Možná se Vám někdy stalo, že se Vám splnil úplně absurdní sen... V mém případě se mi povedlo setkat se s mou oblíbenou chorvatskou kapelou osobně... Ale protože v mém případě nic není snadné, nebylo tomu v tomto i zde jinak.

Psal se rok 2004. Bylo mi 13 let... Byla jsem jako většina puberťáků a puberťaček... Začala jsem se malovat, otáčet za klukama a především, hledat svůj styl, a to už po všech stránkách. Četla jsem Bravíčka, začala koukat na Óčko a poslouchat Evropu 2. Jednoho krásného dne mě zaujala píseň chorvatské skupiny Karma - Sedam dana.

Strhla se obrovská mánie. Sehnala jsem si jejich CD, vyvěsila první plakát... Skákala radostí pokaždé, když jsem slyšela jejich písničku v rádiu, nebo viděla videoklip v televizi... Karma se pro mě stala TOP. Uměla jsem její písničky nazpaměť, táta mi nosil z práce vytištěné překlady (tenkrát jsme internet ještě neměli) textů a radovala se nad každým vystřiženým článkem od kamarádek.

Toužila jsem je vidět na živo... Moc... Už nevím, kdy to přesně bylo, musela bych někde vyštrachat lístek, ale táta mě vzal na Megashow, kde Karma vystoupila. (Ten koncert, z kterého je natočený videoklip Malo pomalo). Mám sice dojem, že jejich zpěv nebyl úplně naživo, ale to mi bylo úplně fuk... Hlavně, že jsem Taru (možná si myslíte, že Tara Dorizp vzniklo podle ní - ale není to tak docela pravda... Tara bylo mé oblíbené hříbátko), Nena (má tehdejší platonická láska) a Pipiho viděla ŽIVĚ!

Čas plynul pomalu dál, já dále si pěla to svoje Amore mio... Byl začátek října a já si opět pročítala svůj "IN" časák - Popcorn a byla tam soutěž. Chodila jsem jednou týdně  na informatiku do školy, kde jsme mohli být i na internetu. Vzala jsem si časopis s sebou a na všechny soutěže, včetně té o nové CD Malo pomalo, jsem soutěžila...

Nějak jsem to nechala být, dál plnila povinnou školní docházku, kroutila se do rytmů Karmy a užívala si svůj velice "dospělý" život... Jednou jsem šla ze školy domů a po zapnutí telefonu (byla jsem vzorná a v době výuce ho měla vypnutý!) mi přišly dvě zprávy - ztracené volání a zpráva ve hlasovce. Kdysi se za vyzvednutí hlasové zprávy platilo, a protože jsem neměla kredit (to mi vydrželo doteď, málokdy mám aspoň na SMS :), tak jsem to nechala být... Přišla jsem domů, máma výjimečně nikde... Zvědavost byla silná... Kdo mi z pevné linky volal? Kdo mi nechal vzkaz? Vzala jsem pevnou linku, vytočila číslo a téměř bez dechu čekala, co se stane... "Monika Lustigová, Popcorn, dobrý den!" Lekla jsem se a praštila sluchátkem... Stála jsem u telefonu a říkala jsem si: "Popcorn, popcorn... Sakra... Co to má jako být?" Nadechla jsem se, vydechla a číslo vytočila znovu. Stručně jsem se představila a zeptala se, proč mi volali... Po odpovědi se mi málem zastavilo srdce... Slečna/paní mi řekla, že jsem byla vylosována a vyhrávám osobní setkání s Karmou a k tomu jako bonus CD!

Den D se přiblížil. Teď trošku matně vzpomínám, kolikátého to bylo... Listopad, tuším kolem 14. Bylo už chladno, ale já byla rozehřátá netrpělivostí. Setkání mělo proběhnout v Kostelci nad Černými Lesy v disco clubu Effect. Nikdy jsem nebyla v disco clubu... Ach... Po cestě jsme se s tátou složili na kytici růží pro Taru. Otec je moc nemusel, pořád si ze mě dělal srandu, že Tara je chlap. Přijeli jsme na místo a netrpělivě čekali.
S námi byl ještě brácha.

Už si nepamatuju, kolik bylo hodin... Vím, že byla tma, že jsme s redaktorkou Popcornu stáli před discotékou a povídali si. Pak přijelo velké auto a z něj vystoupila Karma. Byli od nás pár metrů a já měla pocit, že se mi zdá krásný sen...

Pak jsme šli dovnitř, byli jsme usazení proti nim. S námi tam byla ještě jedna holčina a z jiného časopisu nějací kluci. Karma seděla přímo proti nám. Všichni jsme na ně zbožně koukali. Protože jsme se styděli, zvrhlo se setkání v autogramiádu. Dostali jsme navíc limitované CD Malo pomalo, které ještě u nás nevyšlo. Neno mi tam napsal věnování. (Můžete vidět v rubrice autogramy). Když nám všechno podepsali, šlo se na společné focení. Já, brácha a ta Denisa (další výherkyně) jsme si sedli k nim. Měla jsem štěstí a byla jsem mezi Nenem a Tarou. Brácha předal růži, na kterou jsme se s tátou složili a dostal od Tary dokonce i pusu. :)

Pak následovala volná zábava... Karma nám pustila svůj nový videoklip Oči zelené, který měl do českých televizí teprve přijít. Koukali jsme a Tara ke mně přišla a objala mě kolem ramen. Pak jsme se ještě zvěčnili s Nenem. Pipi odběhl si ladit aparaturu. I přesto, že jsme mohli zůstat ještě na diskotéku, táta řekl, že pojedeme domů...

Jenže... Po několika minutách cesty jsme nevybrali zatáčku a i s autem vylítli ze silnice do nějakýho pole. Vyskočili jsme z auta a asi 10 metrů před námi stálo další auto... A dokonce to byli ti výherci z druhého časopisu! Takže nám jen řekli, že sanitka, hasiči i policajti už jedou... Byl to hnusnej závěr večera, brácha začal vyvádět, tak ho odvezli do špitálu (nic mu samozřejmě nebylo) a já s tátou čekala asi 3 hodiny, než pro nás přijel děda, aby nás odtáhl...

Teď už se tomu směju, sice nás to stálo nový auto, takže jak táta říká: "Tohle byla naše nejdražší akce!"