Moje velmi dobrá známá se ne vlastní vinou ocitla v nezáviděníhodné finanční krizi. Měla velmi malý příjem a tak marně chodila po bankách pro půjčku, přestože nepotřebovala nijak závratný obnos. Ale všude ji vypoklonkovali.
Nedokázala se svěřit rodině, nechtěla ji zatěžovat svými starostmi a ze studu, i když k tomu neměla žádný důvod, se nedokázala svěřit ani svým přátelům. Ve chvíli zoufalství začala hledat pomoc v inzerátech, nabídkách rychlých půjček i rizikovým klientům.
Zkusila vytočit jedno z čísel, kde se ozval záznamník. Z něho se dověděla, že má volat na číslo začínající devítkou. Nic zlého netušila a zavolala, odpovídala celou věčnost na nekonečné otázky. Stále dokola chtěli vědět i velmi důvěrné informace, především rodné číslo, čísla dokladů totožnosti, již ji z toho nekonečného omílání stále dokola začala bolet hlava a nemohla se dobrat ukončení hovoru, měla pocit, že mluví s kolovrátkem.
Konečně debata skončila s tím, že si má odpoledne zavolat o výsledek. Když tak učinila, dostala odpověď, že se stále její žádost posuzuje, má volat za 24 hodin. To opět po dlouhém hovoru jí bylo sděleno, že dostane písemně, že její žádost byla zamítnuta. Dopis skutečně přišel, mohla ho pouze spálit, aby nikdo z rodiny na nic nepřišel. I tak již upadla v podezření, o čem tak dlouho telefonuje.
Pak se roztrhl pytel s nekonečnými telefonáty. Opět byla oslovována, zda žádá půjčku a celý ten kolotoč se opakoval. Pochopitelně s výsledkem nula, takže bezvýchodná situace trvala dále.
Jaké však nastalo zděšení, když dostala od svého operátora SMS, že překročila svůj telefonní limit a do doby, než zaplatí šest tisíc korun, bude její telefon zablokován. Připsáno bylo číslo, kam má volat, že se to snad vyřeší.
S hrůzou sedla k internetu a zjistila stav svého účtu, měla provoláno skoro sedm tisíc. Teď tedy začalo kolečko. Do banky osobně zajít nemohla, protože tam stejně ani takovou částku neměla. Zůstal jí němý telefon, který doručoval zprávy, že má přístroj zablokovaný, tudíž jí nemohou doručit ani SMS.
Pokoušela se tedy volat na uvedené číslo, kde se opět jako u hloupých dovídala, že bohužel má do zaplacení zablokovaný telefon, dokonce i když volala z jiného telefonu, nemohla se dostat k živému člověku, který by jí odpověděl, jak mohlo k takovému stavu dojít, a proč nedostala avízo dříve, vždyť měla nastavený strop na tisíc korun.
Stále hledala v samoobsluze, kde se dočetla, že majitel odblokuje telefon snadno, ale žádný konkrétní postup nenašla. Nakonec si konečně zadala název firmy a konečně našla jiné číslo, které nebylo bezplatné.
Po hovoru s operátorkou zjistila, že je to příliš velká částka, takže musí nejdříve zaplatit. Na dotaz, proč nebyla informována dříve, se jí dostalo odpovědi, že nepoužila jejich služeb a že ten cizí partner poslal sdělení příliš pozdě. Zeptala se tedy hypoteticky, jak má zaplatit, když se ke svému účtu dostane jen přes telefon a nemá možnost jet do banky. Dostala geniální radu, ať zaplatí složenkou. Z čeho asi, když měla v peněžence pár stovek?
Celá debata skončila tím, že oznámila operátorce, že jim zaplatí, až uvidí vyúčtování, a že s nimi okamžitě ukončuje spolupráci, protože bude muset dát opravit všechny smlouvy. Paní na druhém konci otočila a řekla, že nic neslibuje, ale pokusí se něco pro to udělat.
Za deset minut zazvonil telefon, operátorka mé známé sdělila, že má telefon odblokovaný a dokonce přátelsky poradila, aby nikdy nevolala na číslo začínající devítkou, a ani z takového čísla hovory nepřijímala, že je to velmi drahé.
Takže moje známá žádnou pomoc nezískala, naopak přišla o další nezanedbatelnou sumu peněz.
Odhodila všechnu hrdost a obrátila se o pomoc na svého švagra, dobře si stojícího podnikatele, kterému devatenáct let dělala zadarmo účetnictví. V den, kdy ho poprosila o pomoc, řekl, že zítra peníze pošle, protože má stanovený limit a ten den již dělal platby. Druhý den až večer zavolal, že si to nemůže dovolit, aby se nezlobila. Zůstala jako opařená.
Další den ji navštívila rodina známých, které kdysi zaučovala, jak pracovat s účetním programem. Nikdy na ni nezapomněli a vždy se ozvali či občas osobně přijeli na návštěvu. Slovo dalo slovo a mé známé nechtě ujelo, jaké pomoci se jí dostalo od švagra, že mu tedy udělá daňové přiznání, ale pak mu sdělí, aby si najal placenou účetní. Hosté na sebe nevěřícně zírali a pak se pán zeptal: „Kolik potřebujete peněz? Tady banka není, ale dejte mi své číslo účtu, hned dnes vám to pošlu. Vrátíte, až budete moci!“ Známá se všelijak vymlouvala, že jim to vůbec nepovídala proto, aby jí půjčovali, že si pouze potřebovala před někým vylít srdce. Trvali na svém, a když jim řekla potřebnou částku, pouze se na sebe podívali.
Paní pouze řekla: „Tak tohle bych do vašeho švagra nikdy neřekla, myslela jsem si, že je to slušný člověk!“
Druhý den byly peníze na kontě a ani si nedali nic podepsat!
V nouzi poznáš přítele!
Zdenka58 - čtenářka
ChytráŽena.cz