Bolest nás upozorňuje, že se s naším tělem děje něco nedobrého. Říká nám vlastně: „Pozor, něco se stalo! Je třeba to napravit, tak s tím něco udělej!“ Většinou signalizuje aktuální nebo potenciální poškození organizmu. Slouží nám tedy k tomu, aby zabránila újmě. Bolest funguje následujícím způsobem: Představte si, že malé dítě položí ručičku na žhavý sporák. Čidla v jeho kůži zaregistrují bolest, nerv vyšle informaci do mozku, který situaci vyhodnotí jako nebezpečnou a spustí alarm = bolest. Ta upozorní jinou část mozku, že je situaci třeba řešit. Do svalů ručky malého průzkumníka je vyslán příkaz k odtažení od horkého předmětu. Současně se celá situace zapíše do paměti, aby se jí dítě příště vyvarovalo. Bolest ještě chvíli přetrvá a pak (po pominutí nebezpečí) samovolně vymizí.
Vnímání bolesti je individuální. Práh bolesti – tedy úroveň, kdy podnět začínáme jako bolestivý vnímat – je různý, liší se podle pohlaví, věku i dalších kritérií. Existuje dokonce patologicky zvýšený práh bolesti (jeho nositel je tedy proti ní extrémně odolný). To však jeho majiteli nepřináší výhody, ale naopak komplikace. Vzhledem k tomu, že se jedná o poruchu vrozenou, je těžké takovému dítěti vysvětlit, proč není dobrý nápad rozběhnout se hlavičkou proti zdi. Navíc taková osoba automaticky předpokládá stejný práh bolesti i u ostatních lidí a jeví se tedy často až brutální.
My, civilizovaní Evropané, jsme na vnímání bolesti obecně velmi citliví. V dnešní době často už školní děti vyžadují při sebemenší bolesti lék. Je to však správné? Když už víme, že bolest má své opodstatnění, neměli bychom se spíše zabývat tím, co je s naším tělem v nepořádku, než abychom pouze „vypnuli“ náš vnitřní alarm? Až vás příště rozbolí hlava, zkuste se na chvíli zamyslet PROČ. Nepotřebujete náhodou odpočinek? Máte dost tekutin? Nechybí vám vitamíny či pohyb? Růžová pilulka tento problém rozhodně nevyřeší, pouze odstraní symptom.
Agrant - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz