Možná vás nadpis trochu překvapil – TYP základní školy??? Ano, i základní školy se značně liší. Pravda, většina rodičů volí školu nejbližší – to je logické. Pokud vám ale nedělá problém dítě do školy vozit, případně ho nechat dojíždět, můžete si vybírat. Mnohem snazší je výběr pro obyvatele velkých měst, protože vzdálenost zůstane vždy jedním z hlavních bodů při rozhodování. Jaké typy škol vlastně máme na výběr?
Nejprve si zavzpomínejme na klasické základní školy – takovými prošla většina z nás. Ale pozor, i ty se v posledních letech hodně mění! Už se nevyučuje pouze frontálně (uspávající monolog před tabulí). Učitelé dnes žáky více zapojují, aktivizují, nastolují problémy k řešení... I klasická škola má tedy potenciál rozvinout vaše dítě po všech směrech a probudit v něm zájem!
Ostatní typy škol se někdy označují jako alternativní a všechny musí mít schválení MŠMT. Liší se celkovým pojetím výuky (škola hrou či prožitkem, spojování vyučovacích předmětů či různých ročníků do tematických celků, používání projektové a skupinové výuky) a jiné metody hodnocení (slovní hodnocení či dokonce absence hodnocení vůbec). Nutno dodat, že to všechno vám poskytne i klasická základní škola – ale v menší míře. Takže z čeho můžete vybírat?
1. Waldorfská škola – jedná se o nejčastější alternativní typ vzdělávání, podporuje individuální nadání a kreativitu a snaží se zajistit všestranný rozvoj dítěte. Klade důraz nejen na rozvoj znalostí, ale také uměleckých schopností, řemesel... Vyučuje se v blocích, kdy například jeden týden převládá v rozvrhu matematika, fyzika a chemie a druhý týden jazyky.
2. Domácí vzdělávání – v České republice je prozatím možno vzdělávat tímto způsobem pouze dítě na 1. stupni. Na 2. stupni v současné době probíhá zkušební test. Vyučovat může rodič, případně zvolený pedagog. Dítě dochází do školy pouze na pravidelné přezkoušení. Tato metoda má řadu výhod i nevýhod, v našem státě je spíše výjimkou. Velkým mínusem je značná odloučenost dítěte od vrstevníků. Naopak pozitivum představuje zejména skutečně individuální přístup. Domácí vzdělávání je téměř pravidlem například u dětí z cirkusáckých rodin.
3. Jenský plán – není přímo typem školy, ale spíše jakýmsi uceleným způsobem výuky, kterým se může řídit klasická základní škola. Jeho hlavním znakem je určitá volnost při výuce. Žáci bývají seskupeni do tříd (skupin) na základě schopností (ne věku). Při výuce spolupracují, vzájemně si pomáhají a doplňují se. Protože mezi sebou živě komunikují, může se vyučování jevit jako živelné a postrádající kázeň.
4. Daltonská škola – připravuje děti odmala na studium na univerzitě. V ČR byste ji zatím hledali marně, proto se jí nebudeme podrobněji zabývat.
5. Zdravá škola – jak už název napovídá, soustředí se kromě znalostí také na vštípení zdravého způsobu života (nejen v životě jednotlivých žáků, ale také řízení domácnosti a podobně).
6. Montessori – řídí se několika základními principy: Dítě je tvůrcem sebe sama, při jeho úsilí mu stačí pomoci, aby to samo dokázalo. Důležité je spojování tělesné a duševní aktivity. Je potřeba vycházet z konkrétního poznání a manipulace s věcmi. Pokud nevyužijete období, v němž je dítě obzvláště citlivé a jakoby připravené pro získávání určitých dovedností, senzitivita zaniká. Dítě samo rozhoduje, co bude dělat, s kým bude pracovat a jak dlouho bude pracovat.
7. Zvláštní skupinu alternativního školství tvoří metodiky, které jen upřesňují přístup k žákovi v rámci klasické základní školy. Například „Začít spolu“ (český termín pro mezinárodní program Step by Step). Jde o vzdělávací program, zdůrazňující individuální přístup k dítěti, partnerství školy, rodiny a širší společnosti v oblasti výchovy a vzdělávání.
8. Cizojazyčné školy – případně školy dvojjazyčné. Většinou je navštěvují děti občanů cizích států, kteří žijí u nás.
Při rozhodování zvažte také, jakou změnou projde dítě při vstupu na střední školu, učiliště, případně při přestupu na jinou základní školu. Rozdílné přístupy mohou být pro žáka stresující. Nezapomeňte ani na finanční stránku, většinou se jedná o soukromé školy.
Ráda bych však podotkla, že téměř vše z toho, co jste si přečetli v předchozích 8 bodech, dítě s velkou pravděpodobností zažije i na klasické základní škole. Pochopitelně ne v takovém rozsahu, ale dnes se přístup k žákům velmi mění – klade se důraz na pestrost a individuální přístup. Rozhodnutí je však pouze na vás a vašem dítěti.
Agrant – čtenářka
ChytráŽena.cz