Výhodná nabídka

Také jste už četli nebo slyšeli, že senioři nepotřebují tolik spánku jako v mládí? A věříte tomu? Nepatřím mezi seniory, takže to nemohu doložit, ale co doložit mohu, je to, že čím jsem starší, tím víc snad potřebuji spát. Nutno podotknout, že pracuji na noční směny, čímž se mi nepochybně narušil spánkový režim. Naučila jsem se spát kdykoli a kdekoli, ovšem pokud mám možnost se vyspat jako normální člověk v noci a ne ve dne, jsem nejspokojenější.

Po probuzení bývám ale značně nevrlá a dost dlouho mi trvá, než "jsem k mluvení", jak o mně prohlašuje manžel. Ví moc dobře, že po probuzení, ať už násilném nebo dobrovolném, potřebuji především ticho, teplo, tekutiny... Co ještě snesu, tak nanejvýš příjemnou tichou hudbu. Nezbytností je šálek silné kávy, sprcha a potřebuji  nejméně hodinu na to, abych se opravdu "probudila"... Pak teprve jsem schopna se znovu přizpůsobit světu okolo sebe a být na lidi zase příjemná a snesitelná.

Ten den, kdy jsem přišla z noční směny, byl opravdu pošmourný, byla to náročná směna a byla jsem hodně unavená, usínala jsem už cestou z práce ve vlaku a dalo mi hodně práce, abych nakonec svou zastávku nepřejela. Sotva jsem se zavrtala slastně do peřin a usnula, probudilo mě nejprve vyzvánění mobilního telefonu. Ach jo, ta má hlava děravá, pomyslela jsem si, když jsem telefon vypínala. Je to zákon schválnosti, protože kdybych byla vzhůru, určitě by mi nejmenovaná společnost nezavolala, to vím jistě. Nabídku dalšího penzijního připojištění jsem s díky odmítla a doufala, že usnu znova.

Spala jsem snad hodinu nebo dvě, když se rozdrnčel domovní zvonek. Pošťák! Kdyby to byla alespoň pošta pro mě, ale to ne, manžel si zřejmě něco objednal nebo někde něco vyhrál, a ani se neobtěžoval mi o tom říct! Asi zapomněl, napomenula jsem se v duchu a znovu zalezla do postele. Tentokrát mi to trvalo o něco déle, ale nakonec jsem přece jen usnula... Crrrrrrrrr, crrrrrrr!!! Slyším znovu protivný zvuk domovního zvonku v polospánku a vůbec se mi nechce vylézt. Ať je to kdo chce, počká si! Neohlášené návštěvy bytostně nesnáším  a nikoho nečekám!

Po zhruba 5 minutách, když jsem se rychle oblékla a umyla, vykouknu ze dveří. Myslela jsem, že tam už nikdo není, ale byl. Za dveřmi stáli dva cizí, mladí muži. Zeptala jsem se, co si přejí a už v tu chvíli jsem litovala, že jsem vůbec dveře otvírala. Jestli to je zase nějaký podomní prodej nebo tak něco, tak mají smůlu, pomyslela jsem si.
"Paní," povídá ten starší, "potřebuju nutně mluvit s někým, na koho je zde psaná elektřina," a už už našlapuje, aby naznačil, že chce jít dovnitř.
"A to jako proč," zeptám se a nemám vůbec v úmyslu pouštět ty muže dovnitř. Hlavou mi okamžitě probleskne, že to asi budou agenti od té firmy, která nabízí levnější elektřinu, před kterou jsem četla varování v jedné z diskuzí na Chytré ženě.
"Ukažte mi vyúčtování!" řekne vzápětí a jeho tón hlasu ve mně vzbuzuje vlnu nevole. Co si to dovoluje? Jaképak: Ukažte mi vyúčtování?
"Nejsem povinna vám vůbec nic ukazovat!" přitvrdím i já, "a co jste vůbec zač? Vy jste od ČEZ?" Ptám se, ale odpovědi se nedočkám.
Muž se zarazí a hledá zrakem pomoc u svého kolegy. Ten si mě jen s úsměvem měří a mlčí. Není nejspíš na takové jednání zvyklý a neví, jak dál postupovat.
"Paní," zkouší to znovu, "ukažte mi vaše poslední vyúčtování!" přikazuje znovu.
"Nic vám neukážu," řekla jsem rozhodně a chystala se opravdu zabouchnout dveře.
"Tak neukážete?" povolí nervy prvnímu z agentů a sahá po aktovce, odkud vytahuje papír a tužku. "Tak to dostanete doporučeně poštou!" vyhrožuje.
"Jak je ctěná libost," odpovídám a v duchu se směju. To určitě!
"Budete muset na poštu!" vykřikne téměř zoufale muž.
"Na poštu chodím denně a ráda!" odpovídám, čímž chlapa definitivně odrovnám. Sbalí aktovku a odchází. Oknem později sleduji, jak se snaží svůj produkt "prodat" dalším sousedům, ale bezúspěšně!
Jsem dokonale probuzená a taky naštvaná. Co si to vůbec dovolují! Ukažte mi vyúčtování! Žádné - paní, prosím... - natož aby se představili! A jak se hned chtěli vecpat do bytu!
A vůbec, jak jsem mohla vědět, že se skutečně jedná o poctivou nabídku a ne o nějaké podvodníky, kteří se snaží dostat do bytu a získat citlivé údaje? Nebo o zloděje, kteří mě chtěli přepadnout a okrást?
Věřím už tomu, že mnozí starší lidé, kteří jsou důvěřiví a netuší, že se svět od doby jejich mládí změnil, snadno takovým lidem naletí. Bohužel doba je opravdu zlá, podvodníků a rafinovaných a vykutálených zlodějů je spousta, čekají jen na to, až narazí na člověka, který jim skočí na lep. Nikdy neotvírejte neznámým lidem, zvláště jste-li doma sami. A hlavně nikomu neukazujte, jako v mém případě, žádné vyúčtování. Není k tomu jiný důvod než ten, že firma tak snadno získá vaše údaje a můžete být v budoucnu nemile překvapeni.