Vltava v Praze

Vltava patří k Praze stejně neodmyslitelně jako třeba Pražský hrad nebo Vyšehrad. Z celkové délky 430 km jejího toku patří hlavnímu městu 31 km. Do Prahy vstupuje Vltava na Zbraslavi a opouští ji u Sedlce. V tomto úseku podtéká 17 mostů (s Trojskou lávkou 18, a nepočítám mostky vedoucí na vltavské ostrovy).

Je pochopitelné, že Vltavu oslavují mnozí umělci, jako první nás jistě napadne symfonická báseň Bedřicha Smetany. My se ale v následujících řádcích zaměříme pouze na díla sochařů, s nimiž se při toulkách Prahou můžeme setkat.

Bradáč

Která jiná plastika by více souvisela s Vltavou, než tento reliéf mužské tváře nazývaný Bradáč. Je zasazen do nábřežní zdi vedle Karlova mostu poblíž Staroměstské mostecké věže. Podle výšky jeho zatopení určovali Pražané již od 15. století míru ohrožení při velké vodě. Pokud se hladina řeky dotkla Bradáčových vousů, byl čas k zahájení evakuace Starého Města. Když byla roku 1592 zatopena celá Bradáčova hlava, jezdilo se na Staroměstském náměstí na lodičkách. Je téměř neuvěřitelné, že při povodni v srpnu 2002 kulminovala hladina Vltavy 260 cm nad temenem Bradáčovy hlavy (!)

Nedalo mi to a dohledala jsem následující údaje - jsou ze 14. 8. 2002: hladina se zvedla na 785 cm, průtok se již nedal měřit, neboť měřící stanice zničila voda, která se vylila z koryta. Hydrologové odhadli průtok na 5300 m3/s. V srpnu obvykle městem protéká 50 m3/s. Odpoledne průtok kulminoval někde kolem 5800 - 6000 m3/s. Ponechám na vás, co si myslet o tom, že vlaky metra přepravovaly cestující ještě 13 minut před jeho zaplavením....

Terezka

Kašnu s kopií sochy nahé dívky představující alegorii Vltavy nalezneme na Mariánském náměstí na Starém Městě (originál je v Národní galerii).

Jde o nejproslulejší dílo českého sochaře Václava Prachnera (1784-1832). Dva džbánky, které má socha v rukou, symbolizují dva prameny Vltavy.

V dobách, kdy ke kašně chodívaly děvečky pro vodu, se půvabné soše začalo říkat Terezka. Vypráví se, že se do kamenné krásky zamiloval vysloužilý rytmistr od dragounů a ve své závěti jí odkázal 10.000 zlatých. Pozůstalí však vznesli námitky, celá věc se dostala k soudu a Terezka nakonec své dědictví nedostala.

Vltava na rampě Národního muzea

Druhou alegorickou sochu Vltavy zhotovil v letech 1891-4 český sochař Antonín Pavel Wagner. Dá se říct, že tato plastika má pěkný výhled na Václavské náměstí, neboť se nachází na rampě Národního muzea. Stojíme-li zády k náměstí, vidíme uprostřed sochu Čechie, po stranách Moravu a Slezsko. U nohou Čechie leží alegorie dvou největších českých řek - Vltavy a Labe. Vltava, podobně jako Terezka, vylévá vodu ze džbánu. Tedy vodu kamennou, opravdová voda vytéká z bronzového chrliče ve tvaru lva a se zpětnou cirkulací napájí kašnu pod rampou.

Vltava na Dětském ostrově

Tentokrát jde o bronzovou plastiku na severním cípu Dětského ostrova u plavebních komor poblíž mostu Legií. Začátkem 20. století ji vytvořili Josef Pekárek a František Sander. Vltavu zde znázorňuje socha ženy na vysokém kamenném podstavci, v jehož bocích jsou další 4 alegorické reliéfy dívek symbolizující její přítoky - Berounku, Sázavu, Lužnici a Otavu.

U této sochy je každoročně pokládán věnec za utonulé při smuteční tryzně pořádané spolkem Vltavan.

Vltava na Podolské vodárně

Za dalšími sochami představujícími Vltavu a její přítoky se vydáme ke stavbě, která s vodou úzce souvisí. Je to Podolská vodárna v Praze 4, jejíž průčelí galerie soch od různých autorů zdobí od 20. let 20. století. Celkem 11 řek znázorňují ženy lepých postav s atributy - např. Lužnice drží veslo, Malše síť, Sázava hladí srnu... Dále je zde Otava, Vydra, Vodňanská Blanice, Berounka, Vlašimská Blanice, Želivka a Nežárka.

Dnes památkově chráněná novoklasicistní budova vodárny vznikla podle projektu ing. arch. Antonína Engela. Upoutá při pohledu z Vyšehradu mnohé návštěvníky Prahy, zahraniční turisté jí občas tipují na sídlo senátu či podobných institucí a jsou překvapeni, že se jedná o industriální stavbu.

Sídlí zde Muzeum pražského vodárenství, které lze navštívit po předchozím objednání, ale pravidelně se konají Dny otevřených dveří na jaře (v rámci Světového dne vody) a na podzim (v rámci Evropského kulturního dědictví).  Při těchto akcích je vstup zdarma.

Vltava a faun

V tomto případě Vltava - stojící dívka-víla - poslouchá fauna sedícího nad ní a hrajícího na flétnu. Jde o sousoší z pálené hlíny od manželů Hudečkových, které zdobí fontánu u stanice metra Vltavská od roku 1985. Bohužel, zatímco předchozí sochy díky svému umístění víceméně odolávají řádění vandalů, zde je plastika jejich snadným terčem.

Aby byl výčet soch a plastik s názvem Vltava úplný, musím uvést i dílo Josefa Klimeše ze 70. let minulého století. V době vzniku to byl jen blok špinavě šedého betonu s trojřadou nepravidelnou vlnovkou. Současný stav - dům v Dělnické ulici v Holešovicích prošel rekonstrukcí - je v oranžovo bílých barvách. To vypadá sice lépe, ale konkurovat tahle Vltava ostatním sochám prostě nemůže.

Nafotit všechna zmiňovaná díla znamenalo absolvovat několik příjemných vycházek a bylo i určitým dobrodružstvím; vyjde počasí, nebude socha v lešení? A také při dohledávání autorů a doby vzniku plastik jsem občas narazila na rozporuplné údaje (Pravidlo číslo 1: Vždy si ověřuj informace :-))

Těžko se mi volí nejsympatičtější ztvárnění Vltavy, asi to bude ta z Dětského ostrova nebo Terezka. To posuďte z přiložených fotografií soch sami. Zároveň přikládám i fotografie Vltavy-řeky, neboť, jak bylo řečeno v úvodu, Vltava k Praze neodmyslitelně patří.