Zora Beráková - Ozvěna

Název knihy: Ozvěna
Autor: Zora Beráková
Nakladatelství: MOTTO
Počet stran: 208
Formát: 130 x 200 mm
Vázaná vazba s papírovým potahem
s laminovaným přebalem
Datum vydání: 14.9. 2011
Cena 174 Kč

Byla krásná a prožila dobrodružný život, v němž nechyběla osudová setkání s muži. Stala se zapálenou bojovnicí proti válce a také první ženou, které byla udělena Nobelova cena za mír. V červnu si připomínáme hned dvojí výročí Berty von Suttner: narodila se 9. června 1843, zemřela 21. června 1914. Zora Beránková vydala v nakladatelství Motto román Ozvěna, který se zabývá osudy této nevšední ženy.

Berta von Suttner, rozená Kinská pocházela po otci ze starobylého českého rodu, jehož kořeny sahají až do 12. století. Sama však otce nikdy nepoznala, vysoký hodnostář rakouské armády, který byl o šestačtyřicet roků starší než jeho mnohem méně urozená žena, zemřel několik měsíců před Bertiným narozením. Do svých třinácti let žila s matkou v Čechách, nejprve v Praze, pak k Brně, kde bydlel její poručník. Dostalo se jí kvalitního vzdělání, matka ji podporovala hlavně ve vztahu k hudbě a opernímu zpěvu. Když bylo dceři dvanáct, přestěhovala se s ní z provinčního Brna do Vídně k sestře a neteři.

Od vstupu do vídeňské společnosti se krásné Bertě dvořila řada mužů, ale všechny nabídky k sňatku odmítla. Upnula se k matčině snu, že se stane operní pěvkyní. Nepřekonatelná tréma jí ale vždy znemožnila veřejně vystoupit. Jednoho dne si musela přiznat, že její mládí skončilo a z ní se stala stará panna. Oslnivé pěvecké kariéry nedosáhla, dobrou partii nenašla, dědictví po poručíkovi bylo spotřebováno a zbýval jen život s matkou z její vdovské penze. Anebo zaměstnání. Berta Kinská si zvolila právě tuto možnost a nastoupila místo guvernantky a společnice u čtyř dcer barona Carla von Suttnera.

Ani tentokrát to neskončilo dobře. Berta se zamilovala do bratra svých svěřenkyň Artura, který byl o celých sedm let mladší než ona. Tři roky skrývali svůj vztah, ale po jeho prozrazení musela Berta domácnost okamžitě opustit. Odpověděla proto na inzerát tohoto znění: „Bohatý, starší pán, jenž žije v Paříži, hledá ženu středních let, ovládající jazyky, pro vedení domu a pro práci sekretářky."  Inzerentem nebyl nikdo jiný než Alfred Nobel, vynálezce dynamitu a jeden z nejbohatších lidí tehdejší Evropy.

Čtyřicátník Alfred Nobel se do Berty Kinské, o deset let mladší než on, zamiloval. Obdivoval její krásu, ale našel v ní i spřízněnou duši, s níž si mohl povídat o filozofii, o životě a umění. Mnohokrát s ní mluvil o tom, jak usiluje vynalézt zbraň, která by navždycky znemožnila všechny války a nastolila trvalý mír.

Také nesmělé nabídky Alfreda Nobela Berta Kinská odmítla a ve Vídni se tajně provdala za Artura Suttnera. Odjeli spolu do Gruzie,kde Berta učila hru na klavír a Artur němčinu. Po vypuknutí rusko-turecké války v roce 1877 oba nabídli svou pomoc ve vojenských lazaretech a poznali utrpení, které je vedlo k zamyšlení nad smyslem válek. Oba také začali publikovat ve vídeňských novinách. Berta Suttnerová se vydala roku 1878 na dráhu publicistky a spisovatelky, kterou už pak nikdy neopustila. Po celou dobu si dopisovala s Alfredem Nobelem, s nímž se s manželem opět potkali na konci 80. let 19. století v Paříži, kde se naplno začali angažovat v protiválečných aktivitách.

Berta vydala navzdory počátečním sporům s nakladatelem protiválečný román Odzbrojte, který byl vzápětí přeložen do mnoha jazyků, a rozhodla se s manželem založit mezinárodní pacifistickou organizaci. Berta von Suttner byla v té době uznávanou osobností. Na 7. mírovém kongresu  navrhla založení Evropského svazu států a zasazovala se o vytvoření Haagského soudního dvora, který by řešil spory mezi státy.

Alfred Nobel, celoživotní přítel manželů Suttnerových, zemřel v roce 1896 a většinu svého majetku odkázal na „ocenění pro ty, kteří během předcházejícího roku prokázali největší přínos lidstvu“. Na této myšlence spolupracoval na sklonku svého života právě s Bertou, která ho nemálo ovlivnila. První Nobelovy ceny byly uděleny v roce 1901. O čtyři roky později ji dostala i sama Berta von Suttner jako první žena vůbec. Čekalo ji ještě deset let zápasů o udržení míru v Evropě. Týden před tím, než v Sarajevu padly osudné výstřely, které odstartovaly 1. světovou válku, podlehla rakovině žaludku.

Ukázka z knihy Ozvěna:

Hraběnka Berta Kinská byla šťastná, když rychlík z Vídně po únavné cestě konečně zastavil na Západním nádraží. Nebyla v Paříži poprvé, znala město z dívčích let a odnesla si z něho
jak příjemné, tak i nemilé zážitky. Cestujících nebylo mnoho, a tak pohodlně, bez proplétání
mezi lidmi následovala nosiče k východu. Těsně před ním jí zastoupil cestu elegantní pán vyšší postavy.
„Hraběnka Kinská?“ otázal se zdvořile.
Berta bez váhání přisvědčila, uhodla, že neznámý má něco společného s jejím novým zaměstnáním.
„Já jsem Alfred Nobel,“ představil se elegantní muž a dvorně jí políbil ruku.
Bertu zamrazilo. Alfred Nobel, jeden z nejbohatších mužů světa! Podle inzerátu v novinách si představovala šedovlasého starce s rozechvělým hlasem. – Velmi zámožný a vysoce vzdělaný starší pán žijící v Paříži hledá dámu zralého věku se znalostí cizích řečí jako sekretářku a k dohledu na domácnost.

Před ní stál muž v nejlepších letech s vysokým čelem, tmavými vlasy a slušivou, lehce prokvetlou bradkou.
„Nečekal jsem dámu tak šarmantní,“ pronesl zdvořile a zavezl Bertu do grandhotelu na bulváru des Capucines. „Zatím se bohužel nemůžete ubytovat v mém paláci na ulici Malakoff , není ještě jaksepatří zařízen,“ omlouval se. „Objednal jsem vám pokoje tady v hotelu.“
Pokoje? Na cestách, které podnikala s matkou, obývaly vždy společně pouze jeden, nanejvýš dva pokoje, na víc neměly. A teď se její nový zaměstnavatel zmiňuje o pokojích pro ni samotnou...
V pařížském grandhotelu byla ubytována v luxusním apartmánu s výhledem do parku, navštěvovaného bonami v tmavých kostýmech, tlačícími kočárek nebo vedoucími malé děti
za ruku. Počasí bylo vyzývavě krásné, lidé usměvaví, ale Berta se neubránila vzpomínkám na rozchod s milovaným Arturem. Odstoupila od okna a s pláčem se vrhla na široké lůžko.

S Alfredem Nobelem si před příjezdem do Paříže vyměnili řadu dopisů, v nichž měla Berta možnost nahlédnout do duše světově známého vynálezce dynamitu a poznat jeho zvyklosti a záliby. Miloval anglického básníka Byrona, jeho romantická poezie, opěvující touhu po svobodě a nezávislosti, mu učarovala. Původem byl Švéd, pocházel ze Stockholmu. Brzy po jeho narození se Alfredův otec přestěhoval do Petrohradu, kde založil několik hutí a strojíren, které zásobovaly i ruskou armádu.
Továrny příliš neprosperovaly, rozmohly se teprve pod vedením nejstaršího syna Ludvíka.

Alfredu Nobelovi se dostalo vynikajícího vzdělání. Studoval chemii a fyziku a v sedmnácti letech už plynně ovládal pět jazyků. Studoval i v Americe, v Německu a ve Francii, kde se seznámil s vynálezcem nitroglycerinu Italem Ascaniem Sobrerem. Toto shledání se mu stalo osudným. Vytkl si za cíl omezit
výbušnost vznětlivé látky, dostat ji pod kontrolu. Do té doby nitroglycerin explodoval už při pouhém otřesu. K úspěšnému výsledku Nobelovi dopomohla náhoda. Při jednom z transportů nitroglycerinu ve skleněných demižonech došlo k smíchání tekutiny s křemelinou, jíž byl z bezpečnostních důvodů
hustě vysypán vůz, ve kterém stály demižony s výbušninou. Vzniklá kaše ztratila na samočinné výbušnosti, ale zachovala si razanci. Alfred Nobel pokusy zjistil, že smíchá-li nitroglycerin s rozemletou křemelinou v poměru 3:1, získá výbušninu, s níž se dá bezpečně manipulovat, aniž ztratí na síle. Nechal si svůj vynález patentovat pod názvem dynamit a zakrátko měl po celém
světě devadesát továren. Aby mohl kusy dynamitu přivést k detonaci, vynalezl i rozbušku, která se rozněcovala pomocí zápalné šňůry.

„Smísením nitroglycerinu s hlinkou se kapalina promění v tvarovatelnou hmotu a z té se pak vytvoří tyče, které se vytvarují tak, aby se daly vložit do navrtaných děr,“ vykládal hraběnce Bertě Kinské, když ji po dvou dnech navštívil v hotelu. „Měl jsem štěstí, vynález dynamitu přišel právě v době, kdy se začala užívat sbíječka a diamantový hrot. To nesmírně snížilo náklady na trhání skal, vrtání tunelů, hloubení kanálů a na podobných pracech.“

Více informací nejen o této knize Zora Beráková - Ozvěna se dozvíte také na stránkách nakladatelství Albatros Media.