Z diskotéky pěšky

Bylo mi sedmnáct let a asi jako každá holka v tomhle věku jsem chodila na diskotéky. Poprvé mi rodiče dovolili jít na diskotéku s tím, že tam můžu být až do dvou do rána, ale domů mne poveze kamarádky bratr.

Moc jsem se těšila, protože nikdy předtím jsem takhle dlouho na diskotéce ještě nebyla. V sobotu odpoledne jsem vyrazila ke kamarádce, kde měly proběhnout přípravy na diskotéku. S kamarádkou jsme se pečlivě namalovaly, na účesech jsme si také daly záležet a v osm hodin večer jsme už čekaly na kamaráda, který nás měl na diskotéku odvézt. Ten ale nedorazil, a tak jsme se rozhodly vydat do šest kilometrů vzdáleného města, kde diskotéka byla pěšky s tím, že si po cestě někoho stopneme.

Asi po kilometru cesty se nám podařilo stopnout dva kluky, kteří shodou okolností jeli také na diskotéku. Dorazili jsme tam tedy včas a zábava mohla začít. Později dorazily ještě kamarádky, se kterými jsme byly domluvené. Skvěle jsme se bavily při našich oblíbených písničkách. Byla to opravdu vydařená diskotéka.

Když uhodila půlnoc, začala jsem shánět kamarádčina bratra, který mne měl vézt domů. Vašek ale nikde nebyl. Kamarádka mi říkala, že přijede, že o tom ví a nevykašlal by se na mě, ale čas utíkal a Vašek nikde. Přemýšlela jsem, co mám dělat, zda čekat do čtyř do rána na první autobus, anebo jít domů pěšky. Kdybych zavolala domů, táta by pro mne určitě přijel, ale jako obvykle, když jsem nejvíce potřebovala, neměla jsem kredit. Marně jsem sháněla někoho, kdo kredit měl, ale každý v mém věku, jak už to tak bývalo, byl zrovna bez kreditu.

Bylo půl druhé a mně bylo jasné, že Vašek už nepřijede, a kdybych se vydala pěšky, tak to stejně nestihnu. Nakonec jsem si ale řekla, že půjdu pěšky. Nenašel se nikdo, kdo by šel se mnou. Kamarádka to měla dovolené do čtyř do rána, kdy jel první autobus. Já měla strach, že mě už rodiče nikam nepustí, a tak jsem se rozhodla, že cestou domů poběžím.
Byl podzim a venku byla už zima. Já měla krátkou sukýnku, kozačky na vysoké podrážce, které byly v tu dobu velice moderní a krátkou koženkovou bundičku. No, je asi jasné, jak jsem vypadala, ale v tu dobu byl tenhle outfit opravdu hodně moderní. Zpočátku jsem běžela, ale  i přesto, že jsem byla v běhu dobrá, tak jsem musela po patnácti minutách přejít v chůzi. Během jsem se na chvíli zahřála. Když jsem vyšla z města do našeho města, byla silnice dlouhá dva kilometry, která vedla lesem. Byla jsem šílená strachy a jen jsem čekala, kdy z lesa někdo vyskočí.

Srdce mi bušilo, div že mi nevyskočilo z hrudi.
Pak jsem u silnice v dálce uviděla světélko, šílená strachy jsem k němu došla a uviděla křížek a pomníček s fotkou, který jsem znala, ale v tu chvíli jsem na to úplně zapomněla. U pomníčku svítila svíčka, vzpomněla jsem si, co se na tom místě stalo. Zabili tam mladého kluka. Srdce mi tlouklo ještě víc a začala jsem brečet. V tu chvíli jsem si myslela, že snad domů ani nedojdu. Lampy u silnice nesvítily a já šla téměř po slepu. Modlila jsem se, abych konečně došla do města, tam svítily lampy a šla bych mezi domy. Chvíli jsem zase běžela, když vtom jsem uviděla z dálky světlo auta. Najednou jsem dostala hrozný strach. Když auto projelo kolem mě, ulevilo se mi, ale ne na dlouho, auto začalo po pár metrech couvat.

Nevěděla jsem, jestli mám skočit a utíkat do lesa, nebo po silnici k městu a snažit se utéct. Asi si umíte představit, jaká se dostavila úleva, když dveře auta otevřel známý z vesnice. Pobídnutí, že mne odveze domů, jsem samozřejmě neodmítla. Hrozně se mi ulevilo a byla jsem ráda, že jsem to ve zdraví přežila. Známému jsem poděkovala, jak nejlépe jsem uměla a domů jsem nakonec dorazila o čtyřicet minut později. Když jsem přišla domů, všichni spali. Vtom jsem litovala, že jsem na diskotéce nezůstala do prvního ranního autobusu.

Druhý den, když jsem to vyprávěla kamarádkám, tak se smály, že se mohly smíchy potrhat, to už jsem se smála i já.
Dneska bych to už nikdy neudělala. Raději bych počkala na první ranní autobus i za tu cenu, že by rodiče nadávali. V mládí si lidi hrozně moc věcí neuvědomují a takhle riskují a pak se stávají neštěstí kvůli takovým hloupostem.