejvýše do vzdálenosti 3 metrů prsty (což ovšem nestačí pro samostatnou orientaci v prostoru). Lidé slepí od narození inklinují k malé pohyblivosti až nečinnosti, zaostává vývoj motoriky, svalstva i celkový vývoj mozku. Slepotou jsou tedy ovlivněny schopnosti jak fyzické, tak psychické.

Řeč si nevidomý osvojuje prostřednictvím sluchu, ale jeho rozvoj je omezen nedostatkem zrakových představ. Nevidomý nahrazuje tento nedostatek hmatem, sluchem a čichem. Orientační schopnost se zakládá na dálkovém cítění, což je zjednodušeně zvýšená citlivost k hmatovým, čichovým a sluchovým vjemům. (Někdy se popisuje jako „šestý smysl nevidomých“, protože u extrémně nadaných nevidomých se můžeme setkat i s tím, že se v prostoru pohybují s téměř stejnou jistotou jako lidé vidící. Tím je samozřejmě myšlen například pohyb v místnosti s nábytkem, ne, že by nevidomý tímto smyslem rozeznávat drobné předměty jako kámen na chodníku.)
Děti, které ztratily zrak v útlém věku, mají částečně odlišný způsob myšlení a cítění od osob slepých od narození, i když si již na dřívější zrakové vjemy vůbec nepamatují.

Nevidomý školák většinou navštěvuje speciální školu pro nevidomé. Je-li integrován do klasické školy, je nutné zajistit mu vhodné vyučovací pomůcky jako speciální učebnice pro nevidomé učebnice, možnost použití Pitchova psacího stroje (používajícího Braillovo písmo), plastické mapy či globy apod. Rovněž je nutné přihlédnout k faktu, že paměť nevidomých se opírá o sluch. Lze tedy použít nahrávky, popřípadě diktafon. V současné době existuje také možnost využít pomoci osobního asistenta.

Agrant – čtenářka

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10