Včely medonosné, psi hyenovití, makakové rhesus a další druhy budou zářnou ukázkou toho, jak funguje život ve skupině, jaká pozitiva, ale také rizika spolupráce přináší. Sloni afričtí, šimpanzi, ale i sýkorky koňadry nebo mravenci v dlouholetých výzkumech zase předvádí, že každý z nich je jedinečnou osobností. Fascinující a mnohdy nečekanou podívanou přináší Prima ZOOM.

Jaké sociální sítě frčí ve zvířecí říši, odpoví Prima ZOOM:

Od 1. 6. 20.00 Zvířecí sociální sítě

Zamíříme do Laikipia County v Keni, kde žijí ohrožené zebry Grévyho se zebrami stepními. Jejich černé pruhy jsou jedinečné jako čárový kód. Zebry stepní žijí v rodinách a ty ve stádech, kde jsou tisíce jedinců, potřebují každodenní přístup k vodě. Zebrám Grévyho se daří v sušších oblastech, přežijí až pět dní bez vody. Samci soupeří o klisny, pokud ale přijdou hřebci z jiného stáda, vytvoří svými těly jakýsi obranný val. Zebry Grévyho mají v tomto ohledu život snazší, jsou v méně dostupných oblastech a k podobným nájezdům nedochází. Přesto musí hřebci soupeřit o přístup ke klisnám. Pokračujeme do rezervace Masai Mara, kde přírodovědci sledují hyeny skvrnité, žijící v matriarchátu. 

Vůdcem smečky je alfa samice, klany mají 6–90 jedinců. Vůdčí pozice se dědí, přičemž nejmladší mládě má prioritu, tedy nejvyšší postavení. Mláďata se chovají vůči dospělým jedincům agresivně, ti jim to trpí. Vznikají také různé koalice, což je příležitost, jak se v hierarchii dostat výš. Sociální vztahy a hierarchie se projevují také u potravy. Hyeny překvapivě častěji loví, než hledají zbytky. Pokračujeme do Rehovotu v Izraeli, kde budeme sledovat chování mravenců – stovek sourozenců s jedinou matkou. U nich nepanuje žádná rivalita, předvádí absolutní spolupráci, která funguje už 120 milionů let. Jeden mravenec má omezené schopnosti, ale velká skupina si poradí s různými problémy. Při hledání potravy používají chemickou komunikaci – zanechávají stopu. Najdou nejkratší cestu mezi kořistí a mraveništěm, poté se zapojí nosiči atd. Každý má svou roli, probíhají miliony interakcí. 

Přesto asi 40 % mravenců v kolonii nedělá skoro nic. Jsou přesto důležití, jsou jakousi redundancí a zálohou. V poušti Kalahari sledujeme chování klanů surikat. Jsou to nejvíce spolupracující savci. Klan vede dominantní pár a je prokázáno, že čím větší klan, tím vyšší délka života. Surikaty pátrají po potravě, další drží hlídku. V případě nebezpečí je včas varují, všechny se pak ukryjí v norách. Jsou vynikajícími kopáči – tvoří řetěz. Navíc se jim vyvinula průhledná oční víčka jako ochrana proti písku. Dominantní pár je nejtěžším párem, jen ten se rozmnožuje a ostatní pomáhají potomstvo vychovávat a chránit. Dominantní samice je nekompromisní, pokud jsou konkurencí, vyžene i své dcery. Jiné zabřezlé samice donutí k potratu nebo jejich mláďata hned po narození zabije. Surikaty se pro klan maximálně obětují, jsou ochotny i padnout při ochraně mláďat dominantního páru. Je mezi nimi většinou 35–40 % společných genů.

V tomto dílu míříme do brazilského národního parku Serra da Capivara, který má bohatou lidskou historii. Jsou tu archeologická naleziště s nástěnnými malbami, starými přes 25 000 let. Žijí tu malpy pruhohřbeté, které se přizpůsobily drsným podmínkám vyprahlé oblasti. Používají nástroje, např. kameny louskají ořechy. Primatolog roky zkoumá jejich inteligenci a vynalézavost, zdejší populace je v tomto výjimečná. Samice malp používají kameny také při svádění – k zaujetí samce. Některá samice v minulosti s tímto přišla a další ji následovaly.

