Tantra a krása ženy

Žena je nejkrásnější, když vyzařuje své ženství, které může mít mnoho podob. Je krásná jako dívka plná očekávání příštího, jako matka nesoucí v náruči dítě, je krásná jako rozvášněná milenka, právě tak jako utišující zralá žena, o kráse starých žen a jejich vědoucích hlubokých očích nemluvě. Tantra jako starodávné „učení“ uctívající božské energie Shivy a Shakti, muže a ženy, si je síly ženství dobře vědoma.

Dnes jsou pro nás tančící postavy indických božstev spíše krásným rituálním symbolem, zmizely chrámy a tantrické kněžky, ale podstata celého učení se nemění. Tantra doslova vytahuje z ženy její ženskost, živí ji a podporuje ve všech podobách. Muže pak učí se adekvátně a s úctou k této ženskosti vztahovat, aby každé setkání, nejen milostné, bylo inspirujícím a vzrušujícím aktem mezi dvěma póly, které obohacuje obě strany. Setkání mužského a ženského principu tak není chápáno jako bitva o moc, kdy jedna strana nutně musí odejít ponížena. Skutečný muž je k ženským atributům své Shakti přitahován jako magnet, je to pro něj neznámé území, výzva hodná bojovníka, neustálá jiskřivá inspirace a zkouška jeho kvalit.

Vraťme se však ke kráse ženy. Je- li náležitě viděna, odhalena a oceněna její ženská stránka, jako se rytíři a trubadúři dávných věků klaněli ženskosti v ryzí podobě, rozkvétá a rozdává své dary z niterného pocitu štěstí. Nemluvím tu o modelkách a kráskách z titulních stránek časopisů. Zní to jako nesplnitelné přání a sen, ze kterého se vrátíme do dnešní unavené, uspěchané a vyčerpané doby. Skeptici pohotově namítnou, že dnes je konec starodávným rituálům, obraz světa se změnil, ženy jsou emancipované, výkonnější než muži, dovedou vládnout i ničit. A přesto žena zůstává ve skrytu duše stále onou Shakti. Pod závojem starostí, nepochopení a implantovaných falešných přesvědčení chce a vychutnává si stále totéž, co její dávné předkyně. Je tím doslova zevnitř vyživována a při nedostatku vadne jako květina, která není zalévána. Její sebevědomí však není odkázáno jen na vnější poklony, ale celé to začíná uvnitř jejího vlastního těla a jeho přijetí. To je ten první signál pro svět venku.

Tantrické umění se jemně a nenápadně vrací z ilegality do dnešních časů, aby připomnělo onu dávnou hru na „muže a ženu“, vrátilo sexualitě její skutečnou životadárnou sílu a intimnímu spojení jeho posvátnost. I v současných rekvizitách, doslova na vlastní kůži, můžeme dnes prožít tantrické rituály. Dotýkají se něčeho esenciálního v nás, naší ohnivé síly, zdroje života, pocitu „božství“. Poznání extatického prožitku ve zcela jiném světle osvobozuje naše strnulé představy a otevírá nový prostor. Odstraněním společenských závojů a nánosů, kostýmů a převleků se odhalí pravdivá tvář. Ta je vždy krásná už ze samé podstaty. Žádné líčidlo, nejrafinovanější make-up nedokáže rozzářit ženu tak, jako když se třeba jen na malou chvíli dotkne úplné volnosti a přirozenosti svého těla. Naše vědomí si onen moment pamatuje a znovu vybaví.  V partnerské  lásce tak trochu jak slepci s holí zkoušíme objevovat novou intimitu a úctu, běžnou výměnu „něco za něco“ nahrazujeme novými uvnitř duše tušenými zákony. Pohybujeme se na neznámém území, učíme se obdarovávat a uctívat beze studu své vlastní tělo, které bývalo donedávna  zahalováno tmou, zvláště jeho tzv. „nečisté části“. Tantra dobře ví, že právě v „odhalování nepatřičných částí“ je klíč k naší vitalitě, našim strachům, léčení dávných bolestí a konečně i novému prožívání radosti a oslavy života „v těle“, ne mimo něj, jak to hlásá řada učení. Ostatně to ví i řada osvícených terapeutů a psychologů, avšak běžně chápaná etika „terapeuta“ jim nedovoluje jít za tuto hranici při práci s klientem. Jedno, zda se novodobí léčitelé a kněžky tantry nazývají „tantric therapist“ „sexual body worker“ či třeba podnikatelským termínem „sexkouč“. V poctivém přístupu je vždy tělo bránou k něčemu vyššímu v nás, k prožitku, který nás obohacuje, uzdravuje, sytí a překračuje běžné hranice.

Tantrická masáž, je takovým novodobým prožitkovým rituálem, který může mít mnoho podob (termín masáž je tu lehce technicky zavádějící). Jde doslova o komunikaci dotekem, niterné setkání, vysílání a ladění energií těla, plné vnímání přítomnosti druhého v jeho přirozenosti. Tělo je tak bránou k navázání vyšší komunikace. Vrátíme- li se k tématu ženy a její krásy, jde vlastně o věc tak prostou, jakou je odkrývání jejího přirozeného vyzařování přes bariéru studu, vnitřních příkazů a zákazů, podpoření její radosti a hrdosti na to, že je ženou. V tomto je tantra opravdová čarodějka a používá nejmocnější sílu, která však nikdy nesmí být zneužita. Žádná manipulace není možná. Tantrická masáž je vědomým přístupem k moudrosti těla, ne erotickou hrátkou, která „nutí“ dotyčného člověka k modelovému prožitku. Každý jsme jiný. Jde o úctyplné sdílení intimity s někým, kdo se odhodlá vydat se na dobrodružnou cestu s plným respektováním hranic, kde se právě nachází. Ty jsou často vyjádřeny ne slovně, ale samotným tělem. Proto je potřeba plné bdělosti dávajícího, aby nedošlo nevědomým invazivním zásahům do intimity a následnému uzavření těla příjímajícího. Jakýkoliv scénář a očekávání výsledku při masáži je tedy nepatřičný, není cíle, ale jen pobývání spolu, následování všeho, co se právě děje. Jen tehdy, když „klient“ pocítí důvěru v toto spolubytí  a oddá se energiím, které se objevují, probíhá skutečně tantrická masáž, při níž lze postupně stoupat na vlnách vlastního vzrušení až k neznámým prožitkům a vizím a doslova prozářit své vlastní tělo. Přijímající se nenechá oklamat naší technikou, vnímá v každém našem pohybu, co je pravda a co ne, i momenty, když (byť jen na chvíli) odlétneme myslí. Tento zákon platí bez výhrad.

Zvykli jsme si pohybovat se schouleni v zimnících za tmavými brýlemi, obrněni svými auty a domy s vysokými ploty, naše řeč zná způsoby, jak komunikovat a přitom neříci nic. Skutečná intimita je nahrazována výhodnými dohodami, mnohdy i nás samotných se sebou. V tuto chvíli se nám možná zdá absurdní a nebezpečné setkat se s někým „ve své nahotě“. Je to opravdu odvážný skok do neznáma. Můžeme si dovolit se odhalit? Vzdát se oděvu, který nás tak bezpečně chrání? Jací asi jsme, když to vše odhodíme? Zranitelní, stateční… a krásní!