Ještě mám v živé paměti ten, tak napjatý čas svatého týdne. Čas, kdy jsem se chytal za hlavu a klel jsem, že jsem se měl učit celých šest let a né teď na poslední chvíli. Vězte milé či nemilé maturanstvo, že to zvládne každý, nebo skoro každý.
A u maturity se nakonec ještě zasmějete ( když už ne z obdržené jedničky, tak nejspíše z toho, že jste se úplně pomátli na rozumu. ) Ale opravdu to není před maturitní komisí, tak „husté”. Slyšte příběh, který mi vyprávěl můj spolubydlící. Tento příběh je pravdivý a udál se létapáně 2001 nebo možná dříve.
Jednoho krásného maturitního dne se hlavní aktérka našeho příběhu oblékla do svých noblesních šatů s velkým výstřihem. Tento Výstřih ( byl opravdu velký tudíž píšeme velké V ) posloužil jako úschovna pro „taháčky”.
Takto vybavena stanula před maturitní komisí. Vytáhla otázku a šla na „potítko“. Sedla si zády ke zkoušejícím a započala svůj nekalý, podlý a všemi studenty zavrženíhodný plán totiž opisování. Zde se ale prokázala skutečnost, že nejen Bůh, ale i vyučující je vševědoucí. (zde musím podotknout, že u Boha to nebylo zcela prokázáno)
Přistoupil k oné slečně zrovna v momentě, kdy si taháček skryla do své „nejbezpečnější“ skrýše. Profesor zachoval chladnou hlavu a se slovy: „Jako muž nesmím, ale jako profesor musím,“ ji sáhl za výstřih z kteréhož vytáhl drobně popsané papírky. I studentka nejspíše prošla kurzem asertivity a se slovy: „Jako studentka nesmím, ale jako žena musím,“ mu jednu natáhla.
Profesor se zapotácel a ... maturitu zvládla a pokud ji nevyrazili z vysoké školy, tak studuje dodnes.
Manheru - čtenář
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz