Každému mladému člověku je přirozeně nepříjemné být nějak nemocný a já už přece byla!
Nicméně bolesti byly a často mně bránily v normálním přirozeném pohybu. Protože mi navíc ani nikdo moc nevěřil, že mě něco bolí, snažila jsem se nestěžovat si a nějak si pomoci. Začala jsem se hýbat. Cvičit, plavat.
![Bechtěrevička na kole Bechtěrevička na kole](/obrazky/admin/clanek/bechterevicka-na-kole-5.jpg)
Jediné, co pomáhá, je pravidelné cvičení a pohyb. Jízda na kole mě vůbec nenapadla, spíš mě od ní lékaři odrazovali, a můj zdravý rozum také, protože jsem se při jízdě obávala ztuhnutí páteře. Takže celá léta jsem na kolo nesedla. Před rokem a půl jsem díky kamarádovi Milošovi Sýkorovi, který působí jako instruktor a osobní trenér a provozuje fitness studio, začala pomalu jezdit na spinningových kolech.
Četla jsem, že je to velice účinné a zdravé cvičení na krevní oběh, srdce atd. A najednou jsem po krátkém čase zjistila, že mě přestávají bolet nohy a že mám pohyblivější klouby. Občas hlavně na podzim a na jaře jsem měla záněty duhovky, ale nohy a páteř mě tolik nebolely. Ale to jsem na kolo vůbec nemyslela. Jako manažerka projektu pro děti Slávek Janda banda + Fórum nezletilců, zaměřeného na kreativní děti ze základních škol jsem se před rokem seznámila s Martinem Hornem, ředitelem jedné školy, a on mi vyprávěl, jak jezdí na kole, a nabídl mi, zda s ním nechci občas jezdit.
![Bechtěrevička na kole Bechtěrevička na kole](/obrazky/admin/clanek/bechterevicka-na-kole-6.jpg)
Začali jsme spolu jezdit na kole nejdříve o víkendech a postupně jsme přidávali dny, jezdili jsme hlavně po Čechách. O prázdninách jsme na zkoušku vyrazili s cestovní kanceláří na 14 dní do Irska. Nakonec jsme se rozhodli, že podnikneme měsíční cestu po pobřeží Jadranu, z Dubrovníku směrem na sever. Tato cesta měla být zkušební, abych viděla, jak mi bude, když budu poměrně dlouhou dobu denně na kole.
V polovině září jsme se dopravili autobusem do Dubrovníku a během třiceti dnů jsme dojeli do Šibeniku, odkud jsme se vrátili zpět do Prahy. Základní trasa vedla po pobřeží, cestou jsme však podnikali různé zajímavé výlety do vnitrozemí a na ostrovy či poloostrovy.
Martin nepatří k tzv hltačům kilometrů a styl jeho jízdy je zaměřen na turistické cíle. Jedeme sice celý den, ale s častými přestávkami, které slouží k prohlédnutí si pevnosti, kostela, zříceniny či pěkného náměstí.
![Bechtěrevička na kole Bechtěrevička na kole](/obrazky/admin/clanek/bechterevicka-na-kole-7.jpg)
Pokud mám popsat průběh cesty vzhledem k mému zdravotnímu stavu, ukázalo se opět to, co jsem očekávala, že čím více jezdím, tím lépe se cítím a v podstatě nemám bolesti.
Pouze asi pátý den pobytu jsem při jednom výletu šla k řece, abych si sáhla, jak je teplá voda, sklouzla mi noha a celá jsem v oblečení spadla do vody. Bylo teplo, tak jsem zůstala v mokrém oblečení, stejně jsem se neměla do čeho převléct, byli jsme na cestě, a asi jsem to podcenila. Protože druhý den ráno jsem měla hrozné bolesti zad a nemohla jsem se pomalu vůbec postavit a už vůbec ne chodit. To byl ovšem malér, protože nás čekal sedmdesátikilometrový přejezd do dalšího města.
Martin poprvé viděl, jaké mám bolesti, a měl vážné obavy, jak zvládnu další cestování. Musela jsem si vzít prášky na bolest, pomalu se rozhýbat a i přes bolesti nasednout a začít šlapat.Musím říct, že to byla taková bolest, že jsem cítila každé šlápnutí až v palci u nohy. Ta bolest vycházela z páteře až do nohou. Při každém šlápnutí! Myslela jsem, že to nevydržím. Nicméně do odpoledne se pomalu nohy i záda šlapáním uvolnily a bolesti i díky lékům přestávaly. Musím říci, že chození bylo daleko horší než jízda. V podstatě jsem kulhala celý den a i následující den.
Na noc pomáhaly léky na bolest, horká sprcha, krémy na rozproudění krve, ještě několik nocí jsem se pečlivě zabalila do deky, hlavně v oblasti křížové páteře. Před spaním jsem vypadala jako medvídek. Od této krize jsem se už nekoupala, udržovala záda v teple, pokud to šlo, občas brala léky na bolest. Je pravda, že bylo pěkné počasí, nicméně bouřku nebo ochlazení jsem cítila v kloubech, zhoršovala se mi pohyblivost, a to hlavně při chůzi. Jak jsem sedla na kolo, bolesti jsem necítila! Opravdu, vypadalo to až neuvěřitelně, sotva jsem chodila , ale ujela jsem 70 km! Proto jsem také měla obavy spát pod stanem, proto jsme se rozhodli, že se budeme ubytovávat v soukromí.
![Bechtěrevička na kole Bechtěrevička na kole](/obrazky/admin/clanek/bechterevicka-na-kole-8.jpg)
Tuto měsíční cestu považuji za velice úspěšnou. Dodrželi jsme plán cesty, finanční rozpočet a hlavně jsem nijak vážně neonemocněla, největší obavu jsem měla ze zánětu duhovky, protože to bych musela být denně na kontrole na očním, a to by byla značná komplikace při cestování z místa na místo. Našlapali jsme přes tisíc kilometrů. Jadranská magistrála byla až na několik málo frekventovaných úseků snesitelná, kde se dalo, odbočovali jsme z ní a jeli přes malebná městečka a plážové promenády. Za největší sportovní výkon považujeme strhující výjezd od moře na vrcholek hory Svatý Jure, která se tyčí nad Makarskou ve výšce 1762 m. I ostatní etapy se často vyznačovaly značným výškovým převýšením.
Myslím, že naše plány podnikat další cesty po Evropě a nakonec i cestu kolem světa jsou reálné. Cykloturistika mi dodává sebevědomí a pocit, že i když jsem chronicky nemocná, nejsem odepsaná. V neposlední řadě je to skvělá rehabilitace, která mě udržuje v pohyblivém stavu a tím mi umožňuje žít kvalitní život.
Nezbývá mi než říct Cykloturistice zdar!!!
Čtěte také:
Bechtěrevička na kole na cestu kolem světa
S pozdravem
Vladimíra Všetečková
Kontakt: 777 288 111
Email: vladimiravseteckova@centrum.cz