Bob a Bobci – vlastní folk, pohoda a kamarádství

Parta bezvadných hudebníků Bob a Bobci hraje především pro vlastní potěšení a jsou nesmírně rádi, když jejich písně potěší i ostatní... již při prvním poslechu poznáte, že je hudba skutečně jejich velkým koníčkem. Kdo nezná, pozná – třeba díky dnešnímu rozhovoru.

 

Můžete se prosím našim čtenářkám a čtenářům představit? Kdy jste se dali dohromady, odkud jste, kdo zpívá, kdo na co hraje...

            Budu se to snažit trochu zkrátit, abych nenudil. Vznikli jsme v roce 1995, a to jako chlapecká kapela. Následně se k nám přidávala děvčata a od roku 1998 jsme v tomto složení beze změn. Je pravdou, že jsme se znali už mnohem déle a vlastně jsme byli nejdříve parta, která jezdila na vodu, na vandry... Možná taky proto nám to vydrželo až dodnes.

            Kromě našeho Boba, který nás nedobrovolně, ale nastálo opustil a kouká na nás z muzikantského nebe.

            Hrajeme vlastní folkovou tvorbu, vydali jsme CD s názvem „Když venku prší“, a pomalu se chystáme vydat další.

Složení:

Ježek - kytara, zpěv, hudba, inspektor BOZP a PO

Honza – kytara, ukulele, ukebanjo, zpěv, elektrikář

Věrka – flétny, zpěv, texty, učitelka (čeština, dějepis)

Lenka – akordeon, rytmika, zpěv, kapelní pokladník a učitelka na I. stupni

Bubo (Lenka) – flétny, zpěv a učitelka na I. stupni

Anťa – baskytara, kontrabas, zpěv, zvukař a jakýsi pracovník přes PC

 a občas hostující člen Libor – bonga, živnostník přes střechy.

 

 Inspiruje vás něčím slavná večerníčková dvojice Bob a Bobek?

            Vůbec ne. Název vznikl jen díky tomu, že náš kapelník se přezdíval Bob a v roce 1995 jsme si já s Honzou vedle Boba jako ti bobci opravdu připadali. Prostě název jsme si dali jen tak z legrace. Netušili jsme, že nám kapela vydrží tak dlouho a že o nás jednou budou někde psát. Dokud jsme byli mladší, tak nám to nepřišlo, ale nyní, v pokročilejším věku, už nám ten název přijde také trochu infantilní. Už z toho důvodu, že se nás na to často ptají a spojují si nás s oním večerníčkem.  Už jsme i uvažovali o změně názvu, ale vždy z toho po vážných debatách sešlo. Prostě Bob a Bobci.

 

Texty a hudbu si tvoříte výhradně sami, nebo některé písně přebíráte?

            Tvoříme sami. Texty píše Věrka, muziku já a konečný kabát se snažíme dávat společně. Někdy to jde hůře, někdy lépe, ale všichni to děláme amatérsky a hlavně pro radost, jak sobě, tak posluchačům.

            Ale velice rádi se vracíme k písničkám, které nás v mládí ovlivnily. Rádi si zazpíváme houbousárny, což je vlastně prvotní repertoár skupiny Bob a Bobci. Vlastní tvorba s námi začala jezdit až od roku 2002.

 

Co považujete za dosavadní největší úspěch skupiny?

Především to, že jsme spolu tak dlouho v neměnné sestavě. Někdy je mi líto kapel, kde se muzikanti jen točí. Byl jsem taky v jedné takové a nebylo to ono. Ta pohoda a kamarádství mi tam nějak chyběla. V kapele se známe dokonale a myslím si, že to funguje a prý je to na nás znát i na tom pódiu. Tak se někdy zastavte a posuďte sami. Jinak mezi úspěchy bych řadil naše CD, pak v roce 2007 zisk Divácké Porty, interpretační Porty a také Bobování. To je náš projekt, který vznikl v roce 2007 po smrti našeho Boba Zelenky. V současné době je Bobování koncert na podporu postiženého, konkrétně vybraného, dítěte. Tato akce nám dělá hodně velkou radost. Na našich stránkách Bob a Bobci si můžete zalistovat v podrobnějších informacích. Těch informací by bylo opravdu hodně.

 

Na jaké vystoupení se letos ještě hodně těšíte? Proč?

            Na všechna. O každém festivalu, kam jsme pozváni, bych mohl napsat, proč se těšíme, a pokaždé by byl důvod malinko odlišný, ale jedno společné mají. Setkáme se s Vámi posluchači, a to je takový ten náš motor. Mohu jen jmenovat Babí léto na Kyselce v Bílině – našlapaný festival kvalitní muzikou a perfektně organizovaný Jindrou Luňákem a Jiřím Beránkem. Jizerská nota v Hejnicích – trampský festival a srdeční záležitost, spousta kamarádů. Folková tChýně u Prahy – začínající festival, který pořádají kamarádi z kapely Hluboké nedorozumění, a my jim k tomu jedeme držet palce. Křižanovský Vaťák, což je naše akce, a jde spíše o takové setkání muzikantů a malou parodii na velké letní festivaly. Bystřické banjo v Bystřici u Olomouce – Jerry to má opravdu zmáklý a pořádá překrásnou přehlídku s nádherným posezením a hraním až do rána. A takhle bych mohl pokračovat ...

 

Loni jsem vás slyšela úplně poprvé na Budyňském poutníkovi, z té spousty známých i méně známých písniček mi v hlavě utkvěla jedna vaše: „U všech čertů“. Stačilo jedno poslechnutí a ještě i rok poté si stále hned vybavím melodii i částečně text. Máte radost, když jsou vaše písničky tak snadno zapamatovatelné? Jaké další vaše písně mají u příznivců největší úspěch?

            Každý si, alespoň doufám, najde tu svou. Jsme rádi, když se naše skladby líbí. Stává se nám, že si s námi posluchači zpívají a to je odměna, která stojí za to.

 

Máte nějaké místo, kam rádi jezdíte za odpočinkem?

            Nic konkrétního. Jezdíme již léta na kapelní dovolenou. Jedou i všichni rodinní příslušníci členů kapely a je to vždy velmi podařená dovolená. Jezdí s námi ještě pár kamarádů a taky, již zaniklá, skupina Pupkáči z Lipníku nad Bečvou. A to je vždy taková pohoda s papáním a dobrým pitím a spoustou muziky. Letos jsme navštívili Sedloňov v Orlických horách a tolik se nám tam líbilo, že příští léto jedeme znovu. Jinak ta místa střídáme.

            Ale odpočinek je pro nás i festival, posluchači, zdařilý koncert, posezení s přáteli, dobré jídlo. Když to tak shrnu, zjišťuji, že vlastně odpočíváme pořád :-)

 

René Ježek Kříž

 

Moc děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho pěkných chvilek, písní a spokojených posluchačů a posluchaček.

 

Petra Nachtmanová

ChytráŽena.cz