Při vyhlášení únorového tématu jsem si vzpomněla na svůj maturitní ples. Jenže se tam nestalo nic vtipného, nikdo nezvracel (alespoň ne na veřejnosti), nikdo při nástupu nespadl, šaty se žádné spolužačce neroztrhly, nikdo se nepopral… Jediné, co mi, a i ostatním spolužákům, utkvělo v paměti, bylo, jak jsme sbírali peníze co rodiče, příbuzní, známí i úplně neznámí návštěvníci plesu házeli nám maturantům do sálu. Peněz se sesbíralo opravdu hodně, jenže když je potom zástupci naší třídy 4.B šli přepočítat, zjistili, že „zástupci“ 4.A vybrali všechny kovové padesátikoruny a dvacetikoruny a nám tam nechali jen drobné…

Jenže to na příběh nestačí. Budu vám tedy vyprávět o mysliveckém plese.

U nás ve městysi se každý rok pořádá několik plesů. Sokolský, maškarní, myslivecký, hasičský. Určitě nejoblíbenějším a také nejnavštěvovanějším plesem je ten myslivecký. Je to zejména kvůli tombole. Kdo by nechtěl vyhrát za lístek za deset korun celého divočáka, kýtu, srnku…

Letos jsme na ples s manželem nešli. Máme malé děti, tak jsme byli s nimi doma. Ale šli naši sourozenci z obou stran. Sestra Klára s přítelem a švagr Petr s manželkou. Natěšení, co vyhrají v tombole.

Druhý den ráno, když děti vzbudily Kláru a jejího přítele (spali u nás), začali jsme hned vyzvídat, co se dělo, jaké byly ceny v tombole, jestli něco vyhráli, kdo se popral, jestli se popral. A sestra ještě celá rozespalá začala povídat (její slova psaná kurzívou):

„Když jsme tam přišli (hodinu před začátkem plesu!), všechny stoly už byly obsazené. Kdyby nám Petr nedržel místo, tak si nesedneme. Seděli jsme u stolu na pódiu hned za kapelou. Ta začala hrát asi v těch osm, co měla začít. Hrála vždycky tak tři písničky a pak měli čtvrt hodiny pauzu. Asi aby to rozdejchali. Tancovat se docela dalo. Tedy ze začátku. Potom se tam vždycky nahrnula hromada lidí a nedalo se tam skoro ani projít.“

„A co tombola, kdy ji začali prodávat?“
„Tombolu začali prodávat v deset. Jen co vylezli s lístkama ze zákulisí, nahrnulo se na ně hromada lidí a brali jim ty lístky skoro  pod rukama. Hodně lidí si bralo lístky za tisícovku. Sto lístků. Marek (její přítel) jich koupil jen třicet. Já čekala u druhého člověka, co lístky prodával. A když jsem se k němu dostala, už žádný neměl. Přede mnou byl jeden exot, co jich koupil snad čtyři sta!!! (potom zjistila, že oním exotem byl vzdálený příbuzný Michal, co seděl s nimi u stolu). Málem mě tam ušlapali, jak se cpali pro lístky. Příště už na to kašlu a pošlu tam jenom Marka. Kdo v tu chvíli venku kouřil, tak už žádnou tombolu nestihl. Byla prodaná asi za deset minut.“   
„No a co jste vyhráli? Měli jste něco do slosování?“
„Ale jo, něco jsme vyhráli. Nějaký sušenky, víno, bažanta. A do slosování asi pět lístků. Pak jsme zase chvíli tancovali… Kolem půlnoci začali losovat hlavní ceny. Těch bylo asi patnáct. Nějaký srnky, kýty ze všeho možnýho, živý malý prase a první tři ceny byli velký divočáci. No co myslíš, my nevyhráli nic. Taky aby jo, když jsme měli jen pět lístků. To ostatní tam měli před sebou takový výřad. Než vždycky zkontrolovali, jestli náhodou nemaj to vylosovaný číslo, dalo jim to pěkně zabrat.

Ten „exot“ Michal vyhrál věcných cen snad čtyři tašky. Lidi, co stáli za ním na vyzvednutí výher, už tam nadávali. Stál tam určitě přes půl hodiny, než mu vydali všechny výhry. Taky dal za lístky asi čtyři tisíce. No a do slosování měl snad šedesát lístků. Vyhrál v něm asi desátou cenu – kýtu z divočáka. V sále to jen zašumělo.  A  potom ještě šestou cenu. To byla srnka. To už lidi v sále nadávali, že zase on si jde pro výhru. A když se losovala první cena – veliký divočák, Michal ho nevyhrál. Ale vyhrál ho tvůj švagr. Seděli jsme všichni u jednoho stolu a Michal povídá Petrovi: „Chceš vidět, jak je všechny naštvu? Půjč mi ten lístek, já ti tu cenu vyzvednu…“ Vzal lístek a začal se „radovat“, že má první cenu. V sále už nikdo nenadával potichu. Naopak nahlas a spousta lidí se začala oblíkat a šli domů. To by  bylo něco pro psychologa. Ten by si tam docela užil, stačilo by jen ty lidi během večera pozorovat.“
„Takže jste si to docela užili, co? Docela mě mrzí, že jsme tam nebyli. Ale snad mi to stačí z toho tvého vyprávění. Třeba příští rok bude hlídat babička a my už vyrazíme.“
„No jo, ale to není všechno. Ještě se to tam stačilo během noci asi třikrát porvat, chlapi chodili se zakrvácenejma košilema, nabl.to bylo snad všude. Bála jsem se někam šlápnout, buď tam bylo rozbité  sklo, nebo blitíčko… Ale jinak to byl super ples. Fakt jsme si to užili. Příští rok půjdeme zase. Už se těšíme.“

Chcete-li něco zažít, vyrazte na pořádný vesnický ples. Nemusíte mít oblek dle nejnovější módy (po půlnoci ho nebudete mít vůbec nebo krvavý), drahé společenské šaty (ty budou roztrhnuté nebo polité vínem či něčím horším) , krásné lodičky (budou pošlapané davem tanečníků). I drdoly vyčesávané dvě hodiny budou na plese zbytečné. Vezměte si s sebou dobrou náladu a chuť zažít něco adrenalinového (pokud se chystáte jít domů až s rozbřeskem). Za ty zážitky to rozhodně stojí.