V době, kdy jsem byla těhotná, zněla tahle věta docela jednoduše. Prostě jsem si sedla na záchod, nastavila kelímek… ale vždyť to určitě všechny znáte. Zkrátka otázka půl minuty a nebylo co řešit. Njn. Ale co když tuhle větu pronese sestřička, když opouštíte ordinaci s půlroční holčičkou?
Odběr moči jsem zažila už u svého staršího syna. Dostali jsme lepící pytlíček, nasadili na pintka, zabalili do plínky a za chvíli bylo hotovo. Gábinka sice také dostala svůj lepící pytlíček, ale nebylo to k ničemu. I když mi sestřička dopodrobna vysvětlovala, jak a kam se lepí, nepovedlo se. Když jsem plínku rozbalila, byl odlepený a uvnitř ani kapka. Co teď?
Vzpomněla jsem si, že miminka se nejčastěji vyčurají během jídla nebo těsně po probuzení. U kojení chytání čurání nepřicházelo v úvahu, takže zbývalo údobí těsně po spinkání. Nicméně jsem zjistila, že Gábinka se po probuzení ukázkově ne a nevyčurá. Měla jsem ji rozbalenou snad dvacet minut, ale nepustila ani kapku. U toho se neustále snažila otočit na bříško, protože jí to v té době už moc dobře šlo a já nestíhala chytat.
Tak nic, říkala jsem si. Po dalším spinkání se to určitě povede. No nebudu vás napínat… Zkoušely jsme to celý den, ale bez úspěchu. Jednou jedinkrát jsem sice slabounký proud moči postřehla, ale byla toho taková trošička, že jsem ani nestačila přistrčit zkumavku.
Druhý den jsem se tedy proběhla do lékárny pro další čtyři čurací pytlíčky. Nechala jsem si znovu vysvětlit, jak a kam se lepí a zase jsme zkoušely. Když padl třetí a opět bez výsledku, začaly mě jímat deprese. Tohle se přece nedá zvládnout. Začala jsem zkoušet různé šílenosti jako: vypařit pytlík a ten jí pak přilepit zdravotní pásku místo plenky, vypařit tác a přidržovat ji nad ním, aby se vyčurala, dokonce i nočník jsem snesla z půdy a zkoušela ji na něm držet a nic nepomáhalo. Večer se k všeobecnému úsilí přidal i manža, ale nebylo to nic platné. Šla jsem spát s tím, že zítra tu moč prostě nedoneseme.
V noci se Gábinka vzbudila 2x, ale nikdy jsem neměla štěstí. Ráno jsem si jen tak ze zvyku a zcela rezignovaně k přebalování připravila i zkumavku a co myslíte? Sotva jsem Gábinku rozbalila, začala čurat. A jak! Nikdy by mě nenapadlo, že můžu mít z něčeho takového takovou radost. Přistrčila jsem zkumavku a bylo. Sestřička byla spokojená a dostaly jsme pochvalu. Ale jak obtížné martyrium těm několika mililitrům předcházelo, to jsem jí radši nepopisovala…
Notburga
ChytráŽena.cz