Když se řekne svátek zamilovaných, jistě si většina z nás jako první představí den svatého Valentýna, který připadá na 14. února. Jde o svátek původně pocházející z anglosaských zemí a u nás se začal slavit teprve nedávno. Starší generaci možná jako první napadne 1. máj, který se u nás slavil daleko dříve a dnes již mnohde upadá právě pod taktovkou „světovějšího“ Valentýna. Jsou to ale jediné varianty oslav lásky, se kterými se můžeme ve světě setkat?

O Valentýnovi již toho bylo napsáno mnoho. Slaví se až na pár výjimek téměř všude. V lásce ho nemají muslimové, protože dle jejich smýšlení  jde proti posvátnému svazku manželskému tím, že nabádá k islámem zakázaným milostným vztahům, tak řečeným nevěrám. Nejdále zacházejí v Saúdské Arábii, kde se v tento den nadměrně zvyšuje aktivita mravnostní policie, oficiálně nazývané Výbor pro propagaci ctnosti a potírání hříchu.

My si ale řekněme něco o 1. květnu, který v historii v Evropě znamenal více než máme dnes povědomí. V tento den probíhaly oslavy nejen lásky, ale i mnohé další. Jedná se původně o pohanský svátek pocházející od starých Keltů a Germánů. Byl nebo i někdy ještě je (zejména v novodobém čarodějnictví, které tento svátek převzalo a nyní je oslavován jako jeden z wiccanských svátků) označován jako Beltaine, ale také jako Bhealltainn, May Day, Rudemas či Giamonios.

Beltaine je keltská oslava lásky, partnerství, sexuality a plodnosti. Je to čas, kdy se Bohyně spojuje s Bohem v posvátném sňatku. Je to čas spojení protikladů - ohně a vody, Boha a Bohyně, muže a ženy…
Tento nejznámější  pohanský svátek se slaví  v noci  z 30. dubna na 1. května a my ho dnes známe jako „pálení čarodějnic“. Beltainový oheň má spalovat staré energie, uzavírat minulost a otevírat prostor všemu novému.
O Beltainové noci si mohli muži i ženy sundat snubní prstýnky a pouze tuhle jedinou noc v roce neplatily žádné závazky. Lidé se milovali v přírodě a děkovali tím jí i Bohyni za její štědrost. O půlnoci pak sbírali větve a trhali květiny, kterými zdobili své domovy a milenci se obdarovávali březovými věnci.

V Římě byl 1. květen svátkem boha Dia. Jednalo se o svátek panenství, plodnosti a žen, přičemž mužům byl zakázán.
Další římský svátek, jenž okrajově souvisel s oslavami plodnosti, se nazýval Lupercalia (pojmenování nese od jména Lupercus – bůh úrodnosti a lesů, také nazýván Faunus). Jeho původ je však starší než založení Říma. Slavil se 13. – 15. února. Během hlavního obřadu běželi ulicemi nazí kněží, které lidé šlehali řemeny z kůže obětovaných zvířat. Účelem bylo zahnat zlé duchy, očistit město, posílit plodnost a zdraví. V 5. století tento svátek nahradil jiný, tzv. Candlemas.

Matronálie je další římský svátek, konkrétně svátek božstva početí. Připadal na 1. března. Ženy byly v chrámu obdarovávány dárky a přáními od svých manželů a dcer.
15. – 16. března se v Římě slavily Bacchanalie (Liberalie), slavnosti boha vína Baccha (také Bakcha), jehož představovaly falické symboly, a celé slavnosti provázely doslova sexuální orgie. V noci pak po lesích běhaly nahé ženy opojené vínem.

Tolik k zajímavostem z historie. Dnes k oslavám plodnosti patří různé falické tance provozované domorodými kmeny zejména v Africe, nebo také například břišní tanec Hula-hula pocházející z Havaje.

V Číně a na Taiwanu se kromě Valentýna slaví v srpnu další svátek lásky, tzv. Qi Qiao Jie . Jde o dva tisíce let starou tradici, která má původ ve starobylé legendě a která málem zanikla za vlády Mao Ce-tunga. Nyní se k ní Číňané hodně vrací. Slaví se sedmý den sedmého měsíce lunárního kalendáře a zamilovaní si dávají kytičky a přáníčka.

Valentýn si v Asii získal svou vlastní podobu. V tento den musí ženy nabídnout mužům čokoládu, 14. března pak muži ženám vracejí náklonnost v podobě různých dárečků. Tento den se nazývá White day (Bílý den). 14. dubna následuje Black day (Černý den), který má být útěchou pro ty (ženy i muže), na které nikdo nemyslel. Ti pak chodí do čínských restaurací a konzumují černé nudle. S menšími obměnami se tato tradice udržuje v Japonsku, Číně, Jižní Korei, na Taiwanu nebo na Filipínách.

V Indii se dříve slavil Kamadev, který byl poměrně dosti sexuálně orientovaný a jenž dle legendy dal podklad vzniku Kámasútry. Dnes ho nahradil Valentýn, který ale rovněž není v Indii příliš oblíbený a každoročně proti němu demonstrují tisíce hinduistů.

V Mexiku se slaví Den lásky a přátelství (Día del Amor y la Amistad).
V Brazílii se svátek zamilovaných slaví 12. června a předchází svátku Festa Junina, který je považován za patrona lásky a manželství.

Pro Egypt je tradiční svátek lásky a přátelství Eid el-Hob el-Masri, pro Izrael Tu B’Av a pro Irán Sepandarmazgan, ovšem i v těchto zemích jsou velkou měrou nahrazovány právě Valentýnem.

V Rumunsku se slaví svátek lásky, který vychází z rumunských lidových tradic, 24. února a nazývá se Dragobete. Slovo drag znamená v překladu drahý, dragoste zase láska.

Mnoho zemí ve své historii mívalo své vlastní oslavy plodnosti a lásky, které bohužel v dnešní době pomalu zanikají. Svatý Valentýn je jistě ve své podstatě hodnotný svátek, kterému dala základ obdivuhodná osobnost stejného jména, je však škoda, že si vedle něj spousta zemí nedokáže udržet i své vlastní tradice, pro ně tak typické. U nás je to 1. máj, jinde něco jiného.

Nicméně ať už se svátek jmenuje jakkoli a slaví kdykoli, není hlavní. Důležitější je láska a přátelství samotné a jako takové mají lidé možnost je projevovat a oslavovat v kteroukoli roční dobu. Není třeba, aby nám někdo napověděl, kdy si máme říct, že se máme rádi.