Znáte to, sednete si s přáteli a začnete vzpomínat na
dětství. Co šlo tenkrát v televizi, jaké reklamy jste měli rádi a jaké
hračky jste si přáli. Nikdy mi tohle
téma nepřišlo dost zajímavé, abych o něm psala. Co se tedy změnilo?
Prohlížela
jsem nějaké letáky, které nám přišly a narazila jsem na 3D televizi s připojením
k internetu, USB atd., atd. Chvíli jsem na to zaraženě koukala a napadlo
mě, že tohle si v době mého dětství nedokázali představit ani největší scifisti.
To jsem sakra tak stará?
Tenkrát jsem koukala na zrnitý večerníček na černobílé televizi, a když si naši koupili televizi barevnou (samozřejmě bez ovládání) byla to taková sláva, že si to dodnes pamatuji. Vlastně první si barevnou televizi koupili u sousedů a tak se u nich pořádali televizní čajové dýchánky.
Telefon jsme doma vůbec neměli, a jaká to byla krása. Dneska, když tatínkovi nevezmu telefon okamžitě, dostanu přednášku o tom, že mobilní telefon je mobilní od toho… no určitě si to dokážete představit. Pokud jsem se chtěla vidět s kamarády, prostě jsem zazvonila u jejich dveří a zeptala se, jestli jsou doma. Později (to mi bylo náct), když jsem bydlela u babičky, která pevnou linku měla, mi často volávala kamarádka, aby mi povyprávěla o svých nejnovějších „klučičích“ eskapádách. Doma protáčeli oči v sloup a vždycky když jsem zavěsila, mi vyčinili, že se snad druhý den uvidíme ne?
Počítač? První hodiny výpočetní techniky na základní škole vypadaly tak, že jsme chodili po dvou do kabinetu učitelky, která měla jediný počítač na škole, a hráli jsme. Hráli jsme na dvoubarevné obrazovce, pár klávesami a byli z toho urvaní. Bombardér tenkrát přelétával z jedné strany obrazovky na druhou a shazoval bomby na nejvyšší komíny. Kdo do komína naboural, skončil.
Když jsem se seznámila se svým nynějším manželem, měl doma ještě funkční ATARI – herní konzoli, která vypadala jako „kazeťák“ a hry pouštěla přes televizi. Na střední jsem dostala první počítač, který běžel na procesoru 486. To je vám nostalgie. První DOOM, Duke Nukem, Mortal Combat…
Autor:KatyRZ