Ale jo. Proč ne?

Klárka. Když jste toto jméno na gymplu vyslovili, všem bylo jasné, o koho jde. Především tedy chlapcům. Klárka byla totiž ztělesněním jejich snu. Vysoká, dlouhovlasá, s krásným obličejem a velkými ňadry.

Klárka. Ano, moc dobře věděla, jak vypadá a jak ji vnímá okolí. Uměla toho náležitě využít. Tu za ní napsal úkol Ondra, tu jí Petr daroval svůj oběd, tu ji Luboš taktně odradil nápadníka z vedlejší třídy. Věděla, že ať už by o laskavost poprosila kteréhokoliv kluka ve škole, udělal by, co by jí na očích viděl. A to ji někdy až děsilo.

Klárka. To byla ta, se kterou chtěl jít každý na školní ples. Chlapci kvůli tomu uzavírali sázky, téměř se poprali. Ovšem kdo bude ten vyvolený? To nikdo nevěděl. A upřímně: nevěděla to ani Klárka. Už ji totiž to neustále nadbíhání spolužáků obtěžovalo. Někdy by chtěla být "obyčejná" jako ostatní holky ve třídě. Termín plesu se blížil a Klárka zatím všem "nápadníkům" dala košem. Věděla, či tušila, že jít s ní je pro kluky otázka prestiže a že možná ani tak nejde o ní jako osobu, ale o ní jako "symbol", symbol něčeho nedosažitelného. Ale ona být symbolem nechtěla. A pak ji to napadlo! Adam! Ve třídě byl jeden spolužák, který o ni evidentně nejevil zájem. Měl své počítače a... Klárka vlastně ani nevěděla, co všechno Adama baví, nikdy se s ním v podstatě nebavila. "Ahoj Adame, sice je mi to trošku trapné, ale: nechtěl bys jít se mnou na ples?" Adam se na ni zamyšleně podíval, Klárka čekala nevěřícný pohled, ale toho se nedočkala. Po chvíli Adam odpověděl: "Ale jo, proč ne." A bylo to. Klárka v první chvíli cítila zklamání, takhle se ponížit a požádat ho o garde a on řekne jen, ale jo, proč ne? No to bude tedy úžasný ples...

A byl. Klárka by to do Adama nikdy v životě neřekla: vyzvedl ji doma, donesl jí růži, na ples jeli taxíkem. Ukázalo se, že Adama nezajímají jen počítače, ale má plno jiných zájmů, o kterých Klárka vůbec netušila. Stejně tak Klárka netušila, že Adam může být tak úžasný společník. Celý večer Klárku bavil, vtipně ji zbavoval otravných obdivovatelů, výborně tančil. A nakonec se Klárce splnil i její sen: konečně si připadala jako úplně obyčejná holka.