Význam mastných kyselin omega3 a omega6

O prospěšnosti konzumace omega-3 mastných kyselin bylo ve srovnání s mastnými kyselinami omega-6 publikováno v odborném tisku mnohem více prací. Co jsou tedy mastné kyseliny a proč je důležitý jejich příjem potravin ve správném poměru?

Omega-3 a omega-6 v organismu

Obě tyto mastné kyseliny omega-3 a omega-6 tvoří důležitou složku buněčných membrán a jsou prekurzory mnoha dalších sloučenin v organismu, např. těch, které se podílejí na regulaci tlaku krve a na projevech zánětlivých procesů. Omega-3 mastné kyseliny mají ochranný účinek proti onemocnění srdce a různým zánětům.

V poslední době vzrůstá zájem o poznání úlohy omega-3 mastných kyselin při prevenci cukrovky a některých typů rakoviny.

Lidské tělo je schopné si vytvořit všechny mastné kyseliny, které potřebuje s vyjímkou dvou - linolenové kyseliny (LA), což je omega-6 mastná kyselina a alfa-linolová kyselina (ALA) - omega-3 mastná kyselina. Tyto mastné kyseliny musí organismus získat z potravy, proto jsou označovány jako „esenciální mastné kyseliny“.

Obě tyto mastné kyseliny jsou nutné k zajištění růstu, mohou být však užity i k syntéze dalších mastných kyselin (např. arachidonová kyselina (AA) je tvořena z LA). Vzhledem k tomu, že konverze na omega-3 mastné kyseliny ikosapentaenovou (EPA) a dokosahexaenovou (DHA) je omezena, doporučuje se do stravy zařadit i zdroje těchto mastných kyselin. ALA a i LA se nacházejí v rostlinných olejích. Ačkoliv hladina LA je obvykle mnohem vyšší než ALA, olej řepkový a olej z vlašských ořechů patří mezi velmi dobré zdroje ALA: EPA a DHA se nacházejí v tučných rybách (např. losos, makrela, sleď). AA lze získat ze živočišných zdrojů - masa a žloutků.

Poměr omega-3/omega-6

Metabolismus LA a ALA v lidském těle je řízen enzymem s D6-desaturasou, což je patrně důležité pro zajištění zdraví, neboť příliš vysoký příjem LA by snižoval množství.

D6-desaturasy využitelné pro metabolismus ALA, což může zvyšovat riziko výskytu onemocnění srdce. Tento názor byl podporován zjištěnými údaji, které dokazují, že v průběhu posledních 150 let se zvýšil příjem omega-6 a snížil příjem omega-3 mastných kyselin v přímé souvislosti s nárůstem nemocí srdce. Tak byl vyvinut návrh „ideálního“ poměru omega-3 a omega-6 mastných kyselin.

Přes to, že tento poměr je spojován se sníženým nebezpečím výskytu chorob srdce, dosud nebyl přesně identifikován a někteří odborníci nyní uvádějí, že je méně důležitý. Proto bude vhodnější zaměřit se na absolutní hodnoty hladiny příjmu. Výzkumná zpráva z této problematiky uvádí, že prosté zvýšení množství ALA, APA a DHA ve stravě ovlivní žádoucí zvýšení hladiny těchto mastných kyselin v tělesných tkáních a že snižování příjmu LA a AA není nutné.

Používaná metoda dále nerozlišuje mezi stravou s adekvátním množstvím omega-6 a omega-3 nebo se stravou s nedostatkem obou těchto mastných kyselin.

Příjem

Doporučený příjem omega-3 je v jednotlivých zemích různý od 0,5 do 2 % přijaté energie: doporučený příjem ALA se pohybuje mezi 0,6 až 1,2 % energie, nebo 1 – 2 g denně. Studie příjmu různých typů tuku prokázala, že aktuální příjem ALA se pohybuje od 0,6 g/den (Francie a Řecko) do 2,5 g/den (Island) u mužů a od 0,5 g/den (Francie) do 2,1 g/den (Dánsko), u žen (4). Ve většině případech jsou tyto příjmy velmi nízké a zvýšení spotřeby potravin s vyšším obsahem omega-3 by bylo ve všech případech žádoucí a prospěšné. Bylo by možno toho dosáhnout například konzumací tučných ryb jedenkrát až dvakrát týdně a příležitostnou náhradou slunečnicového oleje olejem řepkovým.

Struktura omega-3 a omega--6 mastných kyselin

Přibližně 90 % tuků v potravě je ve formě triglyceridů tvořených mastnými kyselinami a glycerolem. Mastné kyseliny sestávají z řetězce atomů uhlíku s methylovou skupinou na jednom konci a kyselinovou skupinou na konci druhém. Každý uhlíkový atom v řetězci váže na sebe určitý počet atomů vodíku – přesný počet vodíkových atomů záleží na tom, zda se jedná o tuk nasycený nebo nenasycený. Nasycené mastné kyseliny obsahují maximálně možný počet vodíkových atomů, zatím co nenasycené mastné kyseliny postrádají některé vodíkové atomy, neboť jsou nahrazeny dvojnými vazbami mezi uhlíkovými atomy.

Jestliže v jedné molekule je jedna dvojná vazba, je tuk označován jako „mononenasycený“ v případě dvou a více dvojných vazeb pak „polynenasycený“. Mastné kyseliny omega-3 a omega-6 tvoří v obou případech polynenasycené tuky, rozdíl je v poloze prvé dvojné vazby. V omega-3 mastných kyselinách je prvá dvojná vazba na 3. atomu uhlíku, zatímco v omega-6 je na 6. atomu uhlíku, počítáno od methylového konce (označovaného jako omega).