Alergie na zvířata

Alergie na zvířata patří k nejčastějším. Ve vyspělých zemích stále přibývá rodin, které chovají nějakého domácího mazlíčka v bytě. V České republice vlastní nějaké domácí zvíře téměř polovina domácností bez ohledu na to, zda v rodině je, či není alergik. Pojďme se seznámit se zvířaty, která způsobují alergii nejčastěji.

Psi

Většina lidí se mylně domnívá, že alergie na zvířata spočívá především v jejich srsti. To sice platí, ale jen částečně. Řada alergenů je obsažena v tělních tekutinách – slinách, moči, někdy i v mléce.

Máte-li alergické dítě, nepořídíte mu chlupatého psa, to dá rozum. Málokdo si ale uvědomuje, že případné alergeny se u zvířete mohou skrývat i jinde. Srst skutečně není to jediné, co může alergického jedince dráždit. Existuje pes, který žádné alergie nevyvolává? Bohužel takové plemeno neexistuje. Všichni psi produkují šupinky odumřelé kůže, sliny, pot i moč, což jsou látky, na které může být kdokoliv alergický.

Kočky

Přímý kontakt s kočičím alergenem a nejspíše i s dalšími zvířecími alergeny, které reagují částečně zkříženě s kočičím, je pro tyto pacienty s astmatem jasným zdravotním ohrožením. Astmatici alergičtí na kočku mají horší příznaky, pokud mají doma kočku, v porovnání s těmi, kteří ji doma nemají. Bohužel je poškozuje i nepřímý kontakt s kočičím alergenem. Ten může být přenášen na šatech a vlasech vlastníků koček z jejich domovů. Důsledky jsou pro astmatiky stejné. Rada tedy zní: kočky doma nechovat a chovatelům koček se raději vyhýbat.

Hlodavci

Hlodavci mohou být příčinou velmi úporných alergických reakcí, přesto v posledních letech počet hlodavců chovaných jako domácí mazlíčci výrazně stoupá. Nejčastěji to jsou myši, potkani, morčata, křečci, osmáci.

Hlavním alergenem hlodavců jsou bílkoviny sloužící jako nosiče pro feromony vylučované do moči. Samci jich vylučují až stonásobně více než samice. A vířením prachu z podestýlky se alergeny snadno dostávají do vzduchu.

Lidé s atopií (vrozená vloha tvořit vyšší množství alergických protilátek) a ti, kteří pracují se samci hlodavců, mají až desetkrát vyšší riziko rozvoje alergie. Alergeny myší a krys jsou v 66 % vzájemně podobné a v menší míře jsou podobné i psím, kočičím, koňským a hovězím alergenům. Alergie na jeden z těchto živočišných druhů tedy znamená zvýšené riziko alergie i na ostatní jmenovaná zvířata.

Kožešinová zvířata a ovčí rouno

Také při chovu kožešinových zvířat je výskyt alergie u chovatelů častější než u běžné populace. Kontakt s těmito jinak vzácnými zvířaty je tu totiž dennodenní, opakovaný a intenzivní. Při čištění kotců a uklízení vnitřních i venkovních prostor dochází k víření prachu a vdechování alergenů a také jejich usazování na sliznicích a spojivkách.

Pro takto senzibilizované jedince je pak problémem jakýkoliv kontakt s kožešinami i v podobě kožichů a jiných výrobků. Platí to i pro kůže ovčí, které bývají někdy mylně prohlašovány za nealergizující, nebo dokonce protialergické. Je to však pouze klamavá reklama firem. Praxe je zcela opačná. Nejen že ovčí rouno může alergizovat, ale také mechanicky dráždí kůži a je i chutnou potravou pro roztoče, kteří se v něm rádi v hojném počtu usídlí.

Kůň

Kůň, ačkoli to není příliš známé, může vyvolat alergické potíže také. Kromě koňské srsti alergizují i jeho sliny, které obsahují lipokalin. Lipokaliny jsou bílkoviny, které se v koncentrované podobě nacházejí v savčích slinách. Inhalační alergii vyvolávají méně často než chlupy. Pokud ale vniknou lipokaliny do krevního oběhu, může dojít k rozvoji celkové reakce. Což se může stát tehdy, když vás kůň kousne. Takže pokud budete nabízet koníkovi jablko nebo cukr na přilepšenou, buďte opatrní.

Holubi

Chov holubů je dnes spíše výjimkou, ale trápí nás zdivočelí holubi, kteří začali masově osídlovat města. Z alergologického hlediska jsou holubi významným zdrojem roztočů. V jejich hnízdech přežívá celá řada jejich druhů, nejčastěji klíšťák holubí (Argas reflexus) a čmelík kuří (Dermanyssus gallinae). Roztoči jsou společně s ostatními mikroskopickými částečkami základem prachu roznášeného nejen po napadených objektech, ale i v blízkém ovzduší, kde působí jako alergeny. Čím více jsou takové objekty napadeny (velké vrstvy trusu, hnízda a mumifikované trupy uhynulých holubů na půdách), tím je větší pravděpodobnost výskytu alergických reakcí v nejbližším okolí.

Co poradit alergikům?

Žádné skutečně "hypoalergenní" zvířecí plemeno zatím neexistuje. Ani délka chlupů nebo línavost alergizační potenciál zvířete nijak významně neovlivní. Jsou popsány dokonce případy alergie na zcela holá zvířata, jako je např. leguán. Rada odborníka tedy zní: Nepořizovat si domů žádné zvíře. Pokud ho již máte a stanete se na ně alergickými, je nutné je dát z domácnosti pryč.