Vydejte se s námi do Číny na čajové plantáže

Provincie Yunnan leží na jihozápadě Číny a je zhruba čtyřikrát větší než Česká republika. Je velmi bohatá na přírodní zdroje, daří se zde mnoha zemědělským plodinám. Ze 30.000 druhů rostlin evidovaných v Číně můžete najít 18.000 právě zde! Yunnan je jednou z hlavních zemědělských zásobáren nejlidnatější země světa.

Zároveň v Yunnanu žije nejvíce etnických skupin z celé Číny. Z dosud známých 56 skupin 25 má domov v této provincii. Podle vyjádření našeho čínského hostitele je zde běžné, že lidé vzdálení 50 km od sebe hovoří zcela odlišným jazykem.

Z našeho pohledu je však Yunnan především jednou z nejvýznamějších oblastí pěstování čínského čaje. Široké okolí města Simao, které Číňané také nazývají Pu Er (v této souvislosti psáno bez „h“), je pak proslavené výrobou stejnojmenného a u nás velmi oblíbeného druhu. Sklizeň a následné zpracování čaje do podoby Pu-erhu bylo také hlavním cílem naší jarní cesty.
V polovině května, v době, kdy v Yunnanu vrcholí sklizeň čaje, nás čínský dodavatel pozval na poznávací cestu za Pu-Erhem. Po několikahodinovém letu z Prahy do Paříže a Pekingu následovaly „jen“ vnitročínské přelety.

Nejdříve jsme přistáli v hlavním městě provincie Yunnan – Kunmingu. Odtud už se snadno dostanete např. do sousedního Tibetu nebo Sečuánu, ale také okolních zemí jako je Maynmar, Laos nebo Vietnam. Na nás už zbýval pouze hodinový přelet do Simaa. Po 24 hodinách strávených ve čtyřech letadlech a na čtyřech letištích jsme večer místního času byli na místě.

Simao je dvousettisícové město obklopené zelení čajových plantáží tvořených keři. Abychom však spatřili čajové stromy, ze kterých se kvalitní Pu-erh produkuje, bylo třeba absolvovat další čtyři hodiny autem na jih, až do blízkosti laoské hranice. Projížděli jsme zemědělskou oblastí podél řeky Mekong, která zde tvoří ještě velmi úzké koryto. I když jsme se ocitli vysoko v horách, pohybovali jsme se stále po kvalitní víceproudé asfaltové silnici – bohatý čínský stát očividně investuje i do vzdálené periferie. Život běžných lidí se však mění zvolna, odlišnost od megapolí na východě je znát.

Na hřebenu horského masivu nás čekala první delší zastávka. Před námi se tyčil sad zhruba čtyřmetrových čajových stromů s úhlednými velkoplošnými listy. Stáří leckterých z nich mělo dosahovat až pěti set let. Mezi nimi se tísnili čajové keře s neméně zdravými lístky. Podle našich hostitelů je však Pu-erh produkovaný ze starých stromů kvalitnější než z mladých keřů.
Následuje další pohyb autem. Ocitáme se v čajovém moři, uprostřed zdánlivě bezbřehých čajových plantáží. V tento moment mě pohltí zvláštní euforie, vůně čajových lístků spolu s všudypřítomnou zelení tvoří balzám na duši po náročné cestě.

Nedaleko odtud nás čeká první čajová továrna vyrábějící bílý Pu-erh. Pro jeho produkci se sbírají jen nejmladší pupeny. Sběr probíhá brzy ráno a končí okolo desáté hodiny dopoledne. Později silné slunce pupeny otevírá a ty se zvolna mění na lístky – to však v tomto případě není žádoucí. Mladé neotevřené lístky jsou po sběru značně vlhké. Z osmi kilogramů pupenů se po zpracování získá pouhý jeden kilogram hotového čaje, výtěžnost je tedy velmi nízká. U klasického černého čaje je tento poměr až 4:1. Vzhledem k příznivému klimatu se však sklizeň pupenů opakuje každých 10-15 dní.

Cestou z hor míjíme nedávno vzrostlé kávové plantáže. V Číně roste silně poptávka po kávě a reakce v Yunnanu přišla záhy. Je zde vysázeno 60.000 ha kávovníku, výhradně se jedná o ušlechtilou arabiku. V průběhu 5ti let se navíc předpokládá rozšíření plochy na desetinásobek!

K jednomu z bohatých obědů objednáváme konvici zeleného čaje. Číšník přináší nádobu s volně plovoucími lístky. Nikdo nesleduje délku vyluhování a teplotu vody při zalití. Čaj se nalévá do šálků, přičemž lístky dlouhé minuty zůstávají v nálevu. Toto je první z řady dalších případů servírování čaje v Číně. Jak odlišné od striktní čajové kultury v našich končinách…

Po návratu do údolí navštívíme několik čajových manufaktur. Ve všech nás fascinuje vysoké pracovní nasazení a obdivuhodná zručnost pracovníků. Je příznačné, že každá manufaktura se specializuje na určitý druh čaje. Všechny však spojuje základní zařízení na jeho zpracování: rošty pro zavadnutí, buben na napařování, stroj na svinování, sušící linka nebo třídící mechanismy. Máme možnost spatřit náročnou produkci čajových prstýnků (Jade rings) – každý čajový lístek se musí ručně obtočit kolem jehlice! Zhruba 20 dělnic takto vyprodukuje pouhých 15 kg čaje za den. Jinde zase stlačují lístky Pu-erhu do tvaru cihel nebo koláčů, na dalším místě probíhá produkce čajových útvarů podobných tabulce klasické čokolády. Vsádka čaje do formy včetně ozdobných kvítků probíhá samozřejmě ručně. Následuje vložení do lisu a desetiminutový pres. Čajová „čokoláda“ je hotova.

V další čajové továrně probíhá degustace různě starých Pu-erhů. Podobně jako u vína jsou nám nabídnuty i starší ročníky. Barva tmavne se stářím a tudíž i pokročilejší fermentací, chuť je však u nejstaršího čaje (rok 1999) nejdelikátnější. Starší ročníky jsou zde velmi ceněné a téměř vůbec se nevyvážejí za hranice. Existují zde sběratelé, kteří do čaje umisťují volné prostředky podobně jako u nás do zlata nebo vyhlášeného francouzského vína. Jen pro zajímavost: lisovaný Pu-erh ve tvaru hnízda a velikosti průměrné lidské pěsti z roku 1997 zde v nákupu stojí 200 EUR! Na plakátu zde máme možnost spatřit také mohutný čajový strom, jehož stáří je 5000 let. Kolik by asi stál Pu-erh vyrobený z jeho lístků?

Podobných manufaktur je jen v Simao více než 300. V celé Číně jich pak mohou být tisíce, možná i desetitisíce. Oceňujeme spolupráci s experty, kteří pro nás čaj v Číně vyhledávají a nakupují. Bez znalosti místních poměrů by obchod snad ani nebyl možný.

Setkáváme se s hlavním technologem oblasti. Sám nevlastní žádné plantáže ani manufaktury. Jako konzultant však rozbíhá různé postupy zpracování čaje a následně dohlíží na jejich dodržování. Vzhledem k tomu, že se zde produkují desítky druhů čajů, z nichž každý vyžaduje individuální přístup, je jeho práce velmi ceněná. Vypráví nám, jak se v průběhu času čajový průmysl mění a vyvíjí. Zatímco před deseti lety pobíral sběrač na plantáži 20 CNY denně, dnes je to už čtyřikrát více. V přepočtu odpovídala odměna dříve 1000,- Kč za měsíc, v současnosti jsou to 4000,- Kč. Přesto je mzda i na čínské poměry nízká a lidé z plantáží odcházejí do průmyslových oblastí na východě země. V lidnaté Číně je třeba dělníky převážet z plantáže na plantáže – podle toho, jak probíhá sklizeň. Sběračů je zkrátka nedostatek! Cena práce jde nahoru a zvyšuje se samozřejmě i cena čaje. Na tu má vliv i rostoucí poptávka uvnitř Číny daná vyšší kupní silou obyvatelstva. Aby toho nebylo málo, v posledních letech se zde navíc výrazně projevují klimatické změny provázené tu suchem tu zase záplavami. Jen týden po naší návštěvě postihly provincii Yunnan největší povodně za posledních 10 let…

Opouštíme Simao a míříme do desetimilionové metropole provincie Hubei – Wuhanu, který leží podél mohutné řeky Jang-ce. Čeká nás degustace mnoha čínských čajů tentokrát ze všech pěstitelských provincií. Probíhá základní výběr pro novou sezónu. Nabídka je úžasná, variace chutí čínských čajů je nejpestřejší na světě. Je obtížné vybrat jen omezený počet druhů, nelze však jinak… Následuje prohlídka rozsáhlého buddhistického kláštera a wuhanské dominanty – věže Yellow Crane Tower. Návštěva Číny končí, jsme bohatší o řadu poznatků a zkušeností z místní čajové kultury. Za čajem a nejen ním se zase rádi vrátíme.