Zašitá karta

Tak tohle se mi stalo v mé oblíbené čekárně na gynekologii. Byla jsem tehdy ještě mladá „blbá“ prvorodička, která se až donedávna bála jakéhokoli bílého pláště, ze všeho kolem nemocnice byla opravdu ale opravdu strašným způsobem nervózní…

Moje nervozita se asi nejvíc projevovala tak, že pokud jsem byla objednaná na vyšetření na devět, byla jsem v čekárně už alespoň o půl osmé nebo dokonce ještě dřív. V čekárně jsem pak zásadně sedávala hned u přijímacích dveří, rovně jako pravítko a napérovaná, kdykoliv se dveře sesterny otevřely.

I tehdy jsem byla objednaná na devět hodin. Šlo jen o běžný ultrazvuk, ale já byla stejně vyděšená jako králík v lovecké sezoně. To ráno měli v porodnici zrovna několik akutních porodů, takže všude byl frmol. Moji kartu si sestřička vyzvedla až ve čtvrt na deset, i když jsem v čekárně byla o dobrou třičtvrtě hodinku dřív. A zase jsem dlouho čekala. Do ordinace začaly vcházet všechny maminky, které tu seděly se mnou. Většina z nich přišla o dost později než já, přesto šly na řadu první. No, odevzdávaly jsme kartičky stejně, tak mám asi tu smůlu, že jsem na konci. Řekla jsem si.

Uplynulo něco přes hodinu. Mezitím si přišla sestřička pro karty ještě dvakrát a do ordinace začaly chodit i maminky, které přišly po mně. Když jsem se na to sestřičky ptala, ukázala mi prstem na tabuli, na které stálo: „Pořadí pacientů určuje lékař.“ Ach jo. Začalo mi být špatně – to už jsem v čekárně seděla dvě a půl hodiny. Z nějakého naivního důvodu jsem si totiž myslela, že na vyšetření musím jít nalačno. Ráno jsem nesnídala a bylo mi vážně zle.

Když přišla sestřička znovu, řekla jsem jí to a konečně se začalo něco dít. Vzali mě do ordinace (konečně), položili na lehátko a začali zjišťovat, kdo jsem a kde mám kartu. Ven vyběhl i doktor a ptal se, co se děje. Pak začali všichni dohromady pobíhat tam a zpátky a hledat kartu. Uběhlo docela dost času (jedna sestřička dokonce odběhla nahoru na porodní, jestli tam moje papíry neposlali omylem) a pořád nic. Nakonec se z ordinace ozvalo doktorovo „Áha.“ Vzápětí přišel a hrozně se mi omlouval, že na moje dokumenty si položil svačinu (nebo co) a že na ně zapomněl. Vzal mě do ordinace, udělal ultrazvuk (všechno bylo OK) a mohla jsem jít domů. Ale na tuhle návštěvu na gynekologii asi hned tak nezapomenu.

Notburga

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10