Technika se tak dědí po generace. Malpy, avšak jen samci, používají také tenké klacíky – vytahují na nich med a šťourají např. ještěrky. Tyto a další schopnosti pozorují mladí, učí se, zdokonalují a opět předávají dále. Pokračujeme do prastarých lesů Wytham Woods ve Velké Británii, kde probíhají studie už od roku 1942. Vědci se tu zaměřili mimo jiné na sýkory koňadry, u nichž evidují přes 35 generací. Používají moderní technologie – programovatelná krmítka, čísla a transpondéry. Žijí tu asi 2–3 tisíce koňader, tvoří rozsáhlou sociální síť. V experimentu s krmivem jeden odvážlivec ochutnal jinak zbarvené krmivo. Informaci roznesl mezi ostatní a ti také začali létat na toto další krmítko. Díky všem senzorům pak vznikla síť interakcí, jak se informace šířila. Mezi generacemi se předávají různé informace, patrná je pak kulturní evoluce – postupné úpravy a vylepšování tradičních postupů. 

V Sydney žijí mezi lidmi ve městě kakadu žlutočečelatí, stejně jako vrabci nebo jiní běžní ptáci u nás. Kakaduové jsou velmi učenliví, rádi prohledávají odpad a pátrají po potravě. Někteří se naučili otvírat víka popelnic, dovednost si pak předávají v rámci své sociální sítě. Někteří ale občas skupinu změní, vědci zapojili veřejnost a skrze aplikaci očíslované opeřence sledují. Bylo zjištěno mnoho působivých dovedností, které jsou ale občas i nežádoucí. Pokračujeme do fjordů Skjervoy v Norsku, kde kosatky předvádí dokonalou spolupráci při lovu sleďů. Kosatky jsou mimořádně inteligentní, jsou vrcholovým mořským predátorem. Žijí v semknutých rodinách, ty vedou samice – vůdčí babičky.

Rodiny se pak sdružují do klanů, ty mezi sebou příliš nekomunikují. Každá rodina vydává jedinečné zvuky, mají jakési nářečí. V různých oblastech se zvuky kosatek značně liší. Kromě jazyka si kosatky předávají znalosti a lovecké techniky. Lov sleďů je dokonalou koordinací rodiny či klanu. Oddělí část hejna a tu naženou k hladině. Plácáním ocasem způsobí rázové vlny, sledě tak omráčí. Poté se krmí, v čemž se střídají. Výjimečně se k nim přidávají keporkaci, kteří si jinak drží odstup. Nepřipletou se náhodně, kosatky sledují a odposlouchávají – jejich lovecké řeči zjevně rozumí. Rodiny jsou úzce semknuté, např. ztráta mláděte je může tak traumatizovat, že se mohou rozpadnout. Někde je přesto jejich lov povolen. Poslední destinací je Žraločí zátoka v Austrálii, kde už 35 let přírodovědci sledují delfíny Ehrenbergovy. Ti tu mají jedinečnou kulturu. Bylo pozorováno, že jedna delfíní samice si úmyslně na čenich umístila houbu a lovila s ní. Chránila si tak čenich při pátrání v ostrých korálech na dně. Její 3letá dcera pak techniku okopírovala. Toto „houbaření“ se zde mezi delfíny rozmnožilo, pouze však mezi samicemi.

Dnes míříme do Kalifornie do mandloňových sadů za včelami medonosnými. Včelstvo je rozděleno na mnoho rolí, jsou tu např. sběračky, ošetřovatelky, hospodyně, dokonce hrobnice, strážkyně, trubci, osobní ošetřovatelky a samozřejmě královna. Dbá se na kolektivní zdraví kolonie – sociální imunitu. Včely jsou sem každoročně převáženy kvůli opylení sadů, to na ně ale nemá dobrý vliv a je rizikem pro šíření různých nemocí. Včelstvo funguje pouze tehdy, fungují-li všechny jeho části, v opačném případě může přijít dominový efekt a celkový kolaps. Včely jsou v ohrožení, přitom jsou tak významné. 

Pokračujeme do Keni do rezervace Masai Mara, kde žijí psi hyenovití. Vědci z centra Mpala je dlouhodobě sledují, málem přitom byli svědky jejich vyhynutí zde v oblasti, a to kvůli psince. Přežila jediná fena, nyní je tu smečka dvaceti jedinců se složitou sociální strukturou. Dominantní pár je jediným, který se množí, ostatní chrání jejich mladé. O různých rozhodnutích se pak demokraticky hlasuje, kýchnutí je souhlas. Psi hyenovití jsou v neustálém kontaktu, proto je šíření nemocí velkou hrozbou. Požírání kořisti je poklidné, každý ví, kdy je na řadě. Začínají mláďata a nemocní. Další hrozbou jsou lidé a jejich psi. Psi hyenovití potřebují pro život také rozlehlou oblast, kde pak pronásledují svou kořist. 

V celé Keni je méně než 500 psů hyenovitých, na celém světě necelých 6000. Pokračujeme na ostrov Cayo Santiago v Portoriku, který je zpustlým, dříve idylickým místem. Žije tu asi tisíc makaků rhesus, pocházejících z Indie. Tito malí primáti jsou pod dohledem vědců už 80 let. Sociální interakce makaků jsou podobné jako mezi lidmi, a to od nejsilnějších přátelství po agresivní jedince. V září 2017 se tudy prohnal hurikán, který zničil vše, co mohl. Ostrov nyní nemá původní porost a trpí erozí, při deštích mizí v moři. 90 % opic hurikán přežilo, neznámo jak. Jsou tu dvě relativně krytá údolí, kam by se muselo vměstnat 1700 opic. Po bouři se chování opic změnilo, bez zeleně je stín vzácností. 

Vysoce postavení jedinci ho překvapivě s těmi nízko postavenými sdílejí. Potvrzuje to, jak silné je v nouzi jejich spojenectví. Pokračujeme do Colorada východně od Skalnatých hor, kde žijí psouni prérioví. Tvoří kolonie měst, ta mají menší a strážní skupiny o počtu 2–20 jedinců. Více než 20leté studium značí, že psouni mohou mít nejlepší kamarády také z jiných sociálních skupin. Zajímavý je také výskok se štěknutím, který má neznámý význam. Možná prověřuje, zda je soused ve střehu. Také byly objeveny různé role, někteří psouni jsou komunikačními uzly, další komunikačními mosty mezi skupinami v rámci města. Čím oblíbenější psoun, tím vyšší privilegia. I zde je vysoké riziko nemocí, v tak semknuté skupině by se šířily bleskurychle. Pak by měli vyšší šanci na přežití odtažitější jedinci.

Ocitneme se v německém Radolfzellu, kde Dr. Lucy Aplinová pozoruje sýkorky koňadry, jejich sociální sítě i osobnosti. Stanovuje psychologický profil, kdy některé sýkory jsou odvážné, jiné plaché. V institutu ornitologie za tím účelem vznikla voliéra, kde osobnost pozorují. Odvážní a plaší jsou přibližně v rovnováze, osobnost je také částečně dědičná. Pokračujeme do centrální Panamy a národního parku Soberania, kde žijí mravenci rodu Azteca na stromech cecropia. Střeží si strom, který jim to oplácí jakožto útočiště a zdroj potravy. 

Chrání listy a kmen, přičemž povrch stromu je dokonalý pro mravenčí nohy – v detailu připomíná suchý zip. Mravenci jej chrání a čistí, ne vždy se to však daří a zdá se, že zásadní vliv na to má osobnost mravenců, tedy kolonie. Některá je benevolentní a má tendence se před nebezpečím skrývat, jiná okamžitě agresivně útočí. Další destinací je národní park Amboseli v Keni, kde žijí sloni afričtí. Utváří ekosystém savany, mnohé na sebe vyzrazují koncem chobotu. Vědci tu slony pozorují již od roku 1972, evidují přes 50 rodin, které vždy vede starší vůdčí samice. Samci v určitém věku odchází a stávají se součástí skupiny svobodných samců. Cesta úspěšné vůdčí samice není snadná, musí mít mnohé předpoklady a své dovednosti dále rozvíjet a zdokonalovat. Získávat si důvěru, respekt atd. 

U slonů, zvláště mláďat, se projevují další osobnostní rysy – zvídavost, hravost, tendence napodobovat matku atd. Sebevědomí potomci se pak více vzdalují, matky je hlídají před nebezpečím. Pokračujeme za lidoopy do pralesní rezervace Budongo v Ugandě. Šimpanzí komunitu Sonzo zde sledují přes 30 let, osobnost je pro chování primátů klíčová. Na úspěch samců má jasný vliv velikost, síla a sociální vazby. Plachý a uzavřený šimpanz nemůže mít dobré sociální vazby, izolace je výhodná jen ve výjimečných případech. Sousední komunita Vaibiri čítá 30 dospělých samců – třikrát více než ve skupině Sonzo. Přesto žije skupina poklidně, místo bojů o samici udržují samci mír. O pozici alfa samce se přitom uchází dva samci. Jeden sází na sílu, druhý na sociální vazby. Bezvládí trvá dlouho, a komunita přesto funguje.