Nejprve bychom si měli objasnit, co to vlastně agresivita je. Definujeme ji jako porušení sociálních norem, omezující práva a narušující integritu živých bytostí a neživých objektů. Je jedním z obranných mechanismů, které řeší problém útokem na překážku. (Nutno podotknout, že každý člověk má ve svém chování agresivní prvky, které mu pomáhají zvládat běžné životní situace. Určitá přirozená agresivita je „zdravá“. Míra agrese však nesmí překročit akceptovatelnou mez.)

Dle výzkumů je člověk nejagresivnější mezi 2. a 3. rokem života. Vhodnou komunikací a hrou s dospělými se dětská agresivita tlumí. Agresivita je ovlivněna jak prostředím, v němž dítě vyrůstá, tak také dědičně (přibližně  50%). Máme-li dítě s vrozeným sklonem k agresi a vhodně na ně působíme, nemusí se u něj agresivní chování vůbec projevit. Naopak i dítě geneticky předurčené ke klidnému chování se může vlivem prostředí stát až nezvladatelným agresorem.

Agresivní chování bychom měli chápat jako varovný signál. Jím dává dítě najevo, že se s ním něco děje, a ono samo si s tím neví rady. Děti nezačnou být agresivní samy od sebe, napodobují to, co kolem sebe vidí. Z tohoto důvodu působí velmi negativně například filmy a počítačové hry s agresivními prvky. Děti jejich sledováním přijímají toto chování za normu a za způsob řešení problémů. Rodiče by měli mít přehled o tom, co jejich děti sledují a kolik času před monitorem tráví.

Velkou obavou posledních let je fenomén označovyný jako flame nebo flame wars - silně agresivní internetová komunikace. Internetový klient mnohdy zůstává zcela anonymní, což může vést k typům chování, které by si člověk veřejně nedovolil. Při častém opakování se takové jednání upevní a člověk jej přenese i do běžného života – byť v slabší míře.

Jak reagovat na dětskou agresivitu? Vycítíme-li, že by u dítěte mohlo dojít k výbuchu agresivity, měli bychom konflikt přerušit případně zcela změnit způsob chování (například pokud si uvědomíme, že se naše jednání také stává emotivnější, uklidnit se, sednout si s dítětem a neshodu vyřešit vklidu). Rozhodně bychom s agresivním dítětem neměli přestat komunikovat. Měli bychom naopak o dítě a jeho problémy projevit zájem, vzbudit jeho důvěru a pokusit se dopátrat příčiny jeho chování.

Agrant - čtenářka

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10