Často se setkáváme s názorem, jak asi muselo být krásné žít před sto lety, kdy byl život klidnější a spokojenější, člověk přecházel ulici beze strachu, že dříve než dojde na druhou stranu, se octne pod koly aut, kdy spánek nebyl rušen hlukem stovek tramvají a autobusů, ani hlasitým rozhlasovým nebo televizním pořadem od sousedů. Tempo moderního života se nesmírně zostřilo na úkor našeho zdraví.

V minulosti se prý cestovalo ve dne a klidně, kdežto v noci se spalo. Dnes mnoho lidí cestuje v noci, obětuje tak svůj spánek za větší rychlost. Je zkrácen čas, prostor a je zkrácen také spánek. Odborníci nazývají tyto změněné podmínky "civilizační šokem" a často slyšíme pesimistické hlasy mluvící přímo o civilizačních nemocech.

Uvědomme si, jak usínáme. Nejdříve zavřeme oči, ztrácíme zrakovou schopnost, pak chuťovou a nakonec čichovou. (Proto se stává, že lidé, protože necítí kouř, uhoří.) Je-li spánek ještě hlubší, usíná také náš sluch, takže neslyšíme, jestli chrápeme, nebo mluvíme ze sna. Někdy bývá spánek hlubší, jindy lehčí. Obšas náš spánek ruší zvuk lůžka, když sebou pohneme, což se stává 10 až 12krát za hodinu, pískání vlaku, hluk nákladních aut, křik dětí, mňoukání koček atd.

Mnozí lidé se domnívají, že si na hluk zvykli, ale není to pravda. Jejich tělo na poruchy spánku reaguje. To se dá snadno zjistit pokusem. Když v přítomnosti spáče třeba i slabě tleskneme rukama, nezpozorujeme sice, že by to spícího budilo, ale zvýší se mu krevní tlak. To je důkaz, že tělo na poruchy spánku reaguje. I když to zní možná paradoxně, hluchota v dnešní době může být dobrodiním. Právě ona umožňovala Edisonovi usnout ve dne, kdykoliv se mu zachtělo, takže pak mohl noci využít k intenzivní práci.

Jsme-li pořádně unaveni, dokážeme spát i v pravé poledne.  A když se často probouzíme. Tento fakt může mít nějakou vnější příčinu, ale opakuje-li se časté noční probouzení, stává se zvykem.

Ze svědectví lidí, kteří byli ve válce, víme, že lze spát i za velmi nepříznivých podmínek. Z historie známe několik případů, kdy ženy spaly s klenoty v ústech, víme, že lidé mohou spát na koni či v chůzi.

Poslední smysl, který usíná, je hmat, lokalizovaný v konečcích nervů na celém povrchu těla. Spáče neprobudí budík, ane např. zatáhnutí za polštář. V 17. a 18. století byl v Anglii důležitou osobou v kostele takzvaný budič, jiný pro muže a jiný pro ženy.

Čím hlubší spánek, tím rychleji spíme. Ženy prý obyčejně spí hlubším spánkem než muži a také lépe snášejí nedostatek spánku, což je moudrým opatřením přírody při ošetřování kojenců.

Protože vnímání pokožky se ztrácí jen při hlubokém spánku, musíme dbát na to, abychom svůj spánek uchránili před nevítanými pocity. Noční košile, která nechává naše ramena obnažená, nechrání před pocitem chladu, zvláště tam, kde se spí při otevřených oknech. Taková košilka může být často příčinou svalových bolestí v ramenou. Stejně může rušit spánek pyžamo, které někde škrtí nebo příliš přiléhá.

Člověk, který má potíže se studenýma nohama, špatně usíná a často se budí ze spaní. Je to důsledek špatného krevního oběhu. Pomoci si lze střídavou teplou a studenou lázní těsně před spaním. Na náš spánek mohou mít neblahá vliv také matrace a drátěné vložky v postelích, a to tehdy, jsou-li proleželé a prohnuté. Postel by neměla být ani studená, ani příliš teplá. Teplota ložnice se má pohybovat kolem 15 stupňů Celsia, což se dá ovšem snáze zařídit v zimě než v létě. Proto je pro Evropana v tropech největším utrpením špatný spánek za horkých nocí, stejně jako zima ve vysokých horách pro horolezce. Co se týče postele, nejlepší je žíněná  matrace a lněné povlaky. V létě jsou chladivější.

Když se naše smysly uklidní a usneme, naše podvědomí, srdce a žaludek dále pracují. Podvědomí nás nechá prožívat druhý život plný možných i nemožných situací, srdce pracuje pomaleji a žaludek trochu odpočívá. Tři až čtyřikrát za hodinu se stáhne, je-li prázdný, a tyto stahy mohou rovněž rušit náš spánek. Proto není dobré jít spát s prázdným žaludkem.

Ještě před druhou světovou válkou proběhly pokusy na univerzitě v Chicagu a bylo prokázáno, že alkohol podporuje spánek před půlnocí, ruší ho však v druhé polovině noci. Samozřejmě, že alkoholu nesmí být mnoho. Spánek také podpoří lžička medu těsně před ulehnutím na lůžko. Zajímavé je, že člověk může být ospalý z přebytku jídla, právě tak jako z půstu.

Úhlavním nepřítelem spánku v dnešní době je nervové vzrušení, které si neseme domů po dni plném vypětí. Emoce, které jsou příliš silné na to, aby se nervový systém zklidnil a člověk mohl zapomenout na starosti a nepříjemnosti prožitého dne.

Spát podle vůle se však můžeme naučit. Víme, že člověk může spát na koni, že Napoleon a anglický básník Shelley dokázali usnout, kdykoliv chtěli. Tak jako napětí svalů zamezuje spánku, tak jejich úplné uvolnění spánek podporuje.

Chceme-li usnout, musíme zapomenout všechno, co nás během dne rozčilovalo. Starosti musíme odložit jako šatstvo. Je jistě zajímavé, že hloupí lidé spí daleko tvrději než jejich chytřejší protějšky. Charles Darwin si své zdraví podkopal mimo jiné tím, že celé noci přemýšlel. Špatný spánek je mnohdy cenou, kterou platí intelektuál za svou duševní práci, pokud ovšem nedokáže rozběhnutou mašinérii myšlenek na noc zastavit. Několik minut hlubokého dýchání před otevřeným oknem nebo vlažná lázeň pomůže uklidnit tělo a zahnat zbytky denního napětí, a to častokrát lépe než všechna sedativa. Duševní sebeovládání a uklidnění před spánkem je nejlepším lékem, který každý spáč potřebuje.