Jizvy rohovky vznikaly často ve středověku jako následek infekčních chorob, zejména neštovic. Léčba těchto zákalů byla obtížná, zkoušela se chirurgická ztenčení rohovky a na přelomu 19. - 20. století poprvé transplantace lidské rohovky.
Často se vyskytují se systémovými, očními nebo dědičnými chorobami. Většinou jde o uloženiny, pravidelně či nepravidelně usazené v různých vrstvách rohovky, lipidů, barviv - železa např. po úrazech, mědi při dlouho ponechaném měděném tělísku v oku po broušení, zlata a stříbra při léčbě preparáty obsahující tyto kovy. Některé vznikají po úrazech - např. poleptání vápnem či dlouhotrvajících zánětech (např. po virových zánětech rohovky, u trachomu). Je známa degenerace u osob vystavených UV záření, prachu a písku. Zakalení rohovky může být v centru rohovky či na jejím okraji.
Příznaky
Některé nemusí žádné obtíže způsobovat, ale zákal rohovky může být viditelný a vadit kosmeticky. Jiné se pomohou projevit sníženou zrakovou ostrostí nebo světloplachostí, slzením, pocity škrábání a pocity cizího tělíska.Diagnostika
Oční specialista provede anamnézu, vyšetření zrakové ostrosti, vyšetření na štěrbinové lampě a další speciální vyšetření.
Terapie
Pokud nezpůsobují obtíže, léčba není nutná. Symptomatická terapie je na místě při popsaných subjektivních obtížích pacienta - používají se náhrady slz ve formě různých kapek a používají se i kontaktní čočky. Při poruše vidění je nutná chirurgická léčba, např. tzv.abraze epitelu - seškrab svrchní vrstvy rohovky a transplantace rohovky.
Chytra – čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz