Vedoucí

Jsem hrozně ráda, že dělám servírku. Tato práce mě baví, ale co jsem prožila v létě, se nedá zapomenout.

Měli jsme restauraci u bazénu. Chodilo tam dost lidí a já byla strhaná. A k tomu všemu k nám nastoupil nový vedoucí. Byl celkem šikovný a pohledný. Pěknou atletickou postavu, černé vlasy a pod nosem pěkně upravený knírek. Ale byl přísný a nic mu nebylo po vůli. Na všechny jenom nadával. Ať jsem udělala cokoliv, bylo zle. Celé prázdniny byly muka, ne jenom pro mě, ale i pro ostatní. Já jsem na tom byla asi nejhůř, vzhledem k tomu, že jsem byla s ním na směně. Nevěděla jsem, jak se mu můžu zavděčit. Pochvala od něho vůbec neexistovala. Prázdniny se blížily ke konci.

Jednou večer, bylo po zavírací době, jsem šla do bazénu. Byla jsem tam ubytovaná. Bylo moc příjemné se koupat večer za svitu měsíce. Spatřila jsem vedoucího vedle bazénu sedět v altánku samotného. Hodila jsem přes sebe ručník a šla za ním. Uviděl mě a zeptal se:"Vy se mě nebojíte?"
 "Ne," odvětila jsem jemně. Byl smutný a začal vykládat, co se mu stalo. Tady ho neměl totiž nikdo rád. V jeho minulém zaměstnání byl moc velký dobrák a dost často na to doplácel. Ženský ho jenom využívaly. Dohnalo ho to tak daleko, až musel dát výpověď. Řekl si, že až někam nastoupí do nového zaměstnání, bude přísný. Vyslechla jsem ho a začalo mi ho být docela líto. Nevěděla jsem o jeho minulosti nic. Až do dneška jsem ho nenáviděla. Ten večer jsem si s ním vykládala skoro až do rána.

Od toho večera jsme si začali rozumět a on se úplně změnil. Začala jsem ho mít ráda. Chodili jsme spolu a v práci nám to klapalo. Konečně jsem našla někoho, kdo mně i mé práci rozumí.

Časem jsme si pronajali svou vlastní restauraci a bydleli spolu. Bylo to fajn.