Zapomínat je lidské

Každým okamžikem přijímá náš mozek neuvěřitelné množství informací, které musí rychle vyhodnotit, zapamatovat si je, nebo hned zapomenout.

Zapomínání je překážka, která nám také nejvíce vadí při zvládání cizího jazyka. Přitom bychom se bez zapomínán nový jazyk nikdy nenaučili. Teprve nedávno se totiž přišlo na fakt, že nejlepší metodou aktivního naučení se cizího jazyka je jakési vymícení mateřského jazyka z hlavy, dokud nezvládneme i ten cizí. Čím intenzivněji se věnujeme cizímu jazyku, tím silněji zapomínáme náš mateřský. A to až do doby, než zvládneme druhý jazyk. Přirovnal bych to řidiči, který se v autoškole naučil řídit vpravo, a najednou se musí přeučit na řízení vlevo.

Pokud se učíte nový jazyk, je tedy největší chybou navázat jeho znalost na mateřský, protože to prostě nikdy nebude dělat dobrotu. Je lepší se učit nové slovíčko například s obrázkem či situací, než s českým ekvivalentem. To platí plně především pro počátky studia nového jazyka. Pak si mozek vypěstuje k danému obrázku obě cesty, obou jazyků, a budete tak schopni mezi jazyky přepínat dle potřeby. Když se tedy učíte anglicky, neučte se to přes česká slovíčka, i když je to pohodlnější a lehčí. Spojte si slovo raději s prožitkem, vjemovým, a to jak zrakovým, tak pocitovým apod. Věřte, že si ho budete pamatovat i vybavovat nesrovnatelně lépe.

Je vlastně strašný paradox, že abychom se naučili něco nového, musíme potlačit nebo zapomenout to, co denně užíváme. I z toho důvodu se někomu nový jazyk učí lépe v cizím prostředí, protože mu to pomáhá lépe zapomenout na jazyk rodný. A i když je to především pro začátečníky hodně obtížné, je lepší se jazyk učit již od začátku z cizojazyčné učebnice.

Avšak zapomínáme i později, protože je to prostě lidské. Kdybychom si pamatovali vše, potřebovali bychom několik hlav nebo bychom se ze všech i drobných informací úplně zbláznili.
Jak tedy bojovat proti zapomínání? Nejlepší metoda je tzv. aktivní vzpomínání. Mylně si mnoho studentů cizích jazyků myslí, že tohoto dosáhnou jen posloucháním cizojazyčného prostředí. Bohužel to nestačí. Stačilo by to, kdybychom toto pasivní procvičování paměti užívali velmi intenzivně, vždy odlišně a opakovaně. I čtení, které jinak velmi doporučuji, rozhodně nestačí. Ale jakmile čtení doplníte poslechem příběhu, cvičením slovíček z textu nebo jen odpovídáním na otázky k němu, máte vyhráno.

Když se například učíte, je lepší se nechat vyzkoušet od další osoby, než si danou látku přečíst. Protože je paměť nevyzpytatelná, je dobré veškeré procvičování dělat náhodnou metodou, neustále v jiném pořadí, namátkově. Tato forma sice zabere více času, protože hned nebudete mít pocit, že si vše pamatujete, ale budete si díky tomu pamatovat dané informace déle a lépe. Jako příklad uvedu každodenní cestu MHD. Kolikrát si ani hned automaticky nevybavíte všechny ty zastávky, které denně slyšíte ve stejném pořadí. Ale když si máte vzpomenout na pořadí zastávek trasy, kterou nejezdíte tak často nebo denně stejně, po chvilce soustředění si vzpomenete přesně. Dá se říct, že naše paměť funguje tak, že jakmile zjistí, že opakuje něco, co už v daném pořadí zná dobře, nebere to jako důležité a nechce s tím již ztrácet čas. Jenže bez opakovaného vybavování v budoucnosti tuto informaci velmi snadno zapomeneme. Takže opakování je matka moudrosti, ale musíme na to jít správně. Čím více spojů, cestiček k dané informaci si náš mozek udělá, tím lépe si toto budeme pamatovat, vybavovat i užívat.

Nejlepším protiútokem na zapomínání je tedy opakování a to náhodně a v různých situacích. Opět se vrátím k řízení auta. Kdybychom se učili řídit na stejné trase, nikdy bychom řídit neuměli. Vlastně se učíme řídit až díky zkušenostem, díky novým situacím, kdy musíme danou schopnost a dovednost aplikovat a tím se zdokonalujeme. Nebo v tenisu. Kdybychom hráli pořád se stejným protihráčem a vyhrávali nad ním, neznamená to, že vyhrajeme i nad všemi ostatními. A tak bych v příkladech mohl pokračovat.

Téma zapomínání a pamatování je velice zajímavé, a opomíjené, protože to vše bereme prostě za samozřejmé. Náš mozek a paměť skrývají ještě hodně tajemství. Dosud nikdo neodpověděl například na otázku, proč si nikdo nepamatuje své rané dětství (věk do 3-4 let). Souvisí to snad se znalostí jazyka? Pomáhá nám jazyk si pamatovat? Ať je to jakkoliv, bez jazyků to nejde a jen ten náš jeden rodný nám stačit nikdy nebude.

Zdroj: Studium ONLINE

Lucie Nosková
Chytrá Žena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